Andropauza subjektivně

Jsem člověk snad pragmatický a tak není důvodu povyšovat se nad konsensus vědců minulosti, kteří postupně vybrousili zákony termodynamiky – tedy definici vlastní nesmrtelnosti. Respektive nesmrtelnosti každého z nás...

...protože pokud tyto zákony (právě pragmaticky) aplikujeme na vlastní existenci, zjistíme že smrt samotná je pouze a jen infantilní strach. Zopakujme si: v uzavřené soustavě nemůže nic ani vznikat, ani zanikat. Vše se může pouze přeskupovat. Pokud souhlasíš a uznáváš konvenční fyziku tak gratuluji: právě jsi si potvrdil vlastní nesmrtelnost. Přestaň se bát!

Tento úvod by měl vysvětlit, že téma o kterém píši rozhodně není vyvoláno strachem, či obavou, ale naopak zájmem a očekáváním věcí příštích. Nejspíš Einstein by ti pak daleko lépe vysvětlil, že člověk je pouze energetická vlnka v časoprostoru, prostě takové krátkodobé seskupení toho, čemu historicky říkáme hmota za účelem základní reakce, která je dnes stále více odmítána a popkulturně se stává přežitkem. Já ještě díky věku reagoval a tak mám jako hmota dva syny a dvě dcery, které z mého úhlu ospravedlňují mou existenci v realitě. Leč módní je dnes razit spíš samoúčelnost hmoty a proto je stále víc hmotných srocení bez reakcí. A dle sebe žijí stejně bohatý život jako ti, co s jinou hmotou reagovali. Přiznávám, že mě víc baví ten smysl existence hmoty pro reakci, ale opět: je to věkem, který je hlavní náplní tohoto textu.

Pokud jsme jen pouhou vlnkou, tak pokud si jí vizualizujete, tak ta začíná z roviny postupným zvedáním až k zaoblenému vrcholu a pak začíná zase klesat stále níž, až dosáhne opět stálé vertikály – roviny odkud vzešla. Tak já vnímám lidský život a tak vnímám život každého z nás, proto si myslím a jsem přesvědčen, že ta fáze býti za oblým vrcholem zákonitě existuje u každé vlnky v podobě člověka. Ono místo kousek za vrcholem, kdy jako lidé zjistíme, že cesta existuje už pouze dolů a k základně.

Andropauza a menopauza.

Společensky jsou tato slova prakticky křečovité tabu, protože většina lidí je bohužel sebestředných a nechtějí si připouštět něco jako místo za oblým vrcholem na kterém já trvám, takže zde máme mnoho vlnek, co vykřikují, že budou jenom stoupat a mýlí se asi jako podstata moderní ekonomie o nekonečném růstu. Však svět patří extrovertům a to jsou ti divní lidé, co třeští a bouří v nepochopitelné egománii, a srocují se do akcí společenského života, kde se intoxikují a osahávají, což všechno je pro nás přísně introvertní jedince hrozně bakaný způsob života. Brrrr. Ale právě ti jsou hlavními popírači nějakého stáří a věří, že jejich život bude stoupat neustále výš a výš. Smutné. Lidé subjektivně bez svých vrcholků vln…

My normální pak víme, že přijít to musí a u každého je to zcela jiným způsobem a v jiný čas. Je to individuální. Já třeba svou andropauzu datuji k období před dvěma lety, kdy mi bylo 47 a definitivně jsem se rozhodl, že mám skutečně rakovinu, respektive nádor v hlavě, který by nebyl ničím překvapivým vzhledem k tomu, že s počítačem vyrůstám záhy 40 let a jsem s ním od dob ZX Spektra. Bolesti hlavy pomalu rostly a stále častěji přicházely chvíle, kdy jsem musel vše vypnout a navodit si ticho a tmu, což pomáhalo. Pomalu jsem se loučil se světem a já vůl to i naznačil svým dcerám, které to nevzaly vůbec dobře, než mi někdo cynicky oznámil, ať si dojdu k očnímu. A bác! Bylo to tady: andropauza! Andropauza u mne začala první potřebou brýlí, protože do svých 47 let jsem si zakládal na tom, že pouze orel a já vidíme hraboše na sto metrů v čerstvě zoraném poli a nejednou flák: na jednom oku jedna dioptrie, na druhém pak dokonce jedna a půl. Ale zas zmizela rakovina! Proto si myslím, že dcery mi už nikdy neuvěří, až budu skutečně umírat a vůbec se jim nedivím. Ale KOHO by napadlo, že to můžou být brejličky?! Já se brýlatcům vždy jen posmíval, protože vím, že je to kruté. Teď jsem na řadě zase já pro ten posměch, ale já ho hravě vydržím, protože jsem tak překonal imaginární rakovinu mozku!

