Tři Moskviče a cesta směrem k Ukrajině

Tentokrát to nebyla obyčejná dovolená. Říká se, že cesta je cíl. Jenže když se člověk chystá vyrazit ve třech starých Moskvičích směrem na válečnou Ukrajinu, začne nad tou větou přemýšlet trochu jinak.

V takovou chvíli je cílem hlavně to, aby se všichni vrátili domů v pořádku. Lidé i auta.

Naše parta už několik let cestuje veterány. Ne proto, že by to bylo pohodlné. Spíš naopak. Staré auto člověka zpomalí, donutí ho plánovat jinak a přijmout fakt, že ne všechno půjde podle plánu.

Právě v tom ale bývá kouzlo podobných cest.

S Moskviči jsme projeli místa, kam by se mnoho lidí s podobným autem vůbec nevydalo. Jenže tentokrát byla atmosféra jiná už od samého začátku.

Příprava v garáži

Čtrnáct dní před odjezdem se ještě řešil motor na našem Moskviči 412.

Celá cesta přitom vznikla docela nenápadně. Jeden z členů výpravy má na Ukrajině kořeny a já se tam už dlouho chtěla podívat. A tak padl nápad podívat se tam společně.

Slovo dalo slovo a z běžného nápadu se postupně stala výprava tří posádek.

Posádky vozů:

Hanka a Pepíno

Martin a Zdenka (plánovači trasy) a posila Jana

Dušan, Markétka a jejich babička (nejstarší člen expedice!).

Věci, které se při běžné cestě neřeší

Najednou nestačilo jen zabalit se a vyrazit.

Před cestou

Než jsme vyrazili, museli jsme vyběhat kolečko:

· Mezinárodní řidičák: 450 Kč – musí být papírová fotka

· Platný pas

· Pojištění: Přes web: https://visitukraine.today/ 1 370 ukrajinských hřivny - UAH (cca 620 Kč za nás oba).

· DROZD: Registrace na ministerstvu, abychom o sobě dali vědět a měli klid v duši.

Přímo ve formuláři je sekce „Spolucestující“ se doplňují další osoby [e-mail], tak jsem se zaregistroval jeden z nás a druhého doplnil, je možnost zadat dva telefony tak jsme zadali jednoho i druhého a nechali se vše poslat na společný e-mail, který na který máme oba přístup.

· Logistika: Martin vybral první hotel s bezpečným, uzavřeným parkovištěm pro naše veterány.

· Ubytování – zajistil dopředu, někde se platí až na místě někde dopředu přes Booking

· Večer před odjezdem jsem si stáhla ofline mapu oblasti: Zakarpatská oblast a Ivano-Frankivsk.

A pak přišly otázky, které by při jiné cestě člověka vůbec nenapadly.

Je vhodné mít s sebou dalekohled v zemi, kde probíhá válka?
Nevadí oblečení připomínající vojenský styl, které člověk běžně nosí doma?

Jsou to drobnosti. Jenže právě podobné detaily připomenou, že tentokrát nejde o obyčejnou cestu.

Martin měl dobrý nápad dát si za okno polštářek v barvách Ukrajiny, aby Ukrajina věděla, že jedeme poznávat jejich zemi a jsme přátelé i když naše vozy se jmenují Moskvič.

Naše cestování nikdy není jen o cíli. Je o lidech, společných situacích, improvizaci i velké přípravě a příbězích, které by jinak vůbec nevznikly.

Pokračování příště