Kde do práce není Čech

“Už jsme skoro tady. U koho se máme hlásit?” ptaly se provozního Tomáše po telefonu studentky, přihlášené na brigádu do kuchyně. Dostaly od něj pokyn dostavit se pro instrukce přímo do restaurace.

 Když je tam za půl hodiny marně hledal a volal jim zpátky na mobil, dozvěděl se, za autentické zvukové kulisy cinkajícího nádobí, že už mají zástěry a stojí u dřezu. Ovšem v úplně jiném, na míle vzdáleném, podniku. Spletly si adresu. Nicméně se jich na ní okamžitě, bez jakýchkoliv pochybností, s radostí chopili a dali jim práci. 

Tahle skutečná historka trefně charakterizuje vyprahlost pracovního trhu po zaměstnancích. Zejména rukodělných. Snad v každém oboru a podniku brzdí růstovou, a mnohdy i udržovací, dynamiku nedostatek pracovních sil. Absence sezónních česačů ohrožuje sklizeň ovoce. Stavaři, strojaři i potravináři odmítají zakázky, protože nemají lidi do výroby. Supermarkety si přetahují prodavačky, dopravci řidiče, hospody kuchaře. Obzvláště zoufalá situace je ve službách. 

V letní sezóně zejména v cestovním ruchu. Pozvali jsme do našeho mikroregionu velkou partu známých instagramerů (takových těch hodně pronásledovaných foto-exhibicionistů na sociálních sítí). Aby skrze atraktivní vizuální příběhy a doporučení přivábili turisty k návštěvě netradičních míst podél řeky mezi Budějovicemi a Týnem. Ta ostuda, když v poledne vystoupili z loďky v malebné pobřežní obci. V oblíbeném cíli vodáků a cyklistů. Na slíbený oběd si museli nechat zajít chuť. Ze čtyř místních hospod byly dvě zavřené, na vstupních dveřích jedné ze zbývajících nápis, že kvůli nedostatku personálu nevaří. V jediném - krmi poskytujícím - podniku byly k mání poze hranolky nebo pizza z mrazáku. Veškerý dojem z opravených fasád, nových kolostavů a luxusní cyklo a loďostezky se vypařil. Kvůli chybějícímu personálu. 

Najednou mi bylo jasné, proč jsem si na lyžích v blahobytném Rakousku, někdy před ...nácti lety,vystačila s češtinou a s ruštinou. V občerstvovnách, hotelech, u vleku...všude pracovali Češi, Azerbajdžánci a tak. Snad tedy i u nás pomůže velkorysejší pozvednutí české hraniční závory pro prácechtivé Ukrajince. Aby mohli přidat ruku k českému dílu společně Vietnamci. Nikdo jiný už snad malé provozovny a krámky na vsích a v městečkách neprovozuje. Prodávají boty, zeleninu, provozují restaurace.  Dokonce lampičku jsem si u nich nedávno koupila. My už nemusíme dělat nic. Zbyde čas na kurzy ručního šití bot, pěstování zeleniny, na kulinářské kurzy. Nedávno mne kamarádka ohromila ručně vyrobenou vitrážovou lampou.