Ty nejhezčí věci v životě jsou zadarmo

Naprosto souhlasím. A užívat si nerovná se utrácet. Dá se radovat z pěkného dne, z jarního vzduchu, z procházky lesem, z práce na zahradě nebo z milování.

Někdy je potřeba se zadlužit z nutnosti, kdy jinak nejde situace řešit - mluvím o bydlení. Nicméně i zvířátka v lese musí bojovat aby přežily, tak asi je to v pořádku. O to víc si pak člověk cení všeho pěkného - třeba toho voňavého vzduchu v lese.

Re: Ty nejhezčí věci v životě jsou zadarmo

Pro jiné zadlužování také nejsem, než na bydlení. Kdo si chce života užít, při troše skromnosti a inteligence to zvládne i zadarmo.

Já žiju bez dluhů, heč

zdědila jsem domek pro prababičce!  Když vezmu do úvahy své příjmy a stav této nemovitosti, tak bude trvat cca 2O let, než bude podle mých představ, ale dluhy nemám a mít nebudu. Zadlužit se bych byla ochotná jen v případě těžké nemoci mé /zatím virtuální dcery/. Do potencionálního syna investovat bych si rozmyslela...

Re: Já žiju bez dluhů, heč

Hele, dobří holubi se vracejí?

jistě, že je to nějaký život ...

.. co by to bylo. Jak říkají staří latiníci : Carpe diem, quam minimum credula postero .

Cikáni prý ve své řeči ( cikánština - snad se nikdo neurazí ) nemaj vůbec slovo budoucnost. Nebo se říká- blahoslaven buď slaboduchý.

Užívat si života, žít jen přítomným okamžikem - co může být lepšího, co by mělo být jinak smyslem života - starost, obava z toho co přinese budoucnost, hrabání se v minulosti,... ? Stejně se za všechno jednou musí zaplatit, tak ať je ten účet co nejvyšší a zúčtování příjde co nejpozději. Platíme i za to, že si život neužíváme, že se stresujeme,..., platíme za všechno. 

"život na dluh" je třeba kouření - kuřák si užívá - bere si na co má zrovna chuť, je téměř jisté, že za to jednou bude muset zaplatit.

Jestli je to v Srbsku tak jak popisujete - stěhuju se tam.

Dluhy soukrome a statni

Kez by tak ten pristup ktery zde oslavujete a ktery je nepochybne pravdivy, se tez odrazil ve volebnich preferencich. Bohuzel jste zapomnela na jinou cast ceske povahy  - "z ciziho krev netece" - aneb clovek mozna svym detem nechce zanechat dluhy, ale ze svou volbou dosadi do vedeni statu lidi, kteri presne timto "balkanskym" zpusobem zivota zdevastuji statni hospodareni - to uz nejak nezminujete...

Mozna mate pocit, ze neni treba mit obavy ze statnih dluhu, hlavne kdyz detem nezanechame ten primy - ale ten statni nasim detem pekne zamota hlavu ve spatne infrastrukture, zdevastovanem zdravotnictvi a vysokych danich...

Jak rada bych se pridala a oslavovala ceskou zodpovednost - ale bohuzel plati jen ve smyslu "lepsi kosile, nez kabat - a to budoucim generacim zivot rozhodne neusnadni.

Ahoj Hani

jak jsem již avízoval, už u diskusí netrávím 24/7 Ale tenhle článek se mi fakt líbil

Re: Ahoj Hani

Děkuju, Pavle. Já už taky ne. U mně je to 1/7...sotva.

p.s.: A kdy půjdeme na to pivo? Už si fit?

Podle me, zivot na dluh

zivot neni. Dovolene a nova auta nejsou k zivotu potrebne. Prima partner (manzel), zdrave deti, dobra rodina & spousta pratel k zivotu potrebni naopak jsou.