Začal jsem se tedy pídit, proč se mi ve 47 letech zhoršil zrak a banalisté mne odbývali nasupeným, že to mám za to, že celý život čtu knížky a čumím do počítače, takže jsem se měl spíš ptát, proč brejličky nepřišly dřív. Budiž, vydýchával jsem, že vůbec přišly, protože jsem je nečekal. Však když do Googlu zadáte dotaz, proč potřebuji brýle, je ten komerční algoritmus tak zrůdný, že s dioptriemi vám začne nabízet i testosteron a breptá, že ho potřebujete. To mi zvedlo krevní tlak, protože já se naopak těším, až mne přestane přitahovat hezká tvář žen, protože pak bych mohl konečně urvat něco existence pro vlastní život. Ale pak jsem se zastavil a uvědomil si, že již řadu let žiju sám a ten svůj život skutečně mám. Proto mám tu možnost se zaujetím pozorovat si vlastní pupek a psát tu o andropauze, která je tabuizovaným slovem pro všechny muže s přehazovačkou, co si hledají dvacetileté ženy a předstírají nezlomné mladíky. Začal jsem ty změny sledovat sám na sobě v měsících předchozích dvou let a mohu vám říct, že je to tedy velká jízda...

V první řadě asi největší změna, kterou jsem po brejličkách taky absolutně nečekal je – dámy prominou – ale vyloženě ‚rozjebání‘ spánkového rytmu, protože rodina mne vždy dřív nenáviděla za to, že když byla možnost, mohl jsem spát bez přerušení do oběda ještě ve 40 letech. A to jsem také dělal kdykoli to šlo, protože spánek dodnes považuji za vlastně nejlepší etapu každého dne. Najednou jsem začal spát bez přerušení nějakých šest hodin, ale zase se mi stalo to, čemu jsem se vždycky smál u starých lidí: jakmile jsem se najedl, tak mne přizabil šlofíček ‚i kdyby na chleba nebylo!‘ Nebo jak se to říká. Takže ke dnešku stále spím nějakých těch osm hodin, ale už to nefunguje na jeden zátah. V noci dám tu nepřerušenou šestku a přes den ‚doladíme‘, protože můžeme. Tak mám pocit stále harmonického vyspání, ale systém je prostě jinak.

Muži ale nejčastěji panikaří z intimní roviny tohoto problému a tam mohu pouze a jen říct, že jsem posledních 13 měsíců nezahlédl ani jednu ženu, protože pracuji v surové, pankáčské opravně lokomotiv a tam jen 150 chlapů nosí montérky tak, že jim čouhá prdel; mluví naprosto nekorektně a sexisticky, kdy porůznu tam visí kalendáře žen z 90‘ minulého století, které mají ještě příjemně vitální, pubické ochlupení. Jak říkám: ráj pro muže, ale žádná žena by v tom nepřežila, takže i já jsem posledních 13 měsíců žil jen mezi železem, olejem a posledními zvířaty z lidí, které mám však osobně také nejraději. Pamatuji si totiž, že ženy po mě kdysi chtěly hlavně upřímnost a stále to opakovaly. Kdyby dělaly se mnou, tak by jim z té upřímnosti slzely oči a rozhlížely by se, jestli to někdo náhodou neslyší. Proto je mi tam tak dobře: mezi muži nemusíš přemýšlet co řekneš. To musíš jen ve společnosti žen! Čili partnerskému životu se nevěnuji, protože není jak, ale to rozhodně neznamená pokles libida – spíše naopak právě pro tu absenci, kdy jak už jsem psal: já bych si spíše přál ten pokles sexuálního zájmu, protože...a k tomu se dostaneme závěrem, protože už toto je pro líného text příliš dlouhý, pokud byl natolik odvážný a začetl se.

