Velikonoce

Velikonoce mi nikdy nedávaly moc smysl. Jediné, co mě na nich v dětství lákalo, bylo volno ve škole. Zato po návratu nás čekaly nudné diskuse na téma kdo měl nejdelší pomlázku, byl nejkrutější v jejím užívání, kolik návštěvníků u nás zazvonilo a jakou nadílku jsme kromě nudných vajec nabízely. Jako všechno ostatní, i velikonoční tradice se mohla snadno změnit v souboj popularity a porovnávání. A to jsem vyrůstala v době komunismu, což znamenalo relativně méně materialismu a víc tradic. Jak je to dnes netuším. Českým Velikonocům se vyhýbám.

Velikonoce mají původ jednak v pohanských rituálech, jednak v náboženských. Díky tomu se z nich během staletí stal jakýsi paskvil, směsice zvláštních pohanských tradic spojených s důležitými náboženskými tradicemi pro věřící. Každý si z nich může vzít to své.

Ten samý rok, co jsem začala žít sama, pro mě typické Velikonoce skončily. Byla jsem ráda, že se nemusím stát součástí potupné tradice. Už odmala mi pomlázka připadala dost trapná. Ani výklad jejího smyslu mě nepřesvědčil, že nechat se jednou ročně bez protestů sešlehat, mi dodá pružnost a sílu. Už řadu let se mě pomlázka nedotkla a nezdá se mi, že bych sesychala.

V každé zemi se Velikonoce slaví jinak. Pokud vím, pomlázka kromě Česka a Slovenska nikam nepronikla. Jestli mi někdo může vysvětlit, proč zrovna náš národ vynalezl tuto tradici, budu vděčná.

V Británii jsou Velikonoce ryze mírumilovnou příležitostí přejídat se čokoládou. Hledání vajec poschovávaných v zahradě je jejich vrcholem. Tím pádem jsou to svátky zaměřené především na děti, ale i dospělí si s radostí dopřejí pár čokoládových vajíček. Spotřeba čokolády touhle dobou dosahuje rekordů, což prodejce nesmírně těší.

Početná polská komunita považuje Velikonoce za ještě posvátnější než Vánoce a hromadně putuje do kostela. Je zvláštní vidět, jak země s podobným osudem jako naše dokázala uchovat silné náboženské cítění. Skomírající katolická církev v Británii díky Polákům nabrala druhý dech. Do kostela tu nechodí pár babiček, ale většina polské komunity. Mladí lidé, kteří se přemístí do Británie ať už kvůli penězům nebo studiu, nezanedbávají své povinnosti a pokračují v návštěvách kostela. Dost mě to překvapilo, tak trochu bych čekala, že mladí lidé bez dozoru rodiny zdivočí a přestanou dbát na tradice. Sice chodí do hospod a na diskotéky, ale každou něděli si najdou čas na mši a během Velikonoc se změní v uvědomělé katolíky. Je hezké vidět, že kouzlo Velikonoc je pro ně silnější než pokušení zlenivět a věnovat se britskému způsobu života.

Britové využívají jakéhokoli prodlouženého víkendu k nakupování. Je to národ nákupních center, slev a poukázek. Normální víkendy jsou ve znamení nákupů a party, svátky znamenají to samé, ale ve větší míře. Většina obchodů má připravené speciální slevy a nabídky. O víkendech se centru města, kde je většina obchodů, stejně jako populárním nákupním centrům, vyhýbám. Ani výhodné ceny mě nepřesvědčí o nutnosti nechat se rozmačkat v tlačenici nebo čekat hodinu na zkušební kabinky a dalších čtyřicet pět minut na zaplacení.

Takže buď lidi smysl Velikonoc ignorují, nebo je uctívají způsobem mně neznámým. Narozdíl od Vánoc mi nepřijde nijak smutné je jen zpovzdálí sledovat a nezapojit se.

Co mi osobně je sympatické, je oslava jara, přechod ze zimy do nového roku, nový začátek. S časem volna, který mi zničehonic padl do klína, se můžu věnovat intenzivní praxi, meditaci, zaměřit se na očistu a změnu, stanovit si cíle. Silvestr je fajn, ale tahle doba mezi březnem a dubnem mi připadá mnohem víc jako začátek roku. Nepotřebuju asistenci církve ani opilého souseda s pomlázkou. Můžu si užít klid a mír a příchod jara, soustředit se na to, co Velikonoce symbolizují pro mě osobně.