O krvi a lidech

Vítejte ve svém vlastním světě o němž nejspíš ani netušíte. Není to hanba, protože lidských kedluben je většina a ty neumí uhnout z kolotoče rutinní každodennosti, štvoucí se za malichernostmi jako ti kolem. 

Pokrčme rameny, škrtněme sirkou nad třešňovým tabákem v dýmce a stejně jako v těch dětských dílech o mladém čarodějovi projděme pevnou zdí do světa skutečných faktů. Leč tentokrát nikoli magických, ale těch faktických a empirických, které zůstávají všem ‚mudlům‘ navždy zapovězeny. Do světa plného potoků krve, která se vzdouvá a naráží jak příboj samotného moře.

A že zde nebudeme plácat jako ti okolo nějakou vlastní subjektivitu zaštítíme kartou první, výjimečnou, českou, poctivou a právě: faktickou. Protože bylo to 3 160 bláznů, chovanců psychiatrických klinik, kteří posloužili doktoru Janu Jánskému ze Smíchova v Praze, aby si všiml, že různým magorům se krev projevuje různě, což bylo na významné potažení z dýmky. Zkoumal to, zkoumal a dobral se nakonec ke zjištění, že jsou čtyři množiny projevu krve, které označil tradičně římskými číslicemi: I. II. III. IV.
Ale abyste nebyli ochuzeni o mystérium a tetelení se nad tajemnem, mávněme kouzelnou hůlkou a přenesme se na chvíli do světa starověké Asie, kde v jako daleko vyspělejší společnosti než byl náš evropský starověk už dávno symbolický kvartet vnímali a nepotřebovali k tomu ani římské číslice. Ó ano, šlo o dodnes šarlatány a ezoteriky zneužívané čtyři živly, které jako jediné dokázaly odrážet nuance osobnosti člověka. Země, voda, oheň, vzduch, kdy toto pořadí je důležité, jak se ukáže později. Každý člověk byl cejchován nějakým živlem již tisíce let před objevem Jana Jánského z Prahy a nikdo tehdy netušil, že to stojí na něčem objektivním, měřitelném, na vlastní krvi.
Protože pojďme si konečně říct, co je krev vůbec zač a začněme tím, že je podstatou samotného, lidského druhu. Krev je to první, co člověka spojuje s podmínkami pro život – tekuté médium dokonale obhospodařující každou část těla každého člověka a to včetně tebe, čtenáři a to právě teď. Ponoř se do svého nehezkého těla, do jeho středu a využij k tomu svou mysl s nízkým sebevědomím, které necháš někde tam na povrchu a uvědom si ten složitý systém explodující z tvého srdce, z oné pumpy v hrudi pracující jak píst více, či méně pravidelným rytmem základu černošských rytmů. Vnímej ty litry rubínové tekutiny, jak cirkulují v každé tvé části a že není místa v tvém těle, kam by nezatekla alespoň kapilárami. Protože sám dobře víš, že nedopřej nějakému místu v těle krve a ono zčerná, a odumře. Tedy jsi synonymum krve a jen si to neuvědomuješ, takže nyní – a pro udržení kouzla vyprávění – zamysli se, jakým živlem ve staré Číně bys asi tak mohl být. Nevíš, netušíš, nikdy jsi to nezkoumal, protože jsi kedluben ze světa mudlů a tak si nejspíš jen vybereš, co se ti líbí nejvíc. Chápu, že jako ženská po čtyřicítce neumíš uhnout ohni, ale ruku na tu pumpu: to je spíš tvé zbožné přání a obrana před klimakteriem. Právě proto, že zjistit se to prostě dá a to jen a opět díky doktoru Janu Jánskému ze Smíchova, co zkoumal přes 3 tisíce podobných šílenců…
Tedy pojďme si o té krvi říci objektivně, empiricky. A zkusme jí pochopit jako řeku, řeku samotného člověka jehož evoluci v rámci geografie a času doufám znáš, takže ano: řeka se valí z Afriky stovky tisíc let vzad a je jí tolik, že jí nelze roztřídit. Prakticky tsunami a proto má neutrální označení 0 (nula). Základní, původní krev cizelovaná kmenovými skupinovými, posléze kmenovými zřízeními statisíce let, včetně nadšeného páření se s neandrtálci, kteří nám v ní předali svůj nádherný odkaz. (Zajímavostí je, že během té doby proběhlo nejspíš mnoho mutací, které by šly dobově označit za novou krevní skupinu, ale faktem je, že neexistuje možnost to zkoumat, takže historickou a původní krev bereme jako samostatný celek.)
