- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
byl jsem devatenáctiletý ....poněkud..lehce zdivočelý..ten, no a chodilo se k Honzovi na Krušovice, který tam desítka , krásně tmavě oranžová, stála myslim 10,60, nebo tak nějak. rok 2001. tam se sedáváal , s kamarády, někdy si sám a nasával byl to takovej čtyřkovej paizl, kam prostě pozéři nepáchli a chodili tam normální lidi a proto se mě tam líbilo. Od té doby si na takovéhle prostě normální výlevny potrpím.
ty jo, ty seš dobrá kňuknaale dobrý, hezky píšeš.Haničko.
Moc hezky napsano. Skoda, ze zadnou skvelou hospudku neznam, nejak se vytratily...
Díky Wendy...,že jste dočmuchala až sem ke mně, už se mi zastesklo
Máte tam u Vás nějakou oblíbenou hospůdku?
tak vidím, že jsme Ti asi opravdu scházeli. Nu, tak vítej zpátky.
Články jsou pěkné, jen svým způsobem nostalgické. Jiná doba, jiní lidé, jiné hospody, jiné manýry v nich. Když vidím filmy ze 60. let (Forman, Papoušek), tak tam vidím přesně ty hospody, co znám a co dnes nikde, vyjma snad nějakých zapadlých vesnic, už nevidím. Kdepak shromaždiště starých známých s hostinskou, co ji všichni znají 150 let. Nemluvě o tom, že si tam člověk 2-3 hoďky poseděl, pokecal, vyklopil deset kaček a šel domů. A což teprve takové chaty v horách, které se dlouho držely jen díky stálým štamgastům, kteří nosili na chaty proviant - dnes jsou z nich jen hospody v horách s personálem, který neumí ani turistům poradit cestu,
protože ji nezná.
Takže aspoň dík za připomenutí straých časů (teda ne tak moc starých vzhledem k Tvému mládí)
Presne tak , Vikino. Takove hospudky nejak nejsou...skoda. I kdyz pivo nepiju, rada v hospudce posedim nad necim jinym, nepohrdnu grogem ci svarenym vinem v tuto rocni dobu...
vzpomínali už otcové našich otců, vzpomínáme my.....budou vzpomínat i naše děti, jaký to bejvávalo bezva, když celý uřícený se při projížďkách na kolečkových bruslích nebo kolech stavěli na jedno u kiosku s občerstvením nebo na zahrádce vesnické hospody, či po škole zaskočili do vyhlášené knajpy s kámošema na pokec. A i oni si budou myslet jaké to bylo a už není. A možná další budou vzpomínat, jak to bylo fajn, když si dávali jedno u virtuálního světa s počítačem.
Františku máš pravdu, ale i tentkrát i dneska jde o člověčinu, o potřebu lidí si povídat, svěřit se,zasmát se..Můj tchán když se vrátil z ryb, všichni si museli doma vyslechnout, jak se mu podařil ten kapitální úlovek.Teprve pak vzal klobouk z věšáku a řekl:"Jdu na jedno" a všichni jsme věděli, že tam v tý hospodě teprve najde vděčný posluchače.To bylo něco nádhernýho...vstoupil,pozdravil se s ostatníma,klobouk pověsil na věšák,sedl si na své místo,pivo v jeho půllitru přistálo snad s dosednutím, napil se a řekl jen tak do placu:"Tak jsem byl dneska na rybách..."a ostatní zvedli oči v očekávání-jak malý děti,to byla nádhera,to přesně potřeboval.Františku,to byla ta člověčina,obyčejná a ta mi chybí,stejně jako tchán,zůstal po něm akorát ten klobouk...
co ja pamatuju za hospody a stamgasty Stary pany co utirali kniry po kazdem napiti, pana sladka mistniho pivovaru, ktery byl tak tlusty ze mel povoleny curat do kyblu pod stolem, mojeho prastryce, ktery vypil za noc 100 piv a limonady s porcelanovym uzaverem kdy vam pri piti bubliby strikali az z nosu
jo kdysi totiz bejvali hospodsti, ale dnes uz jsou jen zlatokopove
No - každopádně je dobře, že už ses vrátila...
Už jste mi chyběli,Oldo
Jeden den je jako týden...jaká je diagnóza?
mne tak zaujal, že jsem se na článek vybodnul
píše něco hezkého a né nějaké bláboly o ekonomice, seksu nebo jiných blbostech, úplně jsem se zasnil, asi si votevřu jeden lahváč
když si uvědomím, jak tu teď všude prodávají patoky od Staropramenu, i ten jeden jediný skvělý Budvar co tu byl v jedné kanjpě už tu není, nemám kam jít na pivo, bych brečel, no naštěstí mám ještě v pokoji pod stolem pár svátečních ležáků od Bernarda a taky pár panských ležáků z Černé hory, jo to bejvaly časy