Storytelling - Hledání a vyprávění příběhu

Jak naučit děti přemýšlet o příběhu jinak než jen jako o ději z učebnice? Zkušenost z jedné základní školy ukazuje, že i během dvou hodin mohou vzniknout nápady, které překvapí samotné žáky.

Ráda bych se podělila o jednu zkušenost z výuky na druhém stupni základní školy ve Středočeském kraji. Nešlo o dlouhodobý projekt, ale o dvě vyučovací hodiny v osmých třídách (ve třech), zaměřené na hledání a vyprávění příběhu.

Ukázalo se, že i v takto krátkém čase lze otevřít téma, které je dětem velmi blízké – jen o něm často nepřemýšlejí vědomě.

Příběh není jen to, co už existuje

Hodina nezačínala definicí, ale otázkou:

Kde vlastně příběh vzniká?

Ne ten z učebnice nebo filmu, ale ten, který máme kolem sebe. Každá škola, každé místo i každodenní situace v sobě nesou potenciál příběhu. Stačí se na ně podívat jinak.

Krátká diskuse ve třídě ukázala, že žáci často vnímají příběh jako něco výjimečného. Postupně se ale otevíral prostor pro jiný pohled – že i obyčejná situace může být silná, pokud ji dokážeme dobře vyprávět.

Inspirace obrazem

Během dvouhodinového bloku zazněly i dvě krátké ukázky (cca 3 minuty).
Jedna byla animovaná, druhá ze školního prostředí.

Ukázaly, jak rozdílně lze pracovat s příběhem, atmosférou i perspektivou.
Právě kontrast těchto dvou přístupů pomohl žákům lépe pochopit, že nejde jen o to „co se děje“, ale jakým způsobem je příběh vyprávěn.

Hledání vlastního příběhu

V další části už pracovali žáci ve skupinách.

Zadání bylo jednoduché:
vybrat si téma (například odvaha, tajemství, změna nebo konflikt) a zasadit ho do konkrétního prostředí – ideálně takového, které znají.

Základním stavebním kamenem se stala tzv. premisa, tedy jedna věta začínající „Co kdyby…?“

Například:
„Co kdyby někdo ve škole objevil zapomenutý deník z minulosti?“

Z jedné věty pak vznikala krátká anotace – několik vět, které naznačují děj, postavu i napětí.

Záleží na úhlu pohledu

Zajímavý moment přišel ve chvíli, kdy si skupiny položily otázku:
Z čí perspektivy bude příběh vyprávěn?

Stejný příběh se najednou mohl změnit podle toho, zda ho sledujeme očima hlavní postavy, vedlejší postavy nebo třeba jen náhodného svědka.

Ukázalo se, že právě změna pohledu často výrazně ovlivní význam i emoci celého příběhu.

Co zaznělo v závěru

Na konci hodiny zaznělo jednoduché shrnutí:

Příběh není jen událost.
Je to téma, pohled a způsob vyprávění.

Žáci si své anotace ponechali jako základ pro další práci. Některé nápady zůstaly u jednoduché myšlenky, jiné už měly jasný potenciál pro další rozpracování.

Co ukázala reflexe

Součástí závěru byla i krátká reflexe a zpětná vazba od žáků.

Právě ta často ukáže víc než samotný průběh hodiny. Ukazuje, jak děti přemýšlejí, co je překvapilo a co pro ně bylo nové.

Otázka na závěr

Možná nejde jen o to, jaké příběhy dětem předáváme.
Ale také o to, jestli jim dáváme prostor vlastní příběhy hledat a tvořit.

Protože právě v tu chvíli se z posluchačů stávají tvůrci.