Leč před zhruba 40 000 lety přišel kulturní úder v podobě, že člověk se nadobro zastavil a začal rýpat v zemi kolem své chatrče, kde do zkypřené prsti vmačkával semena toho, pro co jinak musel běhat jak Jánského magor do pralesa a otráveně to tam hledat. Byla to mohutná změna chování celého lidského druhu (v té době ještě velmi malého a nerozšířeného po glóbu jako dnes) a proto to dnes známe jako jednu z nejvýznamnějších změn v celých dějinách našeho namistrovaného Homo. Zemědělská revoluce! Něco, co navždy změnilo schéma člověka, ovlivnilo ho a přetvořilo. Lidé začali poprvé čekat na déšť a zalévat. Podstatou zemědělské revoluce je pochopení, že jedině zalévaná rostlina poroste a že voda je absolutně nezbytná. A tehdy nám vykvetla skupina A. Zemědělci zalévající svá políčka, co opustili vyšlapané stezky lovců a sběračů s krevní skupinou 0. Tím písmenem A dali jasně najevo, že jsou a budou jiní.
A svět si to tak spokojeně valil, osazený Nulami a Áčky, co se mezi sebou každou chvíli pářila, aby si sama příroda řekla, jestli není sprostý, že z lovců dusajících bosou nohou po zemi se stále víc stávají vidláci ryjící motykou v zemi, co jen dřepí na místě a pozorují pšenici. Takže zhruba před 15 000 lety popostrčila ozdravnou kůru v podobě ponejvíc Mongolů, kteří jsou známí čím? Ano! Nedřepí na zadku kolem svého políčka pšenice, ale s jekotem se ženou na boku zběsilého koníka, aby byli schopni v trysku sestřelit ptáka v letu. Země v Mongolsku je totiž samý šutr a tak se tam pšenice pěstuje špatně. To je však až dnešní pohled. Tehdy to byla stále doba kamenná, takže to s jízdou na koních a kumysem nemělo nic společného, čili šlo jen o poněkud víc odhodlané borce, co neměli podmínky na pšenici a tak to vzali tou lepší cestou agrese a znásilňování. „Dej mi svou ženskou a pšenici, hajzle!“ To chceš! A tak příroda revitalizovala usedající lidstvo Áčkařů s Nulami novým, lidským druhem: B! Béčkaři! Beastie boys a nájezdníci!
Řezalo se to pak mezi sebou celé tisíce let a ty původní a poněkud zaražené, ale pozorující Nuly, sledující jak Áčkaři vybírají jídlo ze země kolem sebe co chvíli napadala rozjívená a nemilosrdná Béčka, aby se boj a válečná tažení stala tak nějak samotnou podstatou rodící se civilizace. Konflikt v rámci vlastního druhu se stal jeho samotnou podstatou, což je přírodně něco tak šíleného, že příroda si řekla, že asi přestřelila a že přeci nejde, aby nakonec Béčka vyplenila svět, protože jsou nejsilnější a nejméně citlivá. Vždyť by se musela nakonec pozabíjet mezi sebou a tak zhruba před 3 000 lety, což je technicky včera, takže se to stalo opravdu nedávno, zažehla korekční model. Vzdušné a citlivé lidi, lidi ducha, takové, kterým poctivé Béčko neumí říct štítivě jinak než ‚umělci‘! Brrr… Tedy před 3 000 lety vznikla nová krev, která se označuje jako AB (na nulovém základu), protože stále ještě nemá vlastní písmeno. Není hotová, vaří se. Je to tedy polotovar, který se má ještě pár tisíc let usazovat a to je hlavní příčinou toho, že lidé s AB krevní skupinou mají nejvíc problémů. Duševních i fyzických. Jejích krev je totiž neustálená.
