Kulturisti jsou jako pošťáci. Stále něco někam posílají. Zradili původní ideály kulturistiky (krása, síla, zdraví).
V průběhu posledních několika let se situace v posilovnách proměnila. Z cvičenců se stali posílači. Zcela otevřeně hovoří o tom, co tam poslali a kolik toho tam poslali. A zdaleka se to netýká jen soutěžících kulturistů, silových trojbojařů, vzpěračů atd. Se samozřejmostí o tom mluví i kondiční cvičenci. I velmi mladí cvičenci.
Kulturistika není pro netrpělivé. Vybudování velkých svalů zabere roky. Instantní svaly jsou za pár měsíců. Stačí tam něco poslat.
Nejde o izolovaný jev. Tento masivní odklon od původních ideálů kulturistiky (krása, síla, zdraví) je třeba zasadit do kontextu současných procesů v moderní západní civilizaci. Úžasný životní styl, pro který je charakteristická snaha posunout se každý den o kousek dál, degradoval na honbu za rychle vykázaným výsledkem. Kulturisti se předávkovávají mužskými pohlavními hormony s cílem vybudovat nadměrnou svalovou hmotu a přitom potlačují vlastní tvorbu testosteronu, tedy jeden z definičních znaků mužství. Je to zrada původních ideálů.
Rozsáhlé zneužívání zakázaných látek, které byly v drtivé většině vyvinuty k léčebných účelům, má i nepřehlédnutelnou finanční stránku. Steroidová hedvábná stezka - prodejní řetězec z Číny do těla českého kulturisty - je pro řadu lidí vítanou výdělečnou příležitostí.
V roce 2019 jsem se zúčastnil předsoutěžního semináře Svazu kulturistiky a fitness České republiky, v jehož průběhu jednotliví vystupující důrazně varovali mladé závodníky před vedlejšími účinky anabolických steroidů. Po skončení teoretické části následoval nácvik pózování. Mezi pózujícími bylo možné zahlédnout i jednoho staršího účastníka, který měl opravdu skvělou postavu. Mohlo mu být kolem padesáti let, ale je obtížné to odhadnout, protože muži po letech užívání steroidů vypadají mnohem starší. Přítomný funkcionář svazu s ním navázal rozhovor a zeptal se ho, co jede. Měl tím na mysli dietu (nízko-sacharidovou, nízko-tukovou, keto-dietu). On to pochopil tak, že se ho ptá, co bere, a odpověděl: „Nic. Jenom tesťák, růsťák a boldenon.“
Pokud to mohu posoudit na základě svého pozorování, tak všichni přesně vědí, jak na to. Hlídají si zdraví a chodí pravidelně na testy. Zkrátka, mají to plně pod kontrolou. A občas některý z nich zemře (Dallas McCarver – 26 let, Christian Figueiredo – 29 let, Bostin Loyd – 29 let, Jo Lindner – 30 let, Luke Sandoe – 30 let, Jakub Šubrt – 32 let, Neil Currey – 34 let, Isaac Ghavidel – 34 let, George Peterson – 37 let, Paul Poloczek – 37 let, Andreas Frey – 43 let, Cedric McMillan – 44 let, Shawn Rhoden – 46 let, Alena Hatvani – 46 let). Ti, kteří sice neumřeli, ale mají doživotní následky, se tím v médiích a vlastně ani nikde jinde moc nechlubí.
Čestnou zmínku si zaslouží ojedinělí mohykáni, kteří navzdory prosypanosti kulturistické (a vůbec sportovní) scény, cynismu a vypočítavosti nezradili původní ideály. Malá hrstka věrných. Nicméně, když se na ně podíváme, na první pohled je zřejmé, že se jedná o více či méně nekonformní jedince, kteří jsou ve své životní pozici spokojení. I kdyby neměli možnost soutěžit, budou se dál snažit, aby žili zdravě, byli v kondici a dobře vypadali.
V dávných dobách – na přelomu století, kdy jsem začal navštěvovat posilovnu, jsem se domníval, že je možné aspoň se přiblížit kulturistům z plakátů a časopisů. Netušil jsem, že všichni dosáhli svých obdivuhodných výsledků s pomocí hormonů. Nikoli vlastních. Když jsem po čase zjistil, že maximum, kterého je možné přirozeně dosáhnout cvičením, je velmi omezené, nestal se ze mne pošťák. Nezačal jsem tam něco posílat. Baví mne budovat svaly naturálně. Píchat si mužské pohlavní hormony je nemužné. Mít scvrklá varlata a gynekomastii je nechutné. Mám koule, vytvářejí mi nějaké množství testosteronu, vybudoval jsem díky tomu určitou svalovou hmotu a když se to někomu nelíbí, ať se na mne nedívá. Nic tam posílat nebudu! Nejsem pošťák.
