Zdivočelá společnost

Napětí ve společnosti před druhým kolem prezidentské volby se dá krájet. Konflikty příznivců obou kandidátů probíhají jak v neosobním světě sociálních sítí a zprostředkovaně přes média všech typů, tak i uvnitř mnoha společenství. V zaměstnání, v rodinách, na školách i jinde jsou začasté emoce na pochodu. Spisovatel Jiří Stránský z tábora příznivců Karla Schwarzenberga se neudržel a napadl přítele a herce Martina Dejdara z tábora příznivců Miloše Zemana. Následně se mu omluvil, ale obraz nesmiřitelnosti a vylučování ze společnosti (z práce) pro názory žije dále svým životem.

Přímá demokracie nezná kompromis

Přímá prezidentská volba i přímá demokracie samozřejmě pracují velmi silně s emocemi. Rozum jde stranou, neumí mobilizovat, strhávat a především vyhrávat. Emoce pracují v hraničních kategoriích buď a nebo, černá a bílá,1 a0, přítel a nepřítel. Jeden je vítěz a druhý (ostatní) poražení. Buď my nebo oni. Všichni, kteří považují demokracii přímou za lepší formu než demokracii zastupitelskou vidí v plné nahotě k jak destruktivnímu vyhrocení vztahů napříč společností vede. Přímé, nezprostředkované demokracii chybí mediátor, někdo, kdo najde široce přijatelný kompromis mezi vyhraněnými stanovisky. Kompromis v programových otázkách je nezbytný, v personálních otázkách jde však obtížně. S politikou silně nespokojená veřejnost hledá výraznou osobnost (vůdce), která už z definici mnohé přitahuje a jiné odpuzuje. Konsezuální osoba, např. Zuzana Roithová, byla svojí normálností a středovostí nezajímavá (málo cool pro mladé a málo populistická pro levici) a propadla. Když k tomu přidáme známou pravdu, že negativní kampaň je účinnější a hlavně se mnohem snáze dělá, pak se nedivme špíně, která se na nás valí.

Krev není voda

Rány ze současných sporů budou hluboké a dlouhodobé. Pro velké skupiny příznivců jednotlivých prezidentských kandidátů bude prohra nelegitimní a budou hledat viníky. V případě vítězství Schwarzenberga půjde o spiknutí médií vlastněných zahraničním kapitálem a Bakalou a pravdoláskařů z Prahy. Když vyhraje Zeman, půjde o vítězství komunistů a pohrobků opoziční smlouvy z Moravy. Nebojme se vlastních emocí, ale přiznejme si je. Jen tak je udržíme v přijatelných mezích. Když se čistí vřed, musí hnis ven. Prezidentské volby jsou školou demokracie ve zvládání frustrací a jejich pozitivním ventilování. Poctivě si přiznejme, že polarizace má i světlé stránky. Vedle starých přátel, kteří se do krve hádají, k sobě naopak nacházejí nečekaně cestu dosavadní političtí (programoví) odpůrci. Dochází k narušení letitých vazeb, stereotypů a navázání nových spojenectví.

Povolební úklid

Po každém mejdanu příjde kocovina a bolestivé střízlivění. Ať se třetím českým prezidentem stane Miloš Zeman nebo Karel Schwarzenberg, musí jako první krok aktivně napomoci zasypat vytvořené příkopy. Žádné vyhazování z práce ani nadávání do idiotů. Potřebujeme prezidenta pro všechny občany včetně jeho kritiků i těch, kteří si dovolili zachovat odstup a nepatří do žádného tábora. Jen v tom případě bude výsledek nadcházející prezidentské volby výhrou pro všechny nebo alespoň velkou většinu občanů České republiky.