Kniha o průměrném a nevýrazném muži, nacionalistovi, učiteli tělocviku, politikovi. Komplexní vizitka se zdůrazněním zásadních aspektů.
Praha, BMSS-Start, spol. s r. o. 2010. ISBN 978-80-86140-67-4
Zosobněním snah českých Němců o rozbití Československé republiky je Konrad Henlein. Jemu je věnována poslední kniha pana Emila Hrušky, který se takto opět zabývá tématikou Němců v českých zemích. Neztrativ své vypravěčské schopnosti, vytvořil Emil Hruška opět velmi čtivou (místy až napínavou) knihu a proto je toto zpracování života Konrada Henleina dobře použitelné nejen pro odborníky, ale i pro novináře a případně i pro učitele a studenty středních škol.
Místo úvodu nabízí autor tři citáty, které zřejmě považuje za výstižné a které se všechny vztahují k historii. Čtenář se tak z úvodu nedozví, pro koho je kniha určena nebo jaké byly autorovy motivy k jejímu napsání, což vzhledem k autorovu širokému tvůrčímu záběru není zrovna praktické.
V prvních třech kapitolách je čtenář seznámen s Henleinovým životem před vstupem do politiky. A je to učiněno vskutku důkladně, takže můžeme sledovat už příchod Henleinova předka do českých zemí v osmnáctém století. Autor tak vlastně ukazuje, jak se čeští Němci dostali do českých zemí a že se tudíž nejedná o žádný národ sudetských Němců, který by obýval své historické území. V knize se můžeme také dočíst o smíchání Henleinů s Čechy, kdy v případě Henleinovy matky, rozené Dvořáčkové, se v souvislosti s konceptem rasové čistoty jedná o fakt až pikantní. Při čtení o Henleinově dětství, dospívání a jeho vojenské službě na italské frontě se setkáme se skromně působícím, nevýrazným člověkem, který rozhodně neměl sklony stát se vůdcem. To se však změnilo vstupem do Německého turnerského svazu, kde Henlein udělal rychlou kariéru. Jednak se v turnerství našel a jednak se tam seznámil se členy Svazu kamarádů. Tito elitáři se pod vlivem spannismu rozhodli proniknout do všech hlavních organizací českých Němců (zejména do Německého turnerského svazu) a ovládnout je. Takto mělo dojít k ovládnutí celého tzv. sudetoněmeckého kmene. Zlomem v Henleinově turnerské kariéře byl jeho příchod do Aše – jednoho z center německého nacionalismu a turnerství. Svaz kamarádů měl záměr ovládnout Německý turnerský svaz přes Aš a následně ho využít k politickým cílům a Konrad Henlein byl jejich želízkem v ohni. Jejich podpora (zejména Waltera Branda) umožnila novému turnerskému funkcionáři Henleinovi představit reformu turnerského hnutí a dostat se až na vrchol celého Německého turnerského svazu. Henleinův vzestup v hierarchii turnerů by byl bez Svazu kamarádů nemyslitelný a proto mu také autor věnoval tolik prostoru.
Další tři kapitoly jsou věnovány Henleinově politické kariéře ve třicátých letech dvacátého století. Autor pečlivě vykreslil nejen Henleinův podíl na vzniku Sudetoněmecké vlastenecké fronty, ale poskytl také velký prostor celému procesu jejího vzniku, ve kterém hrál klíčovou roli Svaz kamarádů. Se vznikem Sudetoněmecké vlastenecké fronty jako hnutí českých Němců je neodmyslitelně spjata henleinovská legenda. Henlein v ní byl prezentován jako vůdce, který se ujal sudetoněmeckého lidu a sjednotil ho. S pomocí členů Svazu kamarádů se to tomuto průměrnému a nevýraznému muži, který měl tendenci utíkat od zodpovědnosti, skutečně povedlo. Díky svému podílu na vzniku Sudetoněmecké vlastenecké fronty se v ní členům Svazu kamarádů podařilo obsadit klíčové funkce a tento fakt vedl ke konfliktu především s bývalými členy rozpuštěné Německé nacionálněsocialistické dělnické strany. Henlein se v tom pokoušel lavírovat, nicméně se nakonec přiklonil k nacismu, což z hlediska jeho budoucí kariéry bylo velmi výhodné. Před volbami v roce 1935 se Sudetoněmecká vlastenecká fronta změnila v Sudetoněmeckou stranu a zahájila nákladnou volební kampaň, která byla z větší části financovaná z Německa. V roce 1935 také začaly Henleinovy cesty do Anglie, kde přednášel o německé menšině v Československu. Dne 13. září 1938 utekl Henlein do Německa a autor v šesté kapitole barvitě popisuje jak jeho triumfální návrat, tak vítání vůdce, který 3. října stejného roku přijel pozdravit nové občany Říše.
Henleinova kariéra v čele Říšské župy Sudety a také jeho rodinný život jsou nastíněny v kapitolách sedm až deset. V sedmé kapitole se autor ještě vrací do předmnichovské doby a čtenář je seznámen s týdeníkem Rundschau. Byl to první list Sudetoněmecké vlastenecké fronty a jeho majitelem a vydavatelem byl Henlein. Po vzniku Říšské župy Sudety došlo ke znacizování spolků českých Němců a také ke vstupu členů Sudetoněmecké strany do NSDAP, čímž se tato župa dostala na první místo v Říši v počtu členů NSDAP na obyvatele. Zároveň se z ní stala vzorová župa, neboť tam byla modelována reorganizace říšské státní správy a její propojení se stranickou strukturou. Henlein se tak dostal do vysokých funkcí a měl moc nad miliony lidí. Rivalita mezi lidmi ze Svazu kamarádů a „ortodoxními nacisty“ pokračovala a záminkou k odstranění „kamarádů“ se stala jejich homosexualita. V zájmu udržení svých pozic se Henlein od „kamarádů“ distancoval. Autor ve své knize nevynechává ani to, jak Henlein fanaticky burcoval až do poslední chvíle německé obyvatelstvo k boji. V předposlední kapitole zpochybňuje Hruška všeobecně přijímanou představu o okolnostech Henleinovy smrti a zejména představu o jeho pokusu o sebevraždu v americkém zajetí. Shrnutí poválečného osudu Henleinovy manželky a jeho pěti dětí najdeme v poslední kapitole.
Konrad Henlein. Český Němec, nacionalista, učitel tělocviku, politik a vládce Říšské župy Sudety. V nové Hruškově knize je Henlein představen vskutku komplexně a vše je zasazeno do kontextu, se zdůrazněním zásadních aspektů. Zejména přínosné je poskytnutí hlubšího vhledu do pozadí Henleinova úspěchu v Německém turnerském svazu a později i v politice.
Antonín Háka
Katedra politologie VŠE v Praze
