Zdeňka jsem znal už ze základky. Před lety jsme spolu chodívali za holkama, později na golf. Pohodový člověk, vždy nekonfliktní a nad věcí.
Zdál se být tichý, nikdy nepotřeboval být středem pozornosti, ale dovedl se ozvat. Normální, asi celkem obyčejný kluk. Minulý rok, před vánoci, si to Zdeněk doma nechal projít hlavou. Doslova.
Po vyučení automechanikem začal podnikat. Měl rád auta, velká auta a obrovská auta. Tak si založil dopravní firmu. Nic extra, žádný kamióny na leasing, sexy dispečerky ani hi-tech centrálu. Malou spedici v Ústí nad Labem, kde byl sám sobě vedoucím i jediným zaměstnancem. Jezdil den co den, od rána do večera, ale bavilo ho to. Moc. Jezdil až do té prosincové středy. Volali mu z firmy, kde měl nakládat. Ale Zdeněk telefon nebral.
Nemohl už prý dál. Jezdil, dřel, makal, makal, jezdil, dřel. Den za dnem, týden za týdnem. Ne všichni, ale za jeho práci zaplatili. Peníze začínaly chybět. Druhotná platební neschopnost se tomu říká. Peníze, byly údajně na cestě, pak přestali zvedat telefon. Klasika, ale jel dál, nemohl a nechtěl jinak. Chtěl fungovat, chtěl pracovat, dřít a doufat, že se to jednou zlomí a bude líp.
Ale stát si Tě podá. Nezajímá jej, že není na nájem, není na energie, není na naftu. Daňový otroku zaplať, nebo Ti sebereme vše co máš. Jsi jen prachsprostý živnostník, tak co se nám tu divíš. Riskovals a nějak Ti to nevyšlo, viď? Ale když nemáš prachy, snad máš auto, chatu, barák, byt? Stát musí být uspokojen Tvou obětí. A to přednostně! Sebereme Ti všechno, zlikvidujeme Tě, pokud snad máš rodinu, okrademe i ji.
Nenecháme Tě z dluhů UŽ NIKDY vyklouznout! . Jako prašivého psa, parazita co neplatil řádně daně, Tě předhodíme, najatým, exekutorským bestiím. Ti už ví jak s Tebou zatočit. Když Ti zabaví všechen majetek a prodají ho za půl ceny vlastní dceřiné firmě, jistě to všechny dluhy pokryje, ale určitě ne přepálené penále, nebo salámové soudní výlohy. Dluhy Ti narostou stonásobně, za jejich /našimi zákony schválené/ výpalné. Taky jsou to živnostníci a jen dělají byznys. Ale to, s čím kšeftují je Tvůj život, Tvá rodina, Tvůj domov !!!
Už se do konce života v klidu nevyspíš. Každou noc budeš prosit Boha i Ďábla, aby Ti dal ještě alespoň naději. Každou noc budeš počítat, kolik peněz Ti zůstalo v nezaplacených vystavených fakturách, kolik jsi nemohl zaplatit Ty a na kolik to najednou, po exekutorských čachrech, vlastně celkem dělá. Nemáš šanci. Rozluč se se vším, cos po celý život poctivě budoval. Rozluč se s prací, kterou si měl rád.
Tak BEZOHLEDNÁ jsou v našem státě pravidla, tak KRUTÉ je právní prostředí, tak NELIDSKÉ jsou podmínky pro nás občany. Čí zájem sledují zkorumpované kreatury v parlamentu, které nikdy samy ani nepoznaly produktivní práci.
Pohleď, občane, jak vypadá v praxi jejich sociální stát, výsledek čísi nesmyslné teorie o "prodanění se" k prosperitě a blahobytu. Takto se dnes, v roce 2015, má většina malých a středních, na státu neparazitujících, firem. ŽIVNOSTNÍCI a jejich rodiny tu žijí s pistolí u hlavy každý den.
Unavení a utrápení, se jednoho rána probudí a ze všech možných konců, si vyberou ten, co končí výstřelem...
Měj se tam nahoře hezky, Zdeňku!
obnoveno ze zálohy 7/2017
