Ahoj Hani,

tak jsem tu byl už včera (asi šestej), ale Ty víš, že si příspěvky nechávám uležet (a pak zde najednou měli nějakou poruchu, takže jsem se sem už nedostal a dokonce i dnes mi to chvíli vůbec neotvíralo diskuze a trvalo mi to, než jsem si je nějakou náhodou dokázal otevřít). Zatím už všechno, co jsem Ti chtěl napsat, už napsali jiní. Takže jenom - článek je moc pěkný a těším se na další. A přeji příjemné a usměvavé kolegyňky.

Re: Ahoj Hani,

Děkuju Viky, ty dobře víš, jak jsou kolegyňky důležitý, viď? Myslím, že budou fajnAle neplánuju mít zadek moc v kanceláři.., aby nenarostl.Ještě nevím, jestli budu zpracovávat příběhy,který potkám...možná jen ty úsměvný

pěkné,

Haničko, máš , ty jsi mé sluníčko

Re: pěkné,

 ...kdykoliv

Zase kýč...

...nejen snaha zalíbit se a už i dojmout !

Re: Zase kýč...

mě nemůžete naštvat,naopak jsem ráda, i za negativní reakce,nemusím se líbit všem

Hezkou neděli

Sice smutné ale nakonec optimistické

Tak jsme dostali opět něco jako na stříbrným pdonosu, nebo spíš venkovským dřevěným prkýnku což je vždy lepší, bez kudrlinek o životě jakej opravdu je. Včetně toho, co nám někdy uniká. Původní skoro slzičky neplatí, protože na závěr přišlo sluníčko  i naděje, že díky Hance minimálně čtenáři tohoto článku už to sluníčko budou jistě dál rozšiřovat

Re: Sice smutné ale nakonec optimistické

Děkuju Honzo,nechtěla jsem, aby to vyznělo smutně, naopak. Hnát se a pachtit pro jediný úsměv na konci - to sakra stojí za to - no řekni sám

hani moc

pekne napsane. Jen ty zivotni osudy musi byt drsne, se mnou by to zamavalo hodne.

Re: hani moc

Ahoj Jaruško, ráda Tě vidím

Jak už říkala v jednom filmu H.Růžičková: na tragickej život já jsem pes! Tak nějak to bude se mnou...Nepropadnu slzám, ale jdu zachraňovat, nebo aspoň potěšit....víš, že někdy vážně stačí jen ten úsměv nebo pár hezkých slov?

No... teda Hančí!

Článek je krásnej...  ale trochu se obávám, aby Ti tahle práce ten úsměv "nesežrala"...  přál bych Ti to - aby nesežrala!

Přál bych to Tobě, i těm babičkám...  i nám všem tady na blogu... 

Prvním prubířským kamenam bude, až na Tebe někdo vlítne, že o své práci nesmíš psát - že to je vlastně "služební tajemství"... 

Re: No... teda Hančí!

To víš, že užírá mrcha jedna, ale nedám se tak snadno. A to víš, že jsem podepsala, že nezveřejním osobní údaje, odhlalila jsem jen své pocity...nic víc nic míň.A to víš, že se nad tím někdo pozastaví, zvlášť když dáš smajlíka....

pěkný článek

ahoj Hani, tak jak to sleduji, máš podobnou práci jako já.... také denně vidím spoustu lidských osudů, domácností atd...ale zatím nemám odvahu o tom  psát...

Re: pěkný článek

Aličko, když mně právě to psaní pomáhá, sednu, napíšu a je líp...bez něj fakt nevím

Milá Hani,

také Vám přeji k nové práci a budu se těšit na příběhy. Smutné i veselé, ale hlavně budou ze života. A úsměv, ať Vás neopouští. Jana

Re: Milá Hani,

Děkuju Jani za milé přání a platí i to co jsem už napsala u Pavlínky...vím, kde najdu útěchu a povzbuzení a krásné počtení

Mila Hani,

napsala jsi to moc hezky. Gratuluji k nove praci a hlavne at ti ten usmev nejen vydrzi, ale at jim nakazis co nejvice lidi. Tesim se na zajimave pribehy.  

Hanko,

opravdu jste mě dojala. Děkuju za nádherné řádky. Držím palce a přeju hodně síly...Děláte práci, která není jednoduchá, asi s Vámi bude chodit i domů a do peřin, tohle jistě nejde nechat za dveřmi, když padne. Ale má obrovský smysl. Moc děkuju.............