Eutanázie jde do sněmovny, najdou se milosrdní poslankyně a poslanci?

Zastánci eutanazie, tedy možnosti předčasně ukončit život těžce nemocného na jeho žádost, chtějí předložit ve Sněmovně nový návrh na její legalizaci. Pro svůj cíl už získali několik poslanců.

Celý text:  http://zpravy.idnes.cz/eutanazie-se-vraci-a-s-ni-prichazeji-doktori-smrti-fsf-/domaci.aspx?c=A150910_225006_domaci_fka

V sobotní MFD vyšlo kráceno: Pravidla důstojné smrti

Rok 2015 není po dlouhé době rokem volebním. Klid na práci však vládní politici přesto nemají. A nejde o malé problémy, sucho, deště, uprchlíci, EET, Ukrajina, Zemanovy výroky, rozpočet, registr smluv, změny ústavy, kontrola financování politických stran, atd. Ekonomice se nadočekávání daří a tak dochází k vytěsnění ekonomických otázek tématy společenskými a obecně politickými. Nově se poslanci začnou zabývat uzákoněním eutanázie v České republice obdobně jako je tomu v Belgii a Nizozemí.

Jedním z dlouhodobě politiky opomíjených témat je otázka konce života se všemi souvislostmi sociálními, zdravotními i společenskými. Před smrtí jsme si všichni rovni, asi proto to zatím nebylo téma k politickému boji mezi stranami. Dosud jen malé skupinky příznivců a odpůrců uzákonění eutanázie vedou spory přes média a sociální sítě. Přestože dlouhodobě dvě třetiny veřejnosti chtějí rozšíření možností pro odchod ze života o uzákonění eutanázie (dle reprezentativního květnového průzkumu Centra pro výzkum veřejného mínění je z 66 % podporovatelů uzákonění eutanázie pro 23 % a spíše pro 43 %, proti je 9 % a spíše proti 17 %, nevyjádřilo se 8 %). Politici, jinak až chorobně závislí na průzkumech (např. Paroubek), se tématu překvapivě dosud vyhýbali. Ne důsledně. V medializovaných anketách řada politiků napříč politickým spektrem vyjádřila v minulosti podporu uzákonění eutanázie, např. i šest ministrů ze současné vlády, několik hetjmanů.

Historie 

První konkrétní návrh zákona o Důstojné smrti předložili k veřejné diskuzi právníci z již zaniklé Liberální reformní strany v roce 2007. V létě 2008 se podařilo návrh zákona zpracovaného podle belgického vzoru přeložit v Senátu Parlamentu České republiky. Senátoři však překvapivě 35 hlasy proti 9 zamítli pustit návrh do podrobnějšího projednání ve výborech. Zbytečně uteklo 7 let a desetitisíce umírajících zbytečně trpělo a trpí. Údajně již 4 Češi odjeli podstoupit eutanázii ve Švýcarsku, které jako jediná evropská země umožňuje eutanázii i cizincům.

V létě 2015 se konečně podařilo získat podporu poslanců tří stran (KSČM, ANO2011, ČSSD), aby po skončení parlamentních prázdnin otevřeli diskuzi na půdě sněmovny a předložili návrh zákona. Vládní lidovci prosadili do koaliční smlouvy bod „Neumožníme žádné opatření v rozporu s ochranou života od početí do přirozeného konce (ne aktivní euthanasii)“, v otázkách svědomí však nelze jednotlivým poslancům nic přikazovat. Formulace v koaliční smlouvě navíc nezahrnuje celou oblast dobrovolného odchodu ze života.

Aktivní eutanázii je třeba odlišit od asistované sebevraždy. V prvním případě ukončuje život lékař, protože pacient už toho není schopen, ve druhém případě si život ukončí pacient sám s podporou další osoby (lékaře, zdravotnického personálu, atd.). První situace je nejvíce problematická, protože mimořádně zatěžuje lékaře. V druhém případě lze okruh osob výrazně rozšířit, např. ve Švýcarsku asistuje u sebevražd personál soukromých, neziskových organizací.

U sousedů

Nejen u nás dochází k výraznému posunu v názorech veřejnosti i politiků ve prospěch svobodného rozhodnutí a práva na sebeurčení umírajících. Osmělují se i politici. Naši západní sousedé v Německu mají předložených v parlamentu již několik konkurenčních návrhu, kromě dvou opozičních stran vlastní návrh zpracovali i vládní křesťanští a sociální demokraté. U našich východních sousedů na Slovensku otevřela před několika měsíci diskuzi o uzákonění eutanázie poslankyně za liberální stranu SaS. Jako podklad k diskuzi používají českých návrh. Čerstvé průzkumy ukázali, že rozložení názorů je na Slovensku téměř shodné s Českou republikou. Klišé o ČR jako ateistické zemi nám nepomůže pochopit názory veřejnosti.

