O vegetariánství

Pomalu končí britský vegetaránský týden. Je to podle mě skvělý nápad. Jednou ročně se na týden oslavuje vegetariánství. Restaurace (ne všechny, ale je jich dost), vymýšlejí nové speciality a menu. Přidávají se i podnikové a školní jídelny. Vegetariáni po pravdě řečeno tenhle týden tak moc nepotřebují, i když ocení novinky v jídelníčku. Hlavním smyslem tohohle týdnu je ale dokázat nevegatariánům, že se není čeho bát, že vegetariánské jídlo je chutné, pestré a zajímavé.

Moc se mi ten nápad líbí. Kolem vegetariánství je tolik předsudků a mýtů, že jakákoli osvěta pomůže. Od té doby, co jsem vegetariánem, mi totiž vadí jedna jediná věc. Není to nedostatek mrtvolek na mém talíři. Je to potřeba lidí zjišťovat, proč maso nejím a pak si vyslechnout jejich důvody, proč nedělám dobře. Společné stolování, které by mělo být příjemnou událostí, se tak často promění ve filozofickou diskusi a zdravotní analýzu.

Jde pochopitelně o to, v jaké kultuře jsme vyrostli. Ta naše zkrátka věří, že maso je pro nás nezbytné. Je jen na nás, jestli se rozhodneme zjistit, jak moc.

Pro vegetariánství jsem se rozhodovala zbytečně dlouho. Ačkoli jsem věděla, že to pro mě bude dobré, udělat ten zásadní krok trochu trvalo. Praktická stránka věci byla asi tím hlavním důvodem. Jaký vliv to bude mít na naši domácnost? Můj partner je z Jižní Afriky. Na vegetariány se dívají jako na mimozemšťany. Nechtěla jsem nikomu vnucovat moje názory, takže jsem se cítila trochu provinile, že zkomplikuju společné večeře, nákupy, cestovní plány a návštěvy restaurací.

Když jsem se konečně odhodlala, můj partner to považoval za vrtoch, který přejde. Já jsem ovšem byla jako ryba ve vodě (živá ryba, ha). Pokoušel se mě nalákat na bývalé pochoutky, ale nezabralo to. Myslel si, že se mi časem bude po mrtvolkách k jídlu stýskat, ale mýlil se, jak už se muži občas prostě mýlí. Ani naše domácnost nepřestala fungovat. Ze začátku to trochu skřípalo, protože coby správný Jihoafričan se domníval, že coby vegetarián budu nadále jíst kuřata a ryby. Mně ovšem nešlo o štíhlou linii nebo cholesterol. Šlo mi o nenásilí. Takže nic, co bylo naživu nemá místo na mém talíři. V prvních týdnech jsem sice občas žvýkala nudle s mákem, ale časem jsme to skvěle srovnali.

Objevili jsme spoustu nových receptů, začali kupovat zeleninu, která nám dřív ani nepřišla na mysl a především jsme mě dostali do kuchyně. Vaření mě nikdy nebavilo, jedním z důvodů byl i fakt, že jsem nerada zacházela se syrovým masem. Teď už mi to nehrozilo a jelikož jsem přinesla domů změny, bylo jedině fér přiložit ruku k dílu. Můj muž vaří hrozně rád,  takže před mou proměnou nijak netrpěl, ale ocení, když se na vaření podílím i já. A mě to začalo jednak bavit, jednak si dávám mnohem větší pozor na to, jak se jídlo připravuje.

Jak můžou tenhle týden všichni zjistit, jíst bez masa je fakt zábava. Vegetariánské jídlo je barevnější, lehčí a zábavnější. Já osobně se díky němu cítím mnohem líp. Mám víc energie, zlepšila se mi pleť, cítím se mnohem líp než kdy dřív. Vždycky jsem jedla celkem zdravě, ale přísun ovoce a zeleniny se zvýšil. Zároveň už nemám žádný důvod navštěvovat fast food, takže když jsem na cestách nebo celý den ve městě, radši si nachystám jídlo sebou nebo koupím banán. Naučila jsem se hlídat si, co jím, jak to bylo připravené a co to obsahuje. Mám pochopitelně štěstí, že žiju v kultuře velice přátelské k vegetariánům. Hodně lidí se začíná zajímat nejen o to, jak se k nim jejich jídlo dostalo a co přesně v něm je, ale i to, jaký vliv má jejich chování na životní prostředí. Život bez masa je momentálně in. Proč ne? Všichni se tak mohou přesvědčit, že vařit si vegetariánské jídlo párkrát do týdne nikomu neublíží, naopak.