V konkurenčních rolích Svoboda, Demokracie a Spravedlnost

Sešly se o přestávce v divadelní šatně. Tři mírně vyžilé dámy. Paní Svobodová se v propocené, rozevláté haleně rozvalila na jediné židli v místnosti.

S výskotem a s roztaženýma nohama čouhajícíma z minisukně se na ní roztočila. Bez ohledu na téměř slepou kolegyni Spravedlivou, stojící na obvodu kružnice opisované pichlavými podpatky. Před zásahem rozkomíhaných střevíců nevidomou zachránila na poslední chvíli herečka Demokratická prudkým strhnutím do rohu místnosti. „Ty čúzo bezohledná. Co si vůbec o sobě myslíš? Přestaň se neomaleně roztahovat v našem společném prostoru. Koukej si vzít podprsenku, dej nohy k sobě a pusť na chvíli sednout každou z nás,“ křičí Demokratická.

Rozdováděná Svobodová vyskakuje na židli a s teatrálním gestem odporuje: „To je moje představení! Já jsem tady hlavní celebrita a vy mi musíte na jevišti i v zákulisí jen sloužit.“  Na to reaguje Demokratická zbrklým kopnutím do nohy štokrlete. Jeho rozjezd vede k pádu Svobodové pod nohy nevidomé Spravedlivé. Na podlaze se bolestí způsobenou naražením nártu svíjí i Demokratická. „Obě jste směšné a nedůvěryhodné pro dnešní publikum. Věří jenom mně a mým gestům. Stačí, abych dala palec dolů a jste odsouzené k zapomnění,“ vyhrožuje ležícím hvězdám společného představení Spravedlivá, šourající se k uvolněné židli. Intuitivně se na ní po dosednutí otáčí směrem k zrcadlu a šátrá po líčidlech ve snaze si vylepšit bezezrakou tvář. Mezitím se Demokratická vzpamatovává k dalšímu útoku. Tentokrát na obě konkurentky.

 Vysmívá se Spravedlivé za karikaturně zmalovaný obličej. Rtěnkovou šmouhu jí od ucha k uchu způsobuje zákeřným roztočením na sedacím piedstalu. Následně se baví její zmateností a výhrůžkami uštědřovanými nesprávným směrem z důvodu ztráty orientace po zastavení stoličkového kolotoče. „Za chvíli s vámi zatočím definitivně! Pro průměrného diváka jste nesrozumitelné. Jenom já umím hovořit prostým jazykem většiny auditoria a sklidit za to potlesk. Nebo naopak iniciovat vaše vypískání ze scény,“ holedbá se.

Do šatny bez klepání vchází principál, režisér a producent v jedné osobě, pan Kapitál: „Děvčata moje milá, šup na scénu. A žádné improvizace, hrajte to podle mého scénáře. Já si vás za to platím!“