Tolerance

Nedávno začaly anglickým tiskem probíhat diskuse o zákazu burek na veřejnosti. Napřed se o tom rokovalo ve Francii, teď už je to téma i v Británii. Hodně lidí v mém okolí zastává názor, že pokud se muslimové rozhodnou usadit v Evropě, musí se přizpůsobit našim zvyklostem. Trochu naivně jsem se muslimských žen zastávala. Dokud jsem se nedočetla o jiném problému, který mě přinutil se nad tolerancí mnohem víc zamyslet.

Británii jsem vždycky pokládala za multikulturní zemi a byl to jeden z důvodů, proč jsem se tu usadila. Nicméně vybudovat láskyplnou toleranci může být občas nadlidský výkon. Smekám nad britskou snahou přizpůsobit se všem národnostem a kulturám, které se tu sešly. Ale kam až se tomu dá říkat tolerance a kdy začíná omezování?

Zakázat muslimským ženám pokrývky obličeje mi připadalo nespravedlivé, protože to může být proti jejich přesvědčení, pokud se rozhodly nosit burku dobrovolně. V případě, že jsou k zakrývání nuceny, je docela nefér je pokutovat nebo jim komplikovat už tak obtížný život. Jenže nemohou si za zákaz oděvu zakrývajícího tvář muslimové sami? Jedním z důvodů pro zákaz je snaha zvýšit bezpečnost. A teroristické útoky nejen v Británii jsou z velké většiny dílem právě muslimů. Naše společnost pak má právo snažit se znemožnit potencionálním teroristům snadno se zamaskovat. Z hlediska náboženské tolerance to může být nepříjemné, z hlediska bezpečnosti se nedá nic dělat.

I my se při návštěvách Asie a Středního Východu přizpůsobujeme místní kultuře. Přistěhovalci si v Evropě žijí jako v bavlnce, zatím je nikdo k ničemu nenutí.

Diskuse o burkách mě dlouho nedržela a nechtěla jsem o nich psát dokud jsem si v nedělních novinách nepřečetla jiný, mnohem hůř stravitelný článek. Poukazoval na fakt, že slepci s vodícími psy nejsou oprávnění nastoupit do autobusů a taxíků jež řídí muslimové. Psi jsou u nich považováni za nečistá stvoření a správný muslim se jim vyhýbá a po kontaktu s nimi se musí umýt. Pokud argumentujete, že řidiči jsou usazení za přepážkou z plexiskla a žádný kontakt jim nehrozí, v případě autobusů může vodící pes pohoršit i spolucestující. Je celkem logické, že majitel vodícího psa je nemuslim a pravděpodobně stoprocentní Brit. A ve své vlastní zemi má zapovězený přístup do prostředku hromadné dopravy nebo taxíku.

Jaké náboženství může stavit cokoli nad pomoc bližnímu? Ať už jste křesťan, muslim, nebo nevěřící, pokud vidíte slepce s vodícím psem vaší první myšlenkou má přece být: potřebuje pomoc? Nemusíte být milovníkem zvířat, ale funkci vodícího psa není těžké respektovat. Především ale - tohle není muslimská země. Psi jsou populární domácí zvířata. Už dříve jsem si všimla, že v Británii je mnohem těžší s nimi cestovat, narozdíl od jiných evropských zemí je jim zapovězena nejen hromadná doprava, ale i veškeré restaurace a mnoho parků. Domnívala jsem se, že je to kvůli pověstné úzkostlivosti Britů a jejich neustálým obavám o bezpečnost dětí. Teď mi začíná být jasné, že je to spíš kvůli úzkostlivé toleranci rozdílných kultur.

Rozčililo mě to natolik, že uvažuju o přestěhování se do bytu, kde jsou povolená domácí zvířata. Pořídím si pár psů různých velikostí a budu je pravidelně venčit v okolí jedné z mnohých mešit a muslimských center. A pokud to někomu vadí může se přesunout do země, která tato nečistá zvířata zavrhuje. Tohle není jedna z nich. Chcete se vyhýbat psům usnadňujícím život postiženým lidem, halit si tvář a žít příkladný muslimský život? Fajn. Chcete být v Evropě, v bezpečí, mít dobrou životní úroveň, bezplatné vzdělání a zdravotní péči? Tak si koukejte zvyknout, že i my máme svoje tradice, zvyklosti a způsoby. Není naším úkolem se vám přizpůsobovat, jsme tady doma. Moje tolerance se znatelně smršťuje díky tomu, že žiju v nesmírně tolerantní zemi.