Když se tak rozhlédnu kolem sebe, a stačí vlastně zapnout televizi, rádio, či spustit prohlížeč, mám pocit, že se bezděky účastním jakýchsi závodů či dobrodružné počítačové hry. Všude na mě, tu koketně vykukují, tu agresivně vyskakují, reklamy na štěstí a kroky, které mě k němu dovedou.
Jestliže splním základní úroveň obtížnosti, tedy nahromadím dostatečný kapitál, a ani to není zpravidla nutné, neb se ihned do schránky poštovní či mailové ochotně přitočí nějaký lichvář pod maskou moderní a dynamické společnosti, připravený promptně vyřešit mou situaci úvěrem či půjčkou bez zbytečných otázek, mohu postoupit do dalších kol neomylně vedoucích ke štěstí. V nich si pořídím developerský designový byt v Praze, bezpečné, dynamické, rodinné či bůhvíjaké auto, televizi placatici, dovolenou v exotických krajích, mobil, který můžu dosytosti osahávat, kafovač, toustovač, waflovač, cupovač, prostě další ...ač. Nač? Zač?
Ta cena je pro mě moc vysoká. Je jí ztráta mé vlastní svobody, mých vlastních priorit a rozhodnutí, mých názorů, přání, mé duše. Poženu se ostrým tempem krtka – workoholika se svou lopatičkou, abych sehnala všechny ty nezbytnosti, abych postoupila do dalšího levelu, získala větší společenskou prestiž, byla in, aby mě nezadržela samozvaná módní policie... Co se nám to všude snaží namluvit? Že budeme s novým mobilem šťastnější? Ano, den, dva, týden, můžeme mít radost z nové věci, je ale tohle štěstí?
Kdy jste se naposledy cítili šťastní? A teď nemám na mysli chvilkovou radost. Já třeba včera odpoledne, když jsem ležela s nachlazením v posteli. Moje šestiletá dcera se tiše vkradla do ložnice s malou vázičkou se sněženkou, sedmikráskou a modřencem, kolem které uvázala mašli a na ni přilepila srdíčko s nápisem Ester (dcera) Radek (manžel) LOV. Chybějící E mi nechybělo. Pochopila jsem, že zatímco byli spolu venku na zahradě, aby mě nechali v klidu se uzdravovat, vzpomněli si na mě, jak se potýkám s rýmou sama v posteli a chtěli mi udělat radost. Povedlo se a daleko více. Připadalo mi, že je zajímá, jak se cítím. Že jim záleží na tom, abych se brzy uzdravila a mohla být s nimi. Cítila jsem se přijatá i ve své „nemoci“ a milovaná. Děkuji!
Rakev není trezor. Nevezmeme si do ní všechny ty … ače, auta, domy, luxusní šperky. A než začneme tvrdit, že to děláme proto, abychom zajistili rodinu, zeptejme se jí, zdali to vše opravdu chce a netouží-li třeba po sněžence, sedmikrásce a modřenci ve správný čas.
Krásný slunečný den, přátelé! A přeji Vám, ať se vždycky ve vašem životě najde někdo, kdo vám tu sněženku donese.
