Módní policie aneb krásometr a vkusoměr

Jakmile otevřu prohlížeč, zpravidla se objeví nějaká zpráva s titulkem „módní policie“ to, či tohle. A tak si říkám, o co tady vlastně jde?

Mám za to, že pokud někdo někoho kritizuje, dává mu tím najevo, že je cosi více než daný subjekt, že je tím, kdo udává pravidla, či je alespoň sám zná nebo dodržuje v míře větší, než onen kritizovaný nedokonalý nebožák. Je tomu skutečně tak? Jsou dámy, jež do těchto rubrik píší, vždy a za všech okolností dokonalé? Nelámou se jim nehty, tak jako ostatním běžným smrtelnicím, jejich tělo nepotřebuje depilaci, liposukci, lifting, mají vždy správný odstín rtěnky a vlasy jim drží za každého počasí ve stanoveném účesu dle poslední módy? Dá se vůbec nějak měřit krása, míra vkusu, estetické cítění?

Když někdo vysloví svůj názor, znamená to, že to tak skutečně je, nebo jen, že to daná osoba tak vnímá? Pokud před tři osoby, dejme tomu muže, ženu a dítě, postavím na stůl jablko, co mi o něm asi řeknou? Muž například, že je kulaté, červené a malé. Žena si třeba všimne, že má stopku a kolem ní žlutý prstenec a příjemně voní a dítě ho prostě popadne a kousne si a pak prohlásí, že je sladké a šťavnaté. Kdo z nich měl tedy pravdu? Na základě vlastních smyslů, zkušeností, vidění světa, rozhledu a nadhledu, žebříčku hodnot a vědomí či nevědomí vlastní ceny říkáme, jak dané věci sami vnímáme, nikoliv, jaké skutečně jsou. Prosíváme „realitu“ sítem sebe sama. Zvláště u témat, která jsou neměřitelná, jako například krása, emoce, libost či nelibost...

A tak mi nějak uniká, proč jsou mezi zprávami a informacemi útržky o tom, zda to někomu sluší či ne, zda „má či nemá vkus“. Nechápu, proč má někdo potřebu dívat se na ostatní a psát články o tom, jak nemožně se oblékají a navíc se nazývat „policií“. Heslem naší policie, tedy alespoň na propagačních materiálech:-), je „pomáhat a chránit“. Komu tedy pomáhá „módní policie“ a koho chrání? A jak se vlastně obyčejný člověk může státi takovým „arbitrem elegantiarum“, čili rozhodčím ve věcech vkusu? Tedy pokud zrovna není do této „funkce“ navržen šíleným císařem Neronem:-)?

Mám-li potřebu posuzovat ostatní, zřejmě nebude něco v pořádku s mým sebehodnocením, protože tím, že mohu někoho „nachytat“ při nedokonalosti (a nikdo dokonalý zde na Zemi neexistuje), si sama nepřipadám tak nedokonalá. Mohu se nad někoho povýšit a říci si: „nejsem na tom tak zle...“ A povýšit se potřebuji pouze tehdy, když si připadám nějak ponížená, nedostatečná.

A v tomto ohledu na sobě budu muset zřejmě ještě zapracovat i já, když se mi podařilo se na toto téma takto rozhorlit:-)

Krásný nedokonalý den, přátelé:-)