Nejsem něco lepšího, jsem jen introvert

"Proč tam sedíš tak sama a ne tady pěkně s náma, nejsme podle tvé chuti?Ty se s náma nebavíš nebo co,proč nesedíš doma?" (Introvertům vstup zakázán?)

"Jak můžeš cestovat sama, co tě na tom může bavit?A proč si vlastně tady?"

"Pozoruju, poslouchám, baví mě to. Sem tam něco řeknu. Chci tady být."

Ve společnosti jsem zlatý doprovod.Nestrhávám pozornost,stojím při svém člověku,jsem spokojená a pak se těším zpátky na svůj "ostrov".

Sdílení je kouzlo. V samotě je kouzlo. Když jsem sama, kolem je klid a mír, občas někdo projde bez kontaktu, svobodně, spokojeně. Chvíli kterou právě vnímám, vychutnávám naplno-nevstupuju do ní, nekomentuju, nehodnotím, nenarušuji. Ani já ani nikdo jiný. Každý střípek mnou projde , nechám to doznít a později se podělím.Teď tu chvíli zastavím a JSEM. Je to kouzlo.Je v tom svoboda. Pro někoho těžké, pro někoho přirozené.

Introverti nesou v sobě tajemství, jiný pohled. Umí se zastavit a ztišit se, zachytí to co extrovertům uniká.Působí jako ideální suché vrby ale nedejte se zmást,nemlčí vždy aby naslouchali ale protože nemusí TOLIK říct. Nesou v sobě celé světy, mnohdy odlišné od toho ve kterém žijí. Kdyby bylo možné napojit jejich nitra přes kameru na plátno, mohl by z toho být skvělý filmový festival. Ale co víme-možná v budoucnu..

"Nevoď mě prosím každý večer do hlučné společnosti, poseď se mnou ve dvou u sklenky,vycestuj se mnou miluju cesty ve dvou a miluju cesty vůbec, mám to co ty nemáš, můžu ti něco dát , ty zas máš co já ne. Budu při tobě  stát,  mám něco  z kočky, co si jde svou cestou. Nikdy ne uprostřed, vždycky na kraji. Jsem trochu jiná, jsem introvert."

Jak to máš ty?