Staří Řekové si pod eu-thanázií (v překladu dobrá-smrt) představovali ukončení života z důvodů zachování cti či důstojnosti. Se ctí je to v dnešní době všelijaké, a jen málo kdo by pro ni umíral.

Aktuální česká diskuze se točí kolem čtyř hlavních sporných témat.

Na prvním místě je zmírnění bolesti při umírání. Vyhýbání se bolesti je lidskou přirozeností, je však sama osobě důvodem k odchodu ze života? Lze ji léky dostatečně zmírnit či úplně odstranit? Na tyto a podobné otázky odpovídají odborníci různě. Je bolest přirozená součást umírání? Odpůrci uzákonění eutanázie, převážně z řad věřících, tvrdí, že ano. Najdou se však i prominentní katoličtí teologové, kteří považují eutanázii za přijatelnou.

Druhou oblastí je svoboda volby. Mám právo rozhodovat o svém životě a jeho případném ukončení? Zde se neshodnou zastánci života jako daru od vyšší síly a života jako osobní zodpovědnosti každého jednotlivce. Mám právo požadovat po lékaři odbornou pomoc? Někteří lékaři odmítají být „vrahy a katy“, jiní naopak upozorňují na povinnost lékaře mírnit utrpení, neprodlužovat zbytečně bolest a respektovat přání pacienta.

Pohanská modlitba nazývaná Hypokratova přísaha zakazuje nejen nápomoc k sebevraždě, ale i potratu a operaci, jde o překonaný historický dokument.

Třetí tématem jsou nejasnosti s definicí eutanázie. Co je ještě eutanázie, co už je jak ukončení marné léčby nebo dokonce milosrdná smrt (ukončení života bez souhlasu umírajícího, např. z rozhodnutí soudu)? Kde jsou hranice diskutují odborníci na celém světě. Osoba podávající žádost musí být plně způsobilá učinit svobodně toto závažné rozhodnutí. Dále musí být smrtelně nemocná (hovoří se o terminálním stádiu choroby). Otázka bolesti a jejího vnímání je individuální a subjektivní. Každý má práh bolesti jinde.

Pasivní eutanázie je přerušení, ukončení nebo neaplikování léčby, kterou by byl prodloužen život. Nepřímá eutanázie je podání utišujících léků, které mají jako vedlejší účinek, předvídatelné ale nezamýšlené urychlení smrti. Asistovaná sebevražda je poskytnutí prostředků osobě, s jejichž pomocí si tato sama způsobí smrt.

Aktivní eutanázií rozumíme jednání, které přímo způsobí smrt osobě, která již není schopna sama svůj život ukončit. První dvě varianty jsou v ČR legální, další dvě chce umožnit pracovní návrh.

Poslední klíčovou otázkou je možnost zneužití eutanázie. Kritici ignorují současnou bezprávní situaci, která bezpochyby vede ke skrytým excesům ve stovkách případů ročně. Někdy se hovoří o situační etice, kdy lékař nejlépe ví co má dělat a je zbytečné ho svazovat pravidly. Při uzákonění eutanázie hrozí přesně opačný problém, pokud budou pravidla nastavena příliš komplikovaně ve snaze vyloučit všechna možná zneužití, pak bude zákon obcházen. Např. v Belgii, lékaři v anonymních průzkumech přiznávají jednou takový počet eutanázií dle zákona i mimo proto, že nechtějí nechat umírajícího trpět čekáním na splnění podmínky opakování žádosti po 60 dnech.

Jsem hluboce přesvědčen, že česká společnost je připravena přijmout obdobnou normu jaká platí deset let v Belgii a Nizozemí. Nedávné průzkumy potvrdily, že dvě třetiny občanů si dlouhodobě přejí uzákonění eutanázie. Ale i kdyby to byla malá menšina, pak jde o zákon, který nikomu nic nepřikazuje a pouze rozšiřuje práva umírajících. Jde tedy o jeden z nejhumánnějších zákonů, jaké si lze představit.

Pro legalizaci eutanázie existuje mnoho dobrých důvodů jak morálních, tak praktických. Nastolení jasných pravidel odstraní excesy, pomůže zvýšit důvěru mezi lékaři, nemocnými, jejich příbuznými i v celé společnosti. Je dobře, že se diskuze pohne z mrtvého bodu, že se konečně našli poslankyně a poslanci ochotní veřejně obhajovat posílení práv těch nejslabších.

portál k tématice: http://eutanazie-dobrasmrt.bluefile.cz/