Tak jsme si popsali tok lidské krve od prvotních a základních Nul, co běhaly po zemi, aby přišla Áčka, co se naučila zalévat a civět nehnutě do země celé hodiny, které ale později napadli zuřiví nájezdníci s pochodněmi v rukou – Béčka a to vše se snažili nakonec a nedávno vyřešit prozatím nehotoví a problematičtí Ábéčkáři (AB)! A za tepla si připomeňme tu klasifikaci osob ze staré Číny, stojící na čtyřech živlech s jejich pořadím: země, voda, oheň, vzduch. Ó ano, pokud jsi pozorný, tak už rozumíš:
Nuly běhaly po zemi bosky a dusaly po ní neustále, protože byli lovci a sběrači. A tak Nuly jsou země. Doběhly až k podivínům, co pozorují rostliny a lijí na ně vodu, aby neuschly, takže k Áčkům, které tak zdobí živel vody. Jenže pak do nich naběhli ječící pankáči s pochodněmi a brali si to všechno za bouřlivého smíchu a bezohledně, takže Béčka se svým odznakem ohně. Aby nakonec vzešel člověk nový a tak nějak i vzletný, neběhající po zemi jako Nula, nerýpající jako Áčko v zemi a neznásilňující jako nadšené Béčko, člověk stále ještě nehotový a teprve tvořící se, ten co jmenuje se AB a jeho živlem je pak samozřejmě vzduch.
Takže jak daleko byli staří Číňané od Jana Jánského? Který byl psychiatrem v Praze a objevil krevní skupiny, které měly původně charakterizovat lidské povahy, což se ale nakonec nepodařilo klinicky potvrdit, protože výchova a prostředí dokáže udělat z Béčka Áčko a i Nula za dobrého vedení může být vzletná jak Ábéčko. Takže přiřadit natvrdo živly jednotlivým krevním skupinám na první dobrou nelze, ale samozřejmě lze vnímat ty ozvěny nesoucí se lidskými dějinami. Protože i když jsi jasný kedluben, tak nemůžeš popřít lidské dějiny. Ty zde jsou, na jejich průběhu vzešly krevní skupiny a ty si sebou dodnes nesou prvky svého zformování. Tedy vždy v tobě budou dle té které skupiny krve.
A tak se dostáváme k tomu hlavnímu. Proč jsi jiný, než byli tví předci a proč jsou tvé děti jiné, než jsi sám. Někdy o tom přemýšlíš jako kedluben, takže zpravidla si vyčteš, že jsi selhal ve výchově, nebo jsi to s ní naopak přehnal, prostě snažíš se zjistit, proč je to jinak, než jak bys to viděl a chtěl ty. Pak vysokoškoláci mají doma nepochopitelně dítě, co má problém i s učňákem. Či naopak dělníci od pásu povijí národního umělce. Lingvistům se narodí matematik, nebo ochotníkům z divadla strojní inženýr. Kedlubny v tom hledají náhodu, zázrak a ti úplně mentálně mimo hledají vysvětlení v kartách, čajových lístcích, či u všemožných šarlatánů slibujících nahlédnout za oponu reality. BULLSHIT! Náhoda je pouze a jen synonymum neznalosti (principu k ději vedoucímu) a já slíbil, že se budeme pohybovat ve světe neznámém a skrytém, ale faktickém a zpětně ověřitelném.
A to plním, takže byť pro Evropana děsná kravina, tak v asijském světě máš své znamení a nevíš, že Asiaté ctí krev před úspěchy v kariéře. Asijský svět na krev a živly věří stále, byť to nemá technicky vypilované a drží se při tom zavedených věrouk a zmatků. Ale sám už chápeš a vidíš, že to má racionální základ. Jsi kým jsi hlavně pro svou krev, takže dokonalá mrkev jsi tehdy, když ani svou krev neznáš a to patříš skutečně do toho bahna pomatených mudlů valících se někde tam venku jen jako populační komparz. Krevní skupina tě definuje a sám se plácni do čela s pochopením, že je to to první, co se zjišťuje, když se ti zachraňuje život. Ano, tak důležité to je a ty to třeba přesto míjíš, takže dovolil jsem si zde slovo, které není možné, že jsi dočetl až sem.
Skrz zeď projdeš skutečně až budeš znát svou krev. Tato věta mohla být místo celého textu výše. Jenže to bys prostě nepochopil, puso...