Žít jógou

Jestli mě něco na józe opravdu baví, tak je to fakt, že nemá limit. Pořád se v ní můžu zdokonalovat. Pořád můžu objevovat něco nového, můžu se rozvíjet. Když si tělo zvykne začne se ozývat mysl. Filosofie jógy mě zpočátku tolik nezajímala, ale s postupující praxí ke mně přišla tak nějak sama. Dostávám hloub a hloub. Velká pravda je, že jóga je způsob života, ne moderní cvičení.

S radostí vždycky poznamenávám, že mě jóga bavila dřív než Madonnu. Což znamená, že jsem se jí zabývala dřív, než se na nás valila odevšad. Po pravdě řečeno jsem ji v úplných začátcích praktikovala prakticky potají, protože pár jogínů, co jsme znali, nám přišli docela divní. Bylo mi ovšem kolem patnácti, když jsem s tímhle cvičením začala a mně i mým vrstevníkům přišli divní skoro všichni, ale v každém případě tenkrát nebylo až tak jednoduché si jógu najít, rozhodně ne v moderních fit centrech. Přední značky se nepředháněly, kdo bude mít lepší kolekci oblečení na jógu. Jóga byla záležitostí skupinky lidí, co jedla zrní a držela se stranou.

Hodně se změnilo. Na jednu stranu jsem ráda, protože i já jsem teď učitelkou a díky mnohem lepší propagaci tohohle životního stylu můžu mít nejúžasnější práci na světě, dělám totiž to, co mám nejradši. Pochopitelně mám mnohem větší konkurenci než před nějakými deseti lety a ne všichni studenti přicházejí s opravdovým zájmem. Řada lidí je ochotná zkusit cokoli, co letí a doufá v rychlý a efektivní výsledek. Když zjistí, že i jóga je o tvrdé práci, ztratí zájem. Někdo chce zhubnout, jiný chce uchvátit okolí pokročilými pozicemi, další očekává zázračnou kůru všemožných neduhů.

Ať už je záměr jakýkoli, pár lekcí ukáže, co jóga může nabídnout. Buď to absolutně není ono, nebo to klikne, přeletí jiskra a ač původní záměr mohl být jiný, člověk zjistí, že lekce mu prospívají, cítí se líp a v lekcích pokračuje.

Já jsem začala praktikovat podle knížek, cvičení mě přitahovalo a bavilo. Nicméně s pokroky přišla touha po vědění a já jsem začala jít do hloubky. Myslela jsem si, že je to přirozený vývoj, ale když o tom uvažuju zpětně je mi jasné, že pravidelné cvičení začalo ovlivňovat i mou mysl, začala jsem být vnímavější, dívat se na svět kolem sebe jinak. Moje praxe procházela změnami, hodně jsem cestovala, takže jsem byla závislá na samo studiu a občas bylo dost těžké se cvičení věnovat. Prošla jsem obdobími, kdy jsem neměla možnost praktikovat, měla jsem i líná období, kdy se mi zkrátka nechtělo a pak přišla aktivní období, během nichž jsem se vrátila k praxi s obnoveným elánem, dělala pokroky a byla neskutečně šťastná.

Postupně jsem si našla cestu k dechovým cvičením, začala se zabývat koncentrací a meditací, zajímat se o filosofii stojící za jógou. Mezitím se jóga dostala do módy a já jsem se konečně odhodlala zkusit lekce ve skupině. Společná energie má skvělý efekt na praxi. Pochopitelně hodně záleží na způsobu, jakým je lekce vedená, ale rozhodně stojí za to pár lekcí zkusit najít si, co člověku vyhovuje. Je fajn pracovat individuálně a zároveň cítit společnou energii. Pokud jde o meditaci, tam je výsledek ještě lepší, paradoxně fakt, že nejste sami, vám dává mnohem lepší možnost soustředění a pokroku.

Nikdy nepřestanu být vděčná za všechno, co mi jóga dala a jak ovlivnila můj život. Nebyla bych tím, kým jsem a nedošla bych tam kde jsem, kdybych nezačala praktikovat. Nikdy bych nečekala, jak moc tenhle zpočátku plachý zájem obohatí můj život. I tady v Manchesteru jsem se začala cítit opravdu doma až poté, co jsem zapadla do místní jogínské komunity a poznala pár skvělých lidí.

Jsem pořád na cestě učení a nepřestává mě to bavit ani trochu....