Zlín kdysi býval místo pro nový život a experimenty

Přijedeš do krajského města.Vystoupíš na nádraží, než dojdeš k čekárně, srazíš se s bezdomovcem,opilcem a agresorem. Čekárna je plná těchtéž a zamořená pachem k zalknutí.Jdeš na trolejbus kolem bzučícího opilého stánku, chodník lemují pochybné existence a žebrají "drobné".    

Procházíš největším podchodem u brány do Svitu-kdysi největší továrny na obuv-srdce Zlína- dnes rozprodané  po částech zahraničním majitelům k různým účelům. Valily se tudy denně jitrnice lidí. Na rohu vystrkují z okénka bufetu hlavu vietnamští kuchaři a jejich kung paa a nudle. Podchod je prázdný, počmáraný, oba esklalátory jsou dávno mimo provoz a zadrátované pletivem. Nastoupíš do trolejbusu-lidé v šedivých bundách s kabelama a slevovými letáky ze supermarketů, strhané mučednické výrazy a skepse. Tři hokejoví fanoušci hulákají na celé kolo a nikdo ani nehlesne. Obraz zachraňují rozesmátí studenti a studentky-defacto zahraňují město vůbec.

"Něco na tom Zlínu je," říkávali "přistěhovalci", nosili sem svoje nápady nebo do jiných přistrčili prsty. První undergroundový klub, první číšník na kolečkových bruslích, kluby, studia, podnikatelské a kulturní experimenty, hnutí, nevyzkoušené akce. Kypřená půda jako šlehačka pro každého dobrodruha s vizí. Výzvy a CHUŤ do nich jít. Ještě chvilku po revoluci Zlín tančil, pak hudba zpomalila.

Rychlozbohatlíci, kšefty, VIP kluby a party, golf, fitka, salony, lyžařský můstek nad městem. Soutěž o nejrozkvetlejší sídlištní balkon a kousek pod ním v trávě petky s nedopitým čůčem. Houfy mladých s ruksakama plnýma kradeného značkového zboží si hrají na pouliční prodejce a daří se jim. Je sobota večer, diskotékový a rockový klub pro náctileté, jazz klub v suterému pod knihkupectvím a poloprázdné hospody. Po 22.hodině je Zlín "po smrti".Torzo socialismu poloprázdný hotel Moskva trčí bez větších změn nad Zlínem. Jak na úrovni vystudovat, jak přijít rychle k penězům, jak se rychle opít, jak koupit levné jogurty. To jsou dnešní výzvy.

Někde mezi obláčky se nesou průkopnické odkazy zlíňáků o řemesle a obchodnictví Tomáše Bati, filmovém a animátorském umění Karla Zemana a Hermíny Týrlové, cestovatelský odkaz Miroslava Zikmunda a Jiřího Hanzelky. Roste dům za domem, panel za panelem, fakulta za fakultou. Skloněné slunko magicky prostupuje tovární kouř jako duši města. Dívám se do něj, myslím na energii ukrytou pod dlažbou Zlína a říkám si - Moje malé Chicago, na čem právě děláš? A JESTLI.

foto- Atelier Regulus