Narozeniny na perónu a tři Moskviče směr Ukrajina-Karpaty

Kalendář ukazoval 30. dubna. Zatímco většina lidí v tu dobu řešila pálení čarodějnic a chystala ohně, naše parta měla úplně jiný plán.

Narozeniny na perónu a tři Moskviče směr Karpaty

Místo opékání buřtů začínala „pálit benzín“ na cestě směrem ke Karpatům a válečné Ukrajině.

A pro jednu z účastnic měla cesta ještě zvláštní rozměr – právě ten den slavila narozeniny.

Poprvé ne doma, ne s rodinou u ohně, ale na nádražním perónu mezi starými auty čekajícími na vagony autovlaku.

Zimní bundy vedle plavek

Když člověk vyráží do hor na přelomu jara a léta, kufr auta vypadá zvláštně.

Vedle sebe leží zimní bundy, plavky, náhradní díly i nářadí. U starých Moskvičů totiž nikdo úplně neví, kdy se některý z nich rozhodne protestovat.

A právě proto měla každá posádka kromě osobních věcí i zásobu vybavení „pro jistotu“.

Jednotlivé posádky se sjížděly z různých koutů republiky. Společným bodem setkání se stal nový terminál autovlaků v Praha-Michle.

A právě tam celá cesta skutečně začala.

Oslava mezi vagony

Mezi auty čekajícími na nakládku přišlo překvapení.
Kamarádi se domluvili a přímo na perón přinesli narozeninové dárky.

V prostředí plném motorů, kufrů a železničních vozů vznikla zvláštní atmosféra – směs smíchu, nervozity a očekávání z cesty, která byla jiná než všechny předchozí.

Na dlouhé oslavy ale nebyl čas. Nakládka aut měla svůj přesný rytmus a vozy postupně mizely ve vagonech.

Bylo tedy rozhodnuto, že narozeninový dort se bude krájet až později. Ve spacím kupé. Za zvuku kol jedoucích směrem na východ.

Autovlak jako malý začátek dobrodružství

Cesta začínala na autovlaku Českých drah z Prahy směrem na Košice a Humenné.

Kvůli rekonstrukci pražského železničního uzlu se dnes auta nakládají právě v Michli, zatímco v minulých letech odjížděl autovlak z hlavního nádraží.

Celá cesta s nakládkou a vykládkou trvá téměř jedenáct hodin.
Vozy jedou na vagonech, posádky mezitím cestují ve spacích kupé.

Přepážka mezi kupé se dala otevřít, a tak vznikl improvizovaný společný prostor. Krájel se dort, otevíralo pivo a mezi řečí se postupně vracelo téma, které viselo ve vzduchu už několik týdnů:

Jaké to vlastně bude na Ukrajině?

Směr východ

Venku ubíhala noční krajina, vlak mířil přes Pardubice, Olomouc, Ostrava a dál na Slovensko.

Uvnitř ale nikdo příliš neřešil spánek.

Každý si v hlavě promítal něco jiného.
Někoho zaměstnávaly obavy o auta, jiného hranice nebo samotná cesta do země, která už několik let žije ve stínu války.

A přesto mezi tím vším zůstával pocit, kvůli kterému podobné výpravy vznikají.

Těšení.

Pokračování příště

První ráno po probuzení ve vlaku, vykládka Moskvičů a cesta směrem k ukrajinským hranicím. Tam začala výprava působit úplně jinak než dosud.