Hanko,

depresi znám velice dobře. Smutné je, že lidé, kterým věříš, se ti posmívají, říkají, že jsi k ničemu,atd..nechci o tom mluvit. Ale na druhou stranu jsou skuteční přátelé, kteří si o té  nemoci přečtou a zjistí vše, aby neubližovali. Kvůli nim stojí za to bojovat!

Re: Hanko,

Děkuju za příspěvek a ráda Tě vidím:)

Je fakt, že lidi se začnou zajímat, číst...až když jim někdo blízký onemocní. Pokud je to jen ten "cvok ze sousedství" - šmahem ho odsoudí. Bylo to tak, je a bude...bohužel.

je to možná

tím že náš statut tím kdo jsme a jak se cítíme vytváří souhra, když to řeknu lapidárně chemie a elektřiny. Ta chemie je hlavní a vytváří základní stavy našeho bytí pomocí signálních hormonů a dalších pomocných chemických prvků. Je to velmi křehký vyladěný stav stejně jako třeba u rádia je kmitočet určité rozhlasové stanice. Stačí malinko vedle a je už zde šum, stačí kolize v souborů součástek, jeden chybný tranzistor či odpor a je ... . Je to složitý mechanizmus odpovědí v gangliích kde na vzruchy dochází k vyplavování příslušných chemických látek a podle jejich hladiny pak vnímáme stavy, bolest, radost, úzkost atd. Navíc je potřeba přítomnosti dalších chemických látek jež zase udržují zdravou adekvátní hladinu, tak aby se radost nezměnila v patologickou euforií, nebo úzkost  v děs až k sebezahubení. Při stresech zvláště dlouhodobých dochází tzv. vypálení a tím menší citlivosti za vzniku určitých nálad, nebo k nedostatečnému vyplavování určitých neurohormonů  či jejichodbourávačů.

Re: je to možná

Tak na Vás se musím vyspat. :) Dnes už žádnou chemickou analýzu dohromady nedám. Nemějte mi to za zlé.

Dobrou noc:)

Možná vám trochu splývá

maniodeprese - nebo tedy bipolární porucha - s depresí jako takovou. Člověk v manické fázi si docela užije - euforie, ale taky stihomam.... Naproti tomu deprese je jen jednofázová. Může být endogenní, nebo exogenní... Měla jsem to báječně nastudované kvůli muži, který má tu endogenní. Jenže ona je potvora nakažlivá. Po 15 letech jsem si ji uhnala taky. A i když jsem věděla a léta mu vykládala, co a jak, sama jsem se s polykáním veselých pilulek smiřovala těžko. Teď jsem chodící reklama na antidepresiva a vytrubuju to do světa (i když jsem za blázna), protože vím, že to jiným potřebným může pomoct na cestě do ordinace.

Re: Možná vám trochu splývá

Přinejmenším:) Když jsem studovala materiál k článku, zůstala jsem v němém úžasu kolik těch spletí, větviček vychází z pouhapouhé, jednoslovné diagnózy. V žádném případě jsem nechtěla, aby článek byl výčtem odborných termínů, kterým sama nerozumím - nechtěla jsem být za chytrou :) Spíše za pokornou - před všemi lidmi, kteří se s depresí v životě musí potýkat.

Moc děkuji za příspěvek a přeji jen to dobré :)

Je to přesně tak

jak píšeš, Haničko. A název článku je fakt dobrý.

Kamarád táty říká :  rakovinu má téměř každý, jen o tom neví. A on to ví dobře, protože je patolog a každý den kouká lidem do vnitřností.

A deprese? Ty také postihují všechny napříč populací. Depku má člověk ve vířivce na terase hotelu na Jamaice, zrovna tak jako u rybníka na Moravě.

Je jedno, kde jseš, důležité je mít ráda sebe a porvat se s tím. S pomocí nebo bez. Ale je to pořád dokola. Člověk musí chtít sám.

A k těm umělcům s maniodepresí - víš, oni dostali od osudu na jednu stranu tvůrčí dar a na druhou temnou propast....ale měnili by? Kdyby si mohli u sudiček vybrat toto, nebo průměrný šedý život? Je to jak pohádka o malé mořské víle... ale tu znáš.