Protože mezi lidmi je zažité, že člověk se stane opět dítětem, což je paradoxně faktické právě na základě klinických měření o poklesu hormonálních hladin s věkem. Co si hloupí lidé neuvědomují a co si nechtějí přiznat v mém věku je, že do puberty je člověk nejpřirozenější. Ještě tam ty hormonální hladiny nemá a pokud si vzpomenete na své dětství a vynecháte první, sexuální momenty, což už ta puberta byla, tak to byl smích, kamarádství, bunkry a prostě šťastný a nezávazný život. Však ta puberta se u každého dostaví a u mě to bylo obzvlášť intenzivní, takže ze dne na den se z hodného dítěte s výbornými známkami ve škole stane zavilý sexista, vzdorovitý jedinec a někdo kdo k tomu punku vážně tíhne, protože aniž byste si to vyžádali, přepadne vás taková nadprodukce hormonů, že to s vámi mlátí ode zdi ke zdi. A soustřeďte se na to slovo ‚nadprodukce‘, protože jedině to udělá z dítěte toho jiného tvora, co má třeba jako já ve dvaceti rodinu, což je pro dnešní alfy a i mileniály naprosto nepředstavitelné. Naše generace X to měla prostě jinak.

Ta nadprodukce je pak jediná síla, která dokáže lidskou vlnku zvednout, takže TO je ta síla, co to tlačí nahoru až k samotnému vrcholu a právě proto je to vrchol, protože tam se zadní mozek rozhodne, že to brutální napření do produkce bílkovin stačilo a že zas konečně zklidníme s nadějí, že se z nás opět stane to šťastné dítě, když nám bylo 12 a nebyli jsme posedlí, či v zajetí svých protějšků. Prostě jsme žili pro sebe, poznávali svět a fungovali mozkem. Nikoli pohlavím…

PROTO je ta andropauza nadějí, že přijde nová a zajímavá etapa života, což někteří lidé kolem mne již ukazují a mám je za to rád. Samozřejmě daleko častěji narážím na lidi omezené, rozhořčené vlastní změnou, kterou popírají a smutné z toho, že se to vůbec děje. Ale tam je to prostě o nepochopení a malém porozumění, které se zde marně snažím předeslat. Protože já sice chápu, že jste se v životě v potu tváře naučili, že vést dospělý život rovná se věnovat se partnerství, ale pokud nejste opravdu omezení, mohli byste pochopit, že stáří se může věnovat zase tomu kamarádství. Nikdo už v 50 nechce zakládat rodinu, pokud mu však jeho úporná samolibost nezastře, že až jeho případné dítě bude dospívat, bude on již řadu let v důchodu a jaký respekt má 18 let starý panker ze skoro 70 let starého dědka? Však pokud toho stálého partnera neustále máte: gratuluji, splnili jste katolické zadání a je to na pochvalu, protože tak by to dle většiny asi mělo i být, byť soukromé rozhovory s nimi tomu naprosto nenasvědčují. Ale v některých případech to opravdu může být stále příjemné. S takovými rodiči (co se měli rádi do smrti jednoho z nich) jsem vyrostl, takže vím, že to existuje.

Děkuji za případné přečtení a před případným afektem z délky celého textu bych rád upozornil, že jsem vás opravdu nenutil to číst a sem by se měli dostat pouze ti, co texty rádi zkoumají a baví je číst. Kterých je již velmi málo. Rychlosoudci a rození kritici z lidu by se měli tak zhnusit délkou na samém začátku, že maximálně dorazili rovnou sem a na poslední odstavec, takže opět sděluji, že ke četní jsem rozhodně nikoho nenutil a nevyzýval. Omlouvám se, pokud jsem se kohokoli jakkoli dotkl, protože to rozhodně nebylo v plánu a záměrem. Hezký zbytek dne... ;)