Díky a navzdory svým lidem (III. díl o argentinském bankrotu)

Díky a navzdory lidem. Těm s mocí, kteří by měli mít záchrannou vizi, i těm bezmocným, na nichž záleží, jsou-li ochotni systém nebo jeho představitele podpořit, danou situaci přijmout a čelit jí.

V Argentině jsou „lid“ i jeho vůdcové jiní než v dnešní Evropě. Odolní a životaschopní i za prekérních podmínek.  Neústupně si nárokující vybojované nebo to, co považují za spravedlivé. Odvážní dobrodruzi z dobyvatelských a emigrantských lodí, kteří předali potomkům zvyky z domovin a naučili je schopnosti přežít, krutí a sveřepí domorodci a otroci, potomci všech. Na začátku 20. století patřila Argentina k nejbohatším zemím, na úrovni Kanady.  Na jejím území nebyla ani jedna světová válka.  Ideologická nesourodost obyvatelstva přispěla poslední kapkou  k bankrotu - kolonizátoři z nižší šlechty vychovaní k boji, ne k práci, katoličtí šiřitelé víry násilím, piráti a dobrodruzi zformovaní k odvaze urvat pro sebe cokoliv a drancovat - jedna strana trojúhelníku. Druhou jsou Evropany zdecimovaní původní obyvatelé po staletí žijící v nomádském hospodaření – po vybydlení úseku přejít jinam a nechat starost na Matce zemi. Třetí stranou jsou na kontinent se valící pracovití a podnikaví a) ekonomičtí, b) političtí (anarchisti, komunisti, španělští republikáni, nacisti, antikomunisti) a c) náboženští ( Židé a jiní) přistěhovalci. Z Itálie, Anglie, Španělska, Německa, Arménie, Francie a Rakouska-Uherska. Chtěli si nadělat peníze a pyšně se vrátit nebo založit v Argentině zaslíbenou zemi a vnutit svá pravidla. Nepovedlo se. Domorodci a ekonomicky neúspěšní přistěhovalci nakonec přijali s pokorou osud a naučili se s ním žít. Kalil se argentinský multikulturní národ.  V žebříčku hodnot figuruje koktejl prezentace síly až násilí, dobytého bohatství, lstí a vyčkávané smíření se s osudem, podobné čekání lovce na posedu.

Tak přežili státní bankrot, kdy hodnota měny klesla na třetinu a byly obstaveny devizové vklady v bankách. Hypotéky a poplatky rázem vzrostly třikrát, platům a důchodům zůstala nominální hodnota. Přestalo se chodit jíst do restaurací, zkrachovaly obchůdky, restaurace, domovy důchodců a ústavy pro sirotky a invalidní nebo dlouhodobě  nemocné,  neměly-li soukromého sponzora. Kdo mohl, svobodně emigroval - Argentinci mívají po prarodičích španělský, italský nebo německý pas. Využívání emigrace si pamatovali z dob vojenské vlády. Krachovaly  továrničky a dílny, dopravci. Rozšířily se chudinské slumy z vlnitého plechu, kam se odstěhovali ti, co neměli na činže. To se zabere nějaké místo,  postaví se tam chatrč, přivede se do ní ilegálně elektřina, voda a žije se dál. Neodváží se tam ani policie ani  lékař kvůli kriminalitě. Takové slumy však byly i dříve. Vzrostl počet bezdomovců, znala jsem jednoho českého velmi vzdělaného anarchistu, který tak žil na tržišti několik let.

Budovy chátraly,opouštěly se, snížilo se vstupné na veškeré umělecké a sportovní podniky, často se pořádaly vystoupení a koncerty zadarmo, aby se snížilo společenské napětí. Výkonný umělec či fotbalový klub někdy něco dostal od radnic, váha tzv. lidových sportů rostla. Většina živého umění se přetavila v oddychovou záležitost. Nezaměstnaní brali jakoukoliv práci, mnozí se stali tzv. cartoneros – přebírači  odpadků, cokoliv v odpadcích užitečného našli, odvezli na kárkách domů a využili, prodali nebo jinak recyklovali. Dělají to dodnes.

Důchodci dlouho nevyčkávali.  Ostatně  snad  žádný nespoléhá jen  na stát.  Myslí na zadní kolečka, jako to dělávali čeští pantátové a panímámy, stále pracuje, když už opravdu nemůže – tj. po osmdesátce-  prodá obchůdek, firmu, stateček, byt, dílnu, stodolu. Říkal mi známý, prodal jsem vše – mám  jen manželku a auto.  A důchodci se začali soudit o výši důchodu, o jeho výpočet, o náhradu škod za jeho snížení, po znárodnění privátních penzijních fondů o ušlý zisk. Soudy trvaly – ještě trvají-  i několik let, většinou byly úspěšné, advokátům se platil podíl na vysouzeném zisku. Tabulkové poplatky předem  - ani náhodou. Advokáti si nestěžovali na státní bankrot. Ani všelijací úředníci.

Hlad  nebyl – Argentina je zemědělskou zemí,  naštěstí  světově rostla cena produktů jako je soja a maso,  nakupovala Čína.  To byl jeden z důvodů rychlé záchrany.

To neznamená, že pouliční agresivní i klidnější nepokoje, tisícihlavé protesty, tvrdé bitky, bubny, klacky a bojůvky nebyly na programu.

O šibalských a  šikovných opatřeních  mocných příště.