Suché poldery by nestačily?

Rovinatá krajina Rádžasthánu neskýtá moc možností k výstavbě přehrad. Přestože by se mohlo zdát, že polopouštní krajina nepotřebuje ochranu před povodněmi, opak je pravdou.

Nedaleko města Pálí v srdci Rádžasthánu se nachází vesnice Džádan. Krajina je zde plochá s občasnými vystupujícími sopouchy vyhaslých sopek nebo pahorky skalisek. Nad vesnicí, směrem na východ se rozkládá neúrodná oblast, kterou dostal Višvagurují Paramhansa Swámí Mahéšváránanda [1] darem. Višvagurují je známý jako zakladatel a tvůrce systému Yoga in Daily life.

Na pozemku o rozloze 250 akrů začal Višvagurují budovat v roce 1990 chrámový komplex známý jako Óm Ášram. Dokončení ášramu proběhlo v tomto roce. Slavnostní otevření bylo 18. února 2024. Pojďme se tedy podívat, co Jóga v denním životě znamená z pohledu ochrany proti povodním zde v Indii.

V první fázi došlo k zúrodnění jílové, těžké půdy, pod kterou se nachází špatně propustná jílová břidlice. Bylo potřeba vybudovat systém studní, celý areál zalesnit, zřídit pole a zahrady (dvě) a provést zadržení a současně odvedení nadbytečné vody v době monzunů.

Přestože jde o polopouštní krajinu, tak v období děšťů od poloviny července do poloviny září spadne často během několika hodin až dní velký úhrn srážek, tedy, pokude se mozun dostaví. Množství srážek je velmi variabilní, některé roky napršelo asi 250mm (2018), v roce 2023 byl srážkový úhrn asi 800mm, letos již překročil 1000mm. Průměrný srážkový úhrn pro ČR je něco kolem 700mm, podobné srážky jako v Džádanu letos má v průměru Liberecký kraj, tj. něco kolem 1100mm.

3D nebe v Óm Áštamu 18. dubna 2024 – 3 měsíce před povodněmi. Květen se vyznačoval extrémně vysokými teplotami až kolem 50°C . Za zídkou je polder připravený pojmout hlavní řešiště. Vlevo mimo snímek je retenční nádrž.

Před asi 30 lety byla v Džádanu velmi napjatá povodňová situace, voda dosahovala asi o metr výše, než při letošní povodni, kdy došlo jen k vytopení sklepů a od přízemí nás dělily centimetry na vstupním schodě. Systém zadržování vody v krajině a ochranu před povodněmi jsme začali budovat už před oněmi 30 lety. Autorem systému dle instrukcí Višvagurujího je architekt slovinského původu, známý jako svámí Jógéš.

Pohled od meditační haly na zatopené pole. Bez zemních úprav by celá oblast byla pod vodou. Cesta i budovy jsou na umělých vyvýšeninách. Konec srpna 2024.

Byla provedena podrobná nivelace terénu, a navržené terénní úpravy, které spočívaly ve vytvoření přirozeného řečiště mezi poli a obytnými budovami. Všechny budovy jsou na vyvýšeném místě a řečiště, které je patrné jen v době děšťů, protíná území přibližně SV-JZ směrem. Překračujje asi tři vyvýšené cesty, které jsou ve vhodných místech zahloubené tak, aby voda mohla protékat a voda je svedená do velké retenční nádrže nazvané šrí Mádhávánanda Ságar, která má rozměry přibližně asi 110x140m s hloubkou 9,3m, hráze jsou navýšené na 10,3m. Tam kde je voda nežádoucí a nebylo možné terén navýšit, byly vybudované valy (odsazené břehy) a za nimi kamenná koryta, kde za běžných okolností celoročně nic neteče, jen při přívalových deštích odvádí vodu do retenční nádrže. V oddobí sucha je retenční nádrž velmi užitečným zdrojem vody. Stalo se, že (2012) vyschla. Letos, po největším přívalovém dešti byl stav vody téměř na maximu.

Přítok do nádrže po největším přívalovém dešti 5.8. 2024. Stáje vlevo jsou zatopené. Koně a krávy byly včas ustájeny na vyšším místě. Výška hladiny na vodoznaku byla 9,5m. Autor archiv Nirandžan Puri 10. srpna 2024.

