Od zítřka neflirtuju

má smysl si dávat předsevzetí, které nemůžeme splnit?

To ráno bylo jako každé ráno předtím. S tím rozdílem, že dlouho očekávané jaro bubnovalo do nových plastových oken a slunce zamítavě kroutilo hlavou nad výběrem oblečení.

Klotylda se probudila rozlámaná a bez nálady. Esemesku nechala bez povšimnutí, stejně jako manželovu nastavenou tvář k pravidelnému, letmému polibku.

"Jdi už, je pozdě".

Sotva dopnula zip u loňské sukně, ve skříni vyštrachala lodičky, hřbetem ruky z nich setřela prach. Nohy, nateklé již po ránu, zasténaly jako když se rvou do velikosti o číslo menší.

Na čele vyskočily kapičky potu, podprsenka se vysunovala nahoru, a levé ramínko se nepříjemně zařezávalo.

Chodba činžáku se rozezněla klapotem jejích jarních střevíčků, každý krok bolel jako čert.

S úlevou s sebou žuchla do auta, klíčky spadly na zem, sehnula se a cítila silné pnutí a rup... na punčochách - přímo na stehně - se rozšklebila díra velikosti pěsti.

Klotydla zaklela, zaštrachala v kabelce, kde mezi desítkami nepotřebných nutností, náhradní punčochy samozřejmě nebyly...

Zastavila na parkovišti.

"Tak jak lásko, konečně máme sluníčko co?", zašvitořil parkovišťák

Nechala ho bez pozdravu i z nastavené dlaně si vzal dvacku. Poprvé za těch pět let co u něho parkovala.

"Ty jsi vstala dneska prdelí, né?", klidil se jí z cesty kolega, již dlouho ženat a tudíž ženského světa  znalý.

Zabouchla za sebou dveře kanceláře, svlékla si roztrhané punčochy.

"No jasně, kdy jsem si naposledy oholila nohy" řekla si pro sebe rozmrzele.

Ozvalo se rázné zaťukání, ve dveřích se objevila plešatá hlava v šedivém obleku.

Schovala chlupaté nohy pod stůl a narovnala se. Knoflíček na hrudi ten pohyb nepochopil a vystřelen zmizel kdesi v nedohlednu.

Jedním tahem si rozpustila své vlasy barvy ebenového dřeva a olízla si rty a široký úsměv ji zkrásnil k nepoznání.

"Jsem si přišel pro tu zapomenutou pusu", řekla hlava v obleku a naklonila se přes stůl.

"A vidím, že možná bude i nějakej bonusek", všiml si chybějícího knoflíku, který nabízel pohled do krajkou lemované, kopcovité krajiny.

"Zamkni dveře", řekla

"Není tady klíč", odvětil on.

"Nevadí, aspoň to bude víc vzrušující". Vyhoupla se na stůl.

Do kanceláře strčil hlavu kolega co nikdy neklepal.

"Mám tu klienta, pak za tebou přijdu", a bez ohledu na publikum si přitáhla muže v šedivém k sobě.

Se svým mužem si přece může dělat co chce.

"Po tolika letech, že se vám chce takhle blbnout", svěsil ramena kolega a vypochodoval z kanceláře, kde pro něj mometálně nebylo místa.

..................

"Ty jsi děsná koketa, umíš to se mnou i po dvaceti letech", jak to sakra děláš....hovořil ke svému zaseklému poklopci.

"No prostě to máš v sobě", potvrdil to polibkem

"Ale teď už musím letět, v deset mám jednání".

....................

Uvelebila se v židli a bylo jí krásně jak dlouho už ne. Otevřeným oknem se dovnitř linula vůně jara a mísila se s doznívajícími sexuálními akordy. Musím si koupit holicí gel a nové žiletky, jasně a nový punčochy, pomyslela si.

Zalovila v kabelce, koukla na mobil...deset nových zpráv. Z vázy vytáhla oranžovou gerberu.

Otrhávala jeden okvětní lístek za druhým...mám odepsat - nemám - mám....

"Nic z toho nebude, od zítřka neflirtuju", napsala.

V zápětí uslyšela v telefonu jeho hlas...

"Co blázníš?! Vždyť ty to máš v sobě, nemůžeš bez toho bejt".

"Musím. Porušila jsem základní pravidlo. Zamilovala jsem se".

"Hmm, tak to máš blbý, to máš doživotně!"

"Já vím, stejně mě to už nebavilo", zacvakla telefon a pohladila prsty jeho fotku na pracovním stole.