Fotbalové šílenství

11.6. v jednu odpoledne se na schodech ozvalo dupání, vzápětí se mocně rozevřely dveře a dovnitř vpadl můj muž. Než za sebou stihl zamknout horní polovina těla se už ocitla v obýváku a šátrala po dálkovém ovladači. Nestává se často, že by můj muž byl takhle akční, takže mě to celkem pobavilo, ale zároveň mi po zádech přejel mráz. Není úniku, fotbalové mistrovství začíná.

Po zbytek odpoledne byl můj muž přilepený k obrazovce, i když se v nepravidelných intervalech odbíhal převléknout, nachystat si sendvič k obědu, zvednout zvonící telefon. Bylo ale naprosto jasné, že jeho pozornost patří výlučně fotbalu. Lákal mě na slavnostní zahájení - trvalo jen čtyřicet pět minut. Když jsem neoblomně pokračovala v rozdělané práci, každých deset minut mi aspoň hlásil, o co právě přicházím. Nějak mu nedocházelo, že část lidstva bude i nadále pokračovat v každodenní činnosti bez vyrušení.

Po nějaké době si otevřel pivo a atmosféra zhoustla. Bylo mi jasné, že začal první zápas. V duchu jsem si spočítala, jak dlouho ještě bude přilepený k obrazovce. Sem tam jsem zaslechla jeho fandění. Je načase se obrnit trpělivostí. Tohle bude moje domácnost na několik týdnů.

Nedivím se, že je nadšený. Mistrovství je v Jižní Africe, vyrůstal tam, zajímá ho to tím pádem víc než kdy jindy. Což neznamená, že obvykle ho fotbal zanechává chladným. Jak se ale osudný začátek mistrovství přibližoval, všímala jsem si jeho proměny. Bylo čím dál těžší udržet s ním rozhovor, získat jeho pozornost a přimět ho zapamatovat si určité věci. Začal ale projevovat neobvyklé organizační schopnosti. Nikoli příliš praktické. Najednou je schopen sladit svůj pracovní rozvrh s rozvrhem fotbalovým. Když požaduju to samé za jiným účelem, setkávám se s úkolem téměř nemožným. Zvýšila se i frekvence komunikace s přáteli. Fotbal se lépe sleduje ve společnosti. Doufám, že se vyhnu setkáním u nás doma. Jeden chlap hypnotizovaný obrazovkou mi fakt stačí.

Je teď i na mě začít si pilovat organizační schopnosti. Kdy a kam jít, co dělat, jak se zabavit pokud možno bez něj. Ztratila jsem muže, sice na pár týdnů, ale jednoznačně jsem klesla na žebříčku popularity. Můžu se taky rozloučit s televizí.

Fotbal je pro mě nuda. Ne tak velká nuda jako kriket (v Česku ho naštěstí tak moc neznáme, byla jsem poctěna ho lépe poznat až v Jižní Africe), ale je to nuda. Mistrovství světa je bezesporu velká událost ale za jeho nejchválihodnější aspekt považuju fakt, že je jednou za čtyři roky.

Smutné na tom je, že mě fotbal nikdy takhle nerozčiloval. Prostě mě nezajímal. A nebylo problém se mu obloukem vyhnout. Bylo mi jasné, že můj muž bude během letošního léta bláznit. Fotbal se mi začal zajídat, až když byl najednou úplně všude. Mluvilo se o něm ve zprávách. Když se nemluvilo o fotbale jako takovém natáčely se dokumenty o Jižní Africe a o tom, jak fotbal ovlivňuje životy místních. Pár britských celebrit se vydalo na výpravu do Jižní Afriky, aby nám vysvětlili, co se tam děje, proč a jak to tam vyřešit. Televizní reklamy se změnily ve výčet produktů, které nezbytně potřebujeme, abychom si mistrovství patřičně vychutnali. Je třeba grilovat, pít určité nápoje, mít co nejvíc vlaječek, triček a dalších zbytečností a především je naprosto nezbytné vyhodit naši starou televizi a zakoupit novou. Lepší, větší, třírozměrnou a hlavně dražší. Protože na mistrovství světa se nemůžete dívat na staré televizi! A když už jsme u toho, měli bychom si předplatit satelit. Krom toho si musíte začít kupovat co nejvíc novin a časopisů, protože skoro každý vydává plakát s programem a samolepkami, který si zavěsíte na zeď a zaznamenáte pokroky. Pochopitelně je třeba mít i modernější mobil, pokud možno s internetem, aby nám nic neuniklo.

Je celkem příjemné vidět, jak moc se Angličani na mistrovství těšili. Skoro každé auto má vlaječky a samolepky, někteří nadšenci si i natřeli dům v barvách anglické vlajky. Můj muž s pohrdáním konstatuje, že v poměru k tomu, co se děje v Jižní Africe, je to nic a denně mi na internetu ukazuje fotky mnohem ověšenějších a ozdobnějších aut a domů. Minulý týden mě dotáhl i do oficiálního obchodu plného triček národních týmů a fotbalových míčů. Naštěstí i jemu přišlo triko za čtyřicet pět liber trochu moc.

Nevadí mi fotbal jako takový. Vadí mi mašinerie kolem, to, jak se ze všeho ždímají peníze. Připadá mi, že firmy zneužívají nadšení fanoušků za pomoci všech možných triků. Ekonomika musí běžet, momentálně jí to moc nejde a tohle mistrovství je úžasným nástrojem na její popostrčení.

S radostí se vzdávám na pár týdnů televize. Místo ní můžu sledovat mého muže. Od začátku mistrovství přibral přibližně dva a půl kila. Několik večerů strávil s kamarády. Zápasy jsou rozdělené podle důležitosti. Když hrála Jižní Afrika, scházeli se a fandili společně. Jiné zápasy stačí sledovat doma v televizi, některé s plným soustředěním, od některých se dá i odběhnout. Neexistuje nedůležitý zápas. Nedávno se dožadoval okamžitého přepnutí programu a vyklizení obýváku, protože hraje Německo. S kým? Nedostalo se mi odpovědi, nemohl si vybavit s kým. Ale hraje Německo, je třeba všeho nechat a přilepit se k bedně.

Fakt, že zrovna během mistrovství světa nám začala stávkovat pračka a odešel hard disk na jeho počítači pokládá můj muž za čiré spiknutí proti jeho osobě. Fotbal se nejlíp sleduje se zapnutým počítačem poblíž, takže mu neujdou další důležité události a navíc se doženou zanedbávané pracovní maily. Momentálně se tedy vedle obýváku přetahujeme o jediný funkční - můj - počítač. Když je mi milostivě dovoleno projet maily považuju onen den za požehnaný. A vtěsnit průzkum důvodů nefunkčnosti pračky do přestávky mezi zápasy a komentáři o nich mi už připadá celkem normální....