- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Ale ta snaha...................ta se cení Hanko
Díky Jani, vzkaz od Tebe potěší. Vracím se po delší odmlce a nemůžu Tě najít. No nevadí, aspoň budu mít čas přečíst všechny Tvé články, protože jsi rychlejší v psaní, než já ve čtení.
Tak zrovna v pátek. Volám se synem, líčím mu, že u sousedů byli ráno hasiči (chytly saze v komíně) a když syn po chvíli prohlásil, že už musí k obědu, vtom jsem si vzpomněla...vždyť já taky vařím na plotně obědTak málem byli hasiči i u násTo je prostě hned!
Ano, já taky nejčastěji pálím v pátek . Stejně mám podezření, že není úplně nevinná náhoda, jak mi tvrdí můj muž, že pro náš společný život vybral před čtvrtstoletím ulici Na Požáru
Ano znám, když dělá člověk pět věcí najednou, občas se něco nepovede. S výrobou spálených jídel mám taky bohaté zkušenosti.
Takhle jsem v sedmnácti machrovala před kamarádkou, že umím vařit. Dala jsem nějakou luštěninu na sporák, zapnula naplno, že to pak stáhnu, lehly jsme na postele a kecaly, až jsem najednou zaregistrovala pach spáleniny. No, část jsem zachránila, takže oběd byl, hrnec jsem vydrhla, naši mě nezabili.
Jo, tohle se děje "furt". Pravidelně spálím "na uhel" poslední plech cukroví. Prostě mám dojem, že mám hotovo....