- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
my ty dvě rodné gramatiky tak trochu mícháme ....... tak se hlavně neopupínkuj, aby sis ty tvé pupínky nemusel po večerech vymačkávat.
posle nadpisu jsem čekal spíš nějakou úvahu na téma "Zvracení nad přivlastňováním zastupitelů". Nečekal jsem, že to bude vědecký článek
nebo na téma moje opice, tvoje opice, svoje opice
to jsem nevěděl. Asi jsem během MÉHO studia nedával pozor
on vidí svého otce / on vidí jeho otce......halelujááá ....takhle měli učit humanistické ignoranty jako jsem já, co nešlo vyjádřit rovnicí, na to jsem zíral jak zjara. Gramatické pravidlo jsem obratem učiteli vysvětlil 2 protikladnými způsoby a přitom se přesně držel pravidel pravopisu. Na hlášku spolužáků "to přece musíš cítit", jsem odpovídal, že mám rýmu a cítím tudíž totální h....
Já jsem si zase při diktátech v případě nejistoty psala obě varianty a vybírala jsem, co vypadalo líp. Na 99% jsem se strefila. Oni spolužáci měli do určité míry pravdu, jenže nikdo "necíítí" jazyk jen tak sám od sebe. Pomáhá čístí, číst, číst, takhle člověk vstřebá jazyk, ani o tom neví. Jenže když má každá druhá kniha odfláknutou korekturu, novináři sami česky pořádně neumějí a internetový jazyk žije velmi svérázným vlastním životem, pochytá bohužel spíš zlozvyky než cit pro korektní češtinu.
Mě třeba fascinuje, kolik středoškolaček a občas i starších lidí si myslí, že v přímé řeči se píšou osobní zájmena s velkým písmenem: "Musím Ti něco říct." Nechápu, kde tu pitomost vzali, protože kdo asi tak dneska přichází často do kontaktu s formálně psanými dopisy mimo obchodní sféru? Podle mě to taky museli odkoukat z reklamních textů, jinak si to nedovedu vysvětlit. A tak jedno s druhým, ale je to opravdu škoda. Já si teda nemyslím, že dobře ovládat vlastní jazyk je zbytečná formalita.
Bezva článek i diskuze. Škola hrou, nad níž by Komenský zaplesal. Bez ironie.
jazyk se vyvíjí a tak, jako vymřely přechodníky, vymře zájméno "svůj". Mnoho jazyků funguje bez něj, tak proč by nemohla čeština?
Lidi chybujou v lecčems. Např. bloger Libor Čermák neustále píše holD místo holT, a protože neotevírá diskuse (srab jeden!), nelze ho na to nijak upozorňovat (a má i jiný prohřešky). A není sám.
Takže obecná chybovost v hold × holt. Potom bysme (jo, to je hovorový výraz, vím o tom, já hovorový výrazy používám v diskusích zcela normálně, není přece důvod psát tady striktně jak kniha, byl bych za vola) tu měli diletantství u onoho podmiňovacího být. Nechápu, proč se 99% lidí nelíbí správný tvary 'kdybys, abyste, bych...' a musej je nahrazovat těma jejich patvarama 'by jsi, by jste, by jsem'. To už hovorový výrazy nejsou, to jsou prostě hrubky. 100x fuj.
A co mě do ruda vytáčí, je sousloví 'budeme se soustředit'. To sakra neuměj říct buď 'musíme se do budoucna soustředit' nebo 'do budoucna se soustředíme'? 1000000x fuj!
Jazyk se přirozeně vyvíjí, a každá novinka působí na lidi nejprv odpudivě. Pak ji další generace začnou brát jako samozřejmost.
Dnes nám přijde těžko k uvěření, že před 150 lety se formulace "Co je to za ... (např. blbečka)?" považovala za sprostý germanismus (Was für einen Trottel) urážející čistotu češtiny, považujeme ji za přirozenou.
Zábavné taky je, když někdo používá přivlastňovací zájmeno i tam, kde nepatří. "Šel jsem do lesa a viděl jsem Pavla se svojí ženou." To musel být šok, vidět v lese svoji ženu s kamarádem Pavlem.
Zvláště jestli tam byl s jeho ženou
tedy jsme se tento paragraf jistě učili. Že jej většina nedodržuje, dokonce i lidé jistě vzdělaní, nesvědčí o neúctě k jazyku. Šedá je teorie a zelený strom života. Jsou v jazyku ustanovení, která při reálném používání nám jaksi "nejdou do huby"
Ve stručné mluvnici české se např. uvádí "Šel spat." (analogicky k vyspat, zaspat). Nejde mi to z klávesnice, tak je to obstarožní. Leda bych psal povídku z doby Františka Josefa II.