Z Mukačeva do Jaremče: policie, oprava Moskviče

Po dvou dnech strávených v Mukačevu přišel čas posunout se dál. Naším dalším cílem byla Jaremča v ukrajinských Karpatech.

Tentokrát jsme snídali přímo v hotelu. Na recepci jsme si vyzvedli jídelní lístky a bylo jasné, že ráno nezačíná vůbec špatně. Po snídani jsme vrátili karty od pokojů, zabalili kufry – ty cestovní i ty automobilové – a vyrazili na cestu.

„Ahoj, Mukačevo. Věřím, že se sem ještě někdy podíváme.“

Nestihli jsme zdaleka všechno, co jsme chtěli vidět, ale cesta pokračovala dál.

Jenže sotva jsme dojeli k prvnímu kruhovému objezdu, začalo další dobrodružství.

První posádku zastavila policie. Martin prý nedal blinkr. Následovalo domlouvání, ale bez pokuty. Vypadalo to, že je vše v pořádku.

Jenže nebylo.

Auto se po zastavení odmítlo rozjet.

A tak začala první improvizovaná oprava dne.

Dušánek zapřáhl Martinův vůz a společně jsme hledali místo, kde nebudeme překážet provozu. Současně se řešilo, kdo bude sedět s kým a kdo bude navigovat. V takových chvílích se ukáže, jak důležité je mít sehranou partu.

A pak přišlo něco, co by si člověk nevymyslel ani ve filmu

Zastavila nás znovu stejná policejní hlídka.

Tentokrát kontrolovala všechny tři vozy. Dušánek si totiž nasadil bezpečnostní pás až za jízdy. I tentokrát vše skončilo bez pokuty, ale začínali jsme mít obavy, jestli nás nečeká ještě třetí setkání.

U videa si pusťte zvuk.

Mezitím se hledala příčina poruchy.

Napětí bylo ve vzduchu. Všichni jsme se snažili zachovat dobrou náladu, ale otázka byla jasná:

„Neříkej mi, že ta benzínová pumpa zase vydržela jen pět set kilometrů?“

Martin tomu nechtěl věřit.

Byla už druhá.

Nakonec se podezření potvrdilo. Zlobila benzínová pumpa koupená na Ukrajině. Pokud máte podobnou zkušenost, budeme rádi za vaše postřehy. Dvě pumpy s životností kolem pěti set kilometrů nás opravdu překvapily.

Po opravě jsme zastavili natankovat.

Benzín je na Ukrajině citelně levnější než v Česku. Po zkušenosti, kdy Pepíno kdysi omylem natankoval naftu, si tentokrát všichni pečlivě hlídali správnou pistoli. Benzín jsme sice natankovali správně, ale tankovací pistole nevypnula automaticky a pod autem se rychle vytvořila louže.

S přibývajícími kilometry jsme pozorovali okolní krajinu. Vesnice a menší města působila úplně jinak než u nás. U téměř každého domu byly ploty, po kovových konstrukcích se pnulo vinné réví, všude byly vidět fóliovníky a kostely.

A stejně jako v předchozích dnech nás znovu překvapovaly kontrasty.

Chvíli jedete po slušné silnici a o pár kilometrů dál narazíte na kráter, který by dokázal ohrozit i mnohem modernější auto než starého Moskviče.

Ukrajina je země plná překvapení.

Jednou z plánovaných zastávek byl Vynohradiv. Právě zde jsme měli mít zajištěné ubytování na zpáteční cestě domů.

Chtěli jsme si proto ověřit, že s námi skutečně počítají, a domluvit podrobnosti ohledně příjezdu i platby. Do města jsme přijeli za zvuku kostelních zvonů.

Po krátké návštěvě jsme pokračovali dál.

A pak zaznělo z vysílačky známé hlášení:

„Hele, Moskvič!“

Další zastávkou byla Dolina narcisů. Tip jsme dostali od kamaráda a rozhodli jsme se odbočit.

Jedná se o unikátní lokalitu s výskytem narcisu úzkolistého, který obvykle kvete během prvních tří květnových týdnů. Oblast je součástí chráněné biosférické rezervace UNESCO.

My jsme přijeli o něco dříve, takže narcisů kvetlo jen málo, ale i tak stálo za to se zastavit.

Během cesty jsme potkali několik policejních hlídek. Fotografovat se nesmělo. Často se usmívali na naše auta.

Auta budila pozornost prakticky všude.

Cestou jsme míjeli množství kostelů, honosných rodinných domů i rozestavěných staveb, které jako by čekaly na lepší časy.

V dálce jsme zahlédli vrcholky nejvyšších ukrajinských hor.

Hoverla a Petros.

Na jejich svazích byl stále vidět sníh.

Kousek před cílem jsme ještě zastavili u značky geografického středu Evropy. Povinná fotografie nesměla chybět.

A pak už konečně Jaremča.

Po dlouhém dni jsme dorazili do cíle.

Ubytování, rychlé vybalení a jediná myšlenka:

Máme hlad jako vlci.

A tak jsme vyrazili do restaurace oslavit další den, který byl úplně jiný, než jsme si ráno představovali.

Jsme v Jaremči.

A dobrodružství pokračuje počkejte si na další pokračování.

Předešlé články zde:

1. díl: Odkaz

2. díl: Odkaz

3. díl: Odkaz

4. díl: Odkaz