Messi proti Plzni čili o fotbalové globalizaci

Dívám se v argentinském městě Quilmesu na televizi, je středa půl páté odpoledne, přeladila jsem na Foxsport. Mám čas a možnost vidět to na jižní polokouli živě. Můj muž je na lékařské kontrole. Tak jsme si to s kardiologem naplánovali. Carlos je Argentinec, ale v této zemi se kdysi narodil českým rodičům. Jenomže hraje-li Lionel Messi (v dresu katalánské Barcy) proti mužstvu české Plzně, je infarkt nabíledni. Odhadovala jsem to v úterý večer na pět nula pro Barcelonu a to se mi smál, že klidně můžou Plzeňácí vyhrát, že fotbal je přece hra. Kdo ví, co všechno se v něm pere, pojistila jsem to kardiologem. S fotbalem je to v Jižní Americe obrovské. Přivezli ho tam Angličani, ale Argentinci z něj udělali kontinentální vášeň. Di Stefano, Maradona, „blecha“ Messi, Tévez, Palermo a Riquelme, trenér, co je bratrem exministra zahraničí, fanatičtí fandové. Před několika lety umřel maskot klubu Boca, postarší fanda Raulito. „Už jako dítě jsem si oblíbila Boca Juniors. Nikdo mě nenutil, jenomže já jsem tušila, že barvy zlatá a modrá mi přinesou spoustu radosti.“ Jmenovala se doopravdy María Esther Duffau, zemřela v 74 letech na zlomeninu stehenního krčku a s jejími ostatky se rozloučili v centrální hale stadionu La Bombonera. Příběh jejího života je zaznamenán v chilsko-argentinském filmu La Raulito z r. 1975. Skutečná Raulito se narodila v chudé domácnosti. Vyrůstala po léta na ulici, a aby to měla snazší, vydávala se za kluka. Proto přezdívka Raulíček. Těžké dětství přežila, z ran osudu se vždy vzpamatovala. Pocit domova našla ve svém klubu. Až do smrti nosila vlasy skoro dohola a modrozlatý fotbalový dres. V roce 2006 získala darem pár sáhů na hřbitově Parque Iraola v Berazategui, to je místo vyhrazené pro fanoušky klubu Boca, kteří chtějí nosit modrou a zlatou barvu na věčné časy. Odpočívej v pokoji, náš Raulíčku – Marío Estherko, psaly v den pohřbu i noviny. Plzeňáci hrajou nečekaně dobře, Messi trefuje tyčky a kření se. Mně nezáleží na výsledku, ale na pocitu ze hry, takže si o samotě křičím střel to, sakra, bráníte výborně, kluci, no toto! Vše je slité do jednoho – fotbalové vlastenectví, řev komentátora, pivo značky quilmes, na jehož tovární komín vidím z balkónku (pivovar Quilmes založil v r. 1888 děd filmové režisérky Marie Luisy Bemberg, německý podnikatel Otto Bemberg). Plzeňské tu totiž nemám, ba ani ho koupit nemůžu .K tomu argentinský idol, jehož zmenšený dres jsem přivezla vnoučkům pětiletému a ročnímu při poslední návštěvě Prahy, obavy o srdce mého muže a vzpomínka na bojovné indiány kmene Quilmes. Dopadlo to výborně. Carlos přijel spokojen od lékaře, už v autorádiu mu místní komentátor sdělil výsledek utkání katalánské Barcy a polského mužstva Victoria Pilsen, smál se tomu a říkal, že na poslední ve skupině dobrý. Fakt.