lidem jako autorka se to mluvi, kdyz maji takove prijmeni.

S tím slovem "raději", které se nachází v nadpisu článku, se často manipuluje i se značnou dávkou demagogie.

Když člověk řekne, že má raději poctivé lidi než podvodníky, v tu chvíli si připadá jako ušlechtilá bytost, protože vypustil ze svých úst morálně nezpochybnitelný výrok. Pravda je však taková, že je to prázdná fráze, protože to je něco tak samozřejmého, že o takových věcech snad ani nemá cenu hovořit.

Samozřejmě nikoli vždy tam ta demagogie je. Když řeknu, že k hovězímu guláši mám raději rýži než knedlíky, tak ta věta určité sdělení obsahuje a není to sladkobolná fráze, protože někdo jiný to může mít přesně naopak.

Ale věty, že mám raději poctivé lidi než podvodníky, že jsem raději zdráv než nemocen, že mám raději ve věcech pořádek než chaos, to jsou prázdné fráze. To jsou natolik všeobecně platné pravdy, že o tom ani nemá cenu hovořit.

A stejně tak se dívám na nadpis toho článku. Ano, každý normální člověk má raději hokej než válku.

Ale jak jsem již napsal, válka může být vnucená a potom napadený národ nemá na výběr.

Děkuji za logický komentář. Také mám raději nevnucené než vnucené soupeření. Máte pravdu, hokej a válka jsou v podstatě nesrovnatelné...ale kéž by reprezentanti ČR minimálně dalších osmdesát let bojovali pod českou vlajkou s hokejkou, nikoliv se smrtonosnou zbraní v ruce

Taky chci aby války nebyly. Chodil bych po lese a voňavé louce a chytal motýly. Potíž je, že takto by to fungovalo jen v případě, že z člověka se náhle stane eterická entita a ne bytost zmítaná emocemi jako jsou vztek, závist a nenávist. Ony vedou k vraždám a tam kde jsou krize, chudoba a populisti politici i k válkám. Česko asi na nikoho útočit nebude, zbraně potřebuje hlavně pro odstrašení, aby si každý rozmyslel nás napadnout. Lhostejno zda Rus či Měsíčňan. Ať se Vám to líbí nebo ne, lidi mají zabíjení v genech a stačí k tomu málo. I na hokeji. Hezký den

Rozumím vám – dějiny lidstva jsou plné násilí a emocí, které často přerostly v konflikty. Ale i dějiny ukazují, že jsou i jiná řešení. Například po druhé světové válce, kdy Evropa ležela v troskách a nenávist byla na denním pořádku, se podařilo něco výjimečného: místo další odplaty vznikla myšlenka evropské spolupráce. Uhelná a ocelářská unie spojila země, které se ještě nedávno vraždily, do společného projektu míru.

To není naivita – to je důkaz, že i po nejhorších konfliktech lze najít cestu k dohodě, pokud je vůle. Samozřejmě, že člověk pořád bude mít v sobě vlka i psa, a že pokud člověka ovládá hlad, bezvýchodná situace, nesnesitelná touha po pomstě, náboženský nebo politický fanatismus tak pro něj jiný lidský život nemá cenu...o tom žádná.

Vaše srovnání hokeje a válek má tu chybu, že nebere v potaz skutečnost, že hokej hrají vždy obě strany zcela dobrovolně, zatímco válku lze jedné ze stran vnutit proti její vůli.

Menší oprava:

To mistrovství světa, které se konalo před devadesáti lety, nebylo úplně první mistrovství světa, nýbrž první samostatné mistrovství světa, tedy první, které nebylo současně olympijským turnajem.

Až do roku 1968 byly v přestupných letech (tehdy byly i zimní olympiády pořádány v přestupných letech) olympijské turnaje považovány i za mistrovství světa, takže například stříbrná medaile našich hokejistů z roku 1968 je vedena jak ve statistikách olympiád, tak i ve statistikách mistroství světa.

Prvním mistrem světa je tedy Kanada z roku 1920. To vyhrála olympijský turnaj, který tehdy za mistrovství světa považován nebyl, avšak a s odstupem času to dodatečně bylo uznáno za současné mistrovství světa a kanadská zlatá (jakož i československá bronzová) figurují jak ve statistikách olympijských turnajů, tak i ve statistikách mistrovství světa.

Máte pravdu, omlouvám se za chybu, již jsem opravila.

Skvělé a co dál?

Dál by nám mohl národní tým přivézt medaile ze Švédska a třeba se v míru dožít oslav 100 let od konce Druhé světové ..to by teprve bylo skvělé!

Na prvním šampionátu v ledním hokeji (Belgie) byla Československá republika třetí, takže si sotva odvezla stříbrnou medaili.

Máte pravdu, již jsem opravila, děkuji za upozornění.

Pouze ruští představitelé jako Medveděv a další vyhrožují použitím jaderných zbraní.

Jasně, Medveděv a Medvěděvovodič jsou hrozbou, ale není to jediný problém. Na světě je víc ohnisek, která by mohla přerůst ve větší konflikt – třeba napětí mezi Čínou a Tchaj-wanem, situace na Blízkém východě, jaderná Severní Korea nebo spory mezi Indií a Pákistánem. K tomu přidej kyberútoky, nacionalismus, zbrojení a dopady klimatických krizí. Svět je dnes natolik propojený, že i menší konflikt může rychle eskalovat. Takže zaměřit se jen na Rusko je zjednodušení – skutečných hrozeb je víc

3irší souvislosti mi říkají, že tu je jedna země z celého neskutečného počtu zemí na planetě, která by mohla ukončit válku na Ukrajině během dne, hodin a navíc tím zabránit riziku třetí světové...

Zajímavé, že tuzemští chcimíři na tuto zem prakticky nijak neapelují a neustále osočují jíné země, že za to můžou...mají v tom hokej.

Nevím, nakolik jste historickým nebo geopolitickým expertem, ale Vaše vidění konfliktu je hodně černobílé – jako by za válku mohla výhradně jedna země, a kdyby prostě „přestala“, bylo by po problému. Tak jednoduché to ale není. Ignorujete širší souvislosti, které i mnozí západní analytici označují za klíčové. Dlouhodobá rozpínavost NATO navzdory slibům daným po studené válce, že „ani o palec na východ“, byla v Moskvě vnímána jako existenční hrozba. Není to jen ruská propaganda – už v roce 2008 varoval americký velvyslanec v Rusku William Burns, že členství Ukrajiny v NATO je „nejjasnější z červených linií“. Stejně tak profesor John Mearsheimer dlouhodobě tvrdí, že rozšiřování NATO je hlavním spouštěčem dnešní války.

A Donbas? Od roku 2014 byl pod palbou ukrajinských nacionalistických jednotek, lidem tam bylo zakazováno mluvit rusky, byli považováni za „méněcenné“ občany. Průzkumy z té doby ukazují, že většina obyvatel Doněcka a Luhanska považovala změnu režimu v Kyjevě za Západem podporovaný převrat. Kdo tohle ignoruje, buď neví, nebo vědomě překrucuje.

Válka je tragédie, ale představa, že skončí tím, že Rusko „dostane rozum“, je naivní. Skutečný mír může nastat jedině tehdy, když si všichni přiznají svůj díl odpovědnosti a kompromisní řešení připustí i Západ, který stále přilévá olej do ohně, přestože již přišel o jediný protipožární štít made in USA. S úctou Chcimírka