Re: Podle me, zivot na dluh

Díky za příspěvek - a nemusí ten "prima partner" nutně býti manžel?

skutecna zrudnost az v druhe urovni

To, ze si Srbove koupi co chteji na uver az jsou zcela predluzeni, ale stastni jeste nemusi byt nutne odsouzenihodne, i kdyz se daji vest diskuse, ktery pristup je lepsi. Uz ve stare literature jsou postavicky typu dustojnika, ktery si popujcuje vsude kde zna, hyri a zije a pak se zastreli, nechaje veritele s jejich starostmi.

Co je horsi je to, ze ti lide si pocit stesti spojuji s vecmi a to jeste vecmi statusovymi. Taky mam z neceho noveho radost, ale nikdy bych nenahradil fungujici vec, specialne technicky nevyvijejici se podstaty, jako nabytek, nebo obleceni. A kupovat si na uver nabytek (sic!), abych mel radost ze zivota, tak s takovym clovekem bych si asi nemel co rict. Jeden by cekal, ze prave v valkou postizene zemi se lide obrati k sobe a ne k majetku.

Re: skutecna zrudnost az v druhe urovni

Admirále, v žádném případě to nemělo vyznít jako kritika stylu života v zemi, která mi 15 let byla domovem. Lidi tam přesto k sobě mají blíž než u nás. Scházejí se jen tak, večer před domem, jdou si sednout na skleničku, víkendy tráví po výletech, vzájemně se navštěvují, ale je v tom radost, ne jako u nás povinnost - tento víkend jsme byli my u vás - příští týden tedy dorazíte vy. Nábytek na splátky? Ano, i to je možný. Ale nemá to vliv na přátelství, tam jsou potřeba jiná kritéria a ty setsakra splňovali.  Mně je bližší jejich styl života, načichla jsem jejich temperamentem, ale mám vrozenou českou brzdu. Nechtěla jsem, aby ze článku vyznělo, že jsou to mamonáři, kteří jsou závislí na hmotném majetku. Naopak jsou to závisláci na radost ze života.

mno

sice to je obcas trochu tragikomicky, jak jsou lidi zotroceni penezmi, ale porad jeste mate vyhodu ze jste clovek.... ten se ma totiz na tyhle planete nejlip. predstavte si, ze byste byla treba vas pes, nebo kocka, o ktery rozhodujete - kdy se nazere, kolik toho sezere, kdy muze jit na zachod, kdy nemuze jit na zachod, kdy si bude hrat, kdy si nebude hrat, kdy bude mit nebude mit sexualni zabavu :-D, jestli to zvire bude vykastrovany nebo ne, a v posledni rade, dokonce rozhodnete i kdy umre, kdy ho vemete treba na smrtici injekci.... zas maj jednu vyhodu ty zviratka, ze se vali hezky doma a nemusi do prace, ale tezko rict jestli to prevazi ty nevyhody

Re: mno

mno, já bych chtěla být můj pes. Ta vám se tak má...A často mám pocit, že kmitám, tak jak štěká. Když ji vidím, jak se schoulí zpátky do pelíšku, když se vrátíme z ranního venčení a já musím do tmy, do práce - říkám si, sakra ty máš život!

To se divím...

... že dědek babku vůbec vzal na hory, když musel předpokládat její reakce.

O jugoslávském "užívání si" jsem ale slyšela už od kolegyně, bosenské Češky, která odjela už během války, takže to asi tak úplně poválečná novinka není.

Re: To se divím...

Milá Tuubeen, máte pravdu, že se to s balkánským národem táhne od pravěku... A mimochodem ochutnala jste něco z bosanské kuchyně? Umí zpracovat všechno - i to co utíká (protože jim nic neuteče) - a to výtečně. To co u nás považujeme za hody - o několika chodech - je pro ně běžná snídaně.

A s tím dědkem...neznám je, ale předpokládám, že babka vzala dědka.

A není to náhodou

taky tak trochu fňukání, paní Novotná? Nevyčítala jste mi něco takového?

Re: A není to náhodou

Tak trochu je, přiznávám, pane Fišere.