Demagogie solárních plantážníků II.

V této části se chci vypořádat s některými příspěvky, které se objevily v diskuzi pod první článkem. Přiznávám, že výroba elektřiny ze solárních panelů ve mně žádné sympatie nevzbudila. Důvody, proč tomu tak je, ale vysvětlím zase někdy jindy.

Každému, kdo vynaloží poctivé úsilí nebo realizuje zajímavou myšlenku a získá z toho profit, jeho úspěch přeji, s tím nemám problém. Poněkud ambivalentní vztah mám k podnikání, jehož „úspěch“ je odvozen od poskytnutí jakýchsi „sociálních“ dávek (a dotace solární energie atributy sociální dávky vykazují); ale i to se dá skousnout, pokud dotace nejsou natolik extrémní jako v tomto případě. Abych byl spravedlivý, rysy sociálních dávek má také podpora stavebního spoření, nebo třeba šrotovné na auta.

Jestli je to, co nyní dělá stát, morální či nemorální, nechám na posouzení ostatních. Vzhledem k tomu, že nejde o žádný vyšší mravní princip, ale pouze o takovou marginálii jakou peníze jsou, stačí, když se obrátíte na mínění většiny.

Byznys s výrobou elektřiny patří opravdu velkým hráčům, zejména těm, kteří nejsou závislí pouze na jednom zdroji, mají dostatečné finanční zázemí a jejich přístup k výrobě elektřiny je komplexní. Takoví hráči jako ČEZ by například nepochybně měli koncepci rozvoje solární energetiky v souladu s utlumováním jiných zdrojů, které by regulovali v zájmu stability přenosové soustavy solární elektrárny, měli by přesně spočítanou nutnou kapacitu atd. Proto bych se já osobně do ničeho takového nepouštěl, i když pole na takovou malou, 3 MWe elektrárnu, bych měl. Ale raději se budu dívat na lán obilí než na tyto obludnosti.

Pustili jste se do státem regulovaného oboru podnikání. Ten se rozhodl, že podpoří výrobu energie z OZE; jako jedny z hlavních cílů celého plánu vytýčil 8 % podíl na celkové výrobě elektřiny a 15-letou návratnost investic. A pak pomocí dalších parametrů (v tomto případě zákonů, častěji se používají prováděcí vyhlášky) systém jemně dolaďuje. Sice nechápu, proč v tomto případě nepoužil zrovna prováděcí vyhlášku, kterou by každý rok stanovil novou cenu, jak je to obvyklé například u různých odečítacích paušálů; to znají zejména podnikatelé a živnostníci. I tak by to fungovalo perfektně, protože zákon se dá změnit, kdyby se do jeho znění nedostala ta nesmyslná podmínka o tom, že cena v dalším roce nesmí být menší než 95% z ceny předchozího roku (k tomu je ještě další parametr, který tento limit dále posouvá výše). Kupodivu to v zákoně je, čímž se z toho pro někoho stal tunel jako hrom; vsadím poslední boty, že zahrádkáři z Kerska to nejsou. Zajímavé je, že tehdy nikdo z plantážníků nevykřikoval, snižte nám dotace, jsou moc vysoké. Regulace sama o sobě znamená, že se určitá soustava udržuje mezi dvěma limitními stavy tak, aby byla funkční a co nejúčinnější. Tedy je nutné stanovit horní i dolní mez a stát nyní jen jiným způsobem (zmíněnými daněmi) systém dolaďuje. A jak už bylo správně zmíněno, nikdo Vám nikdy neslíbil, že Vaše podnikání nebude postiženo nějakou formou daně. Vy se můžete vztekat, hrozit pěstičkami, hodit se naznak a kopat nožičkami, ale to je tak jediné, co můžete. Naštěstí.

A poslední poznámka pro ty diskutující, kteří nepochopili smysl článku. Opakuji, že investice je pořízení technologie. Když ji nejste schopni zaplatit ze svého, můžete si sehnat partnera, který peníze poskytne, a o zisk si pak rozdělíte. A banka takovým partnerem, kterému určitý podíl ze zisku dobrovolně odevzdáváte, je. Musíte také počítat s tím, že o to budete mít vy, ze státem garantovaného zisku, méně. Když to přepočtu na dobu dosažení návratnosti, čili doby, kdy vy osobně budete mít z elektrárny profit, tak 15 let budete odepisovat technologii (tak jak vám to slibuje zákon), pak třeba 10 let budete vydělávat jen na úvěrování (toto vám ale zákon v žádném případě neslíbil), a pak zbytek doby do skončení životnosti bude veškerý zisk váš (samozřejmě po odečtu nákladů na údržbu, provoz apod.). Kdybyste použili vlastní peníze, nemusíte se dělit o zisk s partnerem – bankou. V praxi je to samozřejmě jinak, všechny ty položky se rozloží v čase, ale je zkrátka nesmysl, chtít zaplatit technologii i úvěrování (jistinu i úroky) do 10 let a ještě k tomu být v zisku, jak si to někteří plánovali! Nejde to ani do 15 a možná ani do 20 let (to je mimochodem doba na účetní odpis elektrárny postavené na poli zařazené ve 4. odpisové skupině), pak skutečně skončíte každý rok účetně ve ztrátě. Ledaže byste to vyrovnali ziskem z jiného podnikání, nebo a to teď budete muset udělat, prodloužit dobu splácení leasingu nebo úvěru.