Jak si Spravedlnost přilepšila

V noci na dnešek jsem dlouho nemohla usnout. Přemýšlela jsem snad o všem, o čem se jenom dalo. A taky mi v hlavě vyvstalo pár nových přání. Přála jsem si, aby v pondělí byla stávka a já bych nemusela na nepříjemné vyšetření. A taky, aby se můj starý anduláček Toník dokázal vylízat z nemoci, aby mohl zase zpívat a obveselovat mne ještě dalších dvanáct let. No a taky, aby mi dopadla dobře písemná maturita, jak jinak, když už se mně, čtyřkaři z matiky, (snad) povedlo spočítat, kdy lišky vrhají mladé. Čirou náhodou však moje myšlenky náhle spadly ke spravedlnosti (to byla asi volná asociace na tu státní maturitu). Asi je to nějaký komplex kreslíře, ale já místo toho, abych začala přemýšlet o tom, zda spravedlnost existuje, atakdále, jsem si rovnou začala představovat slepou dámu s váhami a mečem. A pak mě napadl obrázek, který dnes najdete pod perexem – a když o tom tak přemýšlím, dokázala jsem pár svých myšlenek nakonec zachytit na papír, ve snaze, aby byly srozumitelné každému. Jsem docela ráda, že se to takhle povedlo. Pevně věřím, že vás karikatura pobaví a rozveselí podmračené odpoledne, nebo vám alespoň protáhne mozkové závity – těch totiž není nikdy dost. Omlouvám se všem, kteří čekali koníka Mamma, ale ten zkrátka musel počkat. Na závěr snad už tedy jenom tradiční přání: ať vás spravedlnost pokud možno VŽDYCKY vidí a nezatratí vás. To je možná přání nejzbožnější, ale i tak bych za jeho splnění byla fakt ráda… Vaše HK. Publikováno na www.mammo.blog.cz, odtamtud i URL obrázku.