Slintavka a kulhavka (SLAK)

Jsem původně aktivní zemědělec. Pracovala jsem na naší rodinné farmě po revoluci cca 20 let. Krávy, ovce, kozy, prasata a další drobotina. I tak se považuji za laika. Pokusím laicky situaci vysvětlit.

Pamětníci vyprávějí, že dříve se zvířata neutrácela, z nemoci se buď sama uzdravila nebo slabší kusy uhynuly. Naposledy se SLAK u nás vyskytla podle dostupných zdrojů v roce 1975.

Někdy v 80. letech se tehdejší EU rozhodovala, jak proti SLAK bojovat. Byly dvě varianty – vakcinovat nebo nevakcinovat. Tehdejší odborníci tehdejší EU na to šli přes ekonomiku. Spočítali, že by varianta vakcinace byla o hodně dražší, než když se bude postupovat tak, jak se nyní postupuje. Rozhodla tedy, že se uplatní bezvakcinační varianta. 24. června 1990 k tomu potom přijala Rada EU příslušné Rozhodnutí. K tomu se pak připojila i naše republika. Úplný zákazu vakcinace začal platit 1.1.1992.

No a nyní, pokud by se nepostupovalo tak, jak se postupuje, při extrémní nakažlivosti (SLAK je jednou z nejnakažlivějších chorob na světě) a snadném jeho přenosu (nemocnost se uvádí 100 procent, úmrtnost dospělých zvířat 5 procent), by u nás došlo k promoření všech chovů. A tím pádem by zvířata byla neobchodovatelná se zahraničím. A nejen zvířata – do zahraničí by se nevyvezlo ani mléko apod.

A i v případě, že by se nákaze zabránilo vakcinací, tak zvířata by protilátky už v sobě taky měla a ve výsledku by to opadlo úplně stejně, jako kdyby je získala tím, že onemocnění prodělala. Nikdo by nedokázal poznat, jestli jsou protilátky z očkování nebo jestli zvíře je nemocné nebo nemoc prodělalo. A nemoc může přenášet i zvíře naočkované.

Pamětníci s pamatují, že při výskytu se nakaženým zvířatům slámou otíraly „čumáky“ a natíraly se tím „čumáky“ těm zatím zdravým kusům. To byla v té době v podstatě „domácí“ forma očkování. Byla to ale opravdu jiná doba. Nebyla zde naše globalizace. Všechno bylo trochu jinak, žili jsme jinak.

Vůbec neříkám, že se mi to vybíjení líbí. Nyní s tím ale nic neuděláme. A pokud odborná většina ve společnosti to chce jinak (musí o tom rozhodovat ti, kterých se to týká, a odborníci), musí zahájit jednání a v příslušných orgánech naší republiky i na úrovni EU změnu prosadit. Jestli je to reálné, to je přímo hamletovská otázka. Osobně si myslím, že spíš ne a to právě z ekonomických důvodů – maso by se sem smělo dovážet, ale zvířata bychom nevyvezli. A zrovna včera (29.3.2025) jsem četla, jak hodně jsou právě nyní u nás ze zahraničí poptávána. Mléko bychom nevyvezli – co by producenti s mlékem dělali? Dokázali by ho všechno u nás zpracovat a hlavně taky prodat, když z „venku“ by se sem dovoz omezený nebyl? Jaké by byly pro nás všechny důsledky?