Dne 5. srpna napršelo mezi 1:00 a 11:00 dle meteostanice umístěné přímo v areálu 242mm srážek.

Vstupní přepad s kamennou česlí asi pět dní po nějvětším přívalovém dešti. Autor archiv Nirandžan Puri 10. srpna 2024. V pozadí Óm Ášram.

Na videu je zachycený přepad z retenční nádrže, stav z 5. srpna 2024

Hlavní řečiště prochází poli, která jsou současně suchými poldery. V době dešťů jsou tedy pole hlavními zadržovateli vody, dokud se nazaplní, a teprve pak začne voda odtékat do nádrže. Za nádrží je přepad do poměrně velkého rybníku s různou hloubkou, které necháváme tak, jak jsou. Rybník nemá žádnou hydroizolační ochranu a jílovité podloží bylo odstraněno, takže dochází k přirozenému vsakování. Studny, které před těmito úpravami měly hladinu spodní vody na úrovni asi -100m mají v současné době hladinu v hloubce menších desítek metrů.

Zatopené pole fungující jako suchý polder se zatopenou příjezdovou cestou. V pozadí umělý kopec vzniklý vybagrováním zeminy z retenční nádrže a vsakovacích rybníků, v popředí vyvýšené poklopy septiku, 12. srpna 2024.

Obec pod námi je opět chráněná valem. Na SZ straně pozemku jsou asi 3 výpustě, které postupně vodu odpouštějí do dočasné vodoteče, která je pod silnicí svedená do potrubí. Vodoteč pak pokračuje severním směrem do otevřené krajiny. Voda přichází, pokud přímo na místě nenaprší, vstupními propustěmi na několika místech SV a V, kde je zeď ohraničující pozemek přerušená kamennou česlí. Vypouštění je poměrně pomalé a trvá několik dní po deštích, než voda začne viditelně klesat. Je to z toho důvodu, že voda je vzácná. Potřebujeme jí pro pole, stromy a doplnění hladiny spodní vody a nechceme způsobovat velký rozliv pod námi, přestože by nenapáchal vážnější škody.

Pokud SZ výpustě nestačí, dojde na bezpečnostní přeliv, který je na JZ straně. Při jeho přetečení už nejde vodu dál zadržovat. Na videu je bezpečnostní přeliv z 10. srpna 2024, asi pět dní po kulminaci.

Obytné budovy jsou obklopené kamennými zídkami tam, kde to bylo potřeba. Z vlastní zkušenosti mohu potvrdit, že za zídkou byla voda asi o půl metru výš, než na zahradě a že zídka odolala bez vážnějšího poškození. Teprve v případě povodní je možné ocenit a docenit neobyčejně důmyslný systém, který s minimem finančních prostředků – jsme nezisková organizace a velká část prací byla vykonávaná s minimem techniky (hlavně na počátku) a často bez nároku na mzdu – dosáhnul možného maxima.

Pohled od nemocnice směrem k meditační hale na stejné pole. V pozadí Óm Ášram, 10. srpna 2024.

Celý protipovodňový sytém je koncipovaný tak, aby nejen chránil území ášramu, ale aby i zachytil maximum strážek a nepřenesl přílivovou vlnu dál, tj. nevytvořil problém jinde. Proto nebyl řešený odvodňovací drenáží nebo jen hlubokými kamennými koryty (kromě několika mělkých koryt pro nasměrování proudu), která by vodu rychle odvedla. Stejně tak samotná retenční nádrž s rybníkem pod ní nemá kapacitu zadržet vodu při přívalových deštích. Je potřeba průtok vody zpomalit a nechat jí rozlévat tam, kde je to možné. Rovnováha mezi maximem zadržené vody a odvedením přebytečné vody je největší přínos celého systému.

Daní, ale i předností je, že týdny po deštích stojí polích pořád dost vody, což je dobře vidět i na snímcích. Komáři se rychle množí, ale současně se v zaplavených polderech objevují žáby, za nimi přicházejí vodní a brodiví ptáci a po vyhnití (asi týden, čtrnáct dní, kdy voda dost zapáchá) a pročištění se objevuje rybí potěr a další druhy vodních živočichů a rostlin. Hejna malých rybiček začnou regulovat množení komárů, objevují se vodní šneci. Odkud a jak se tato biodiverzita objevuje, nevím, ale je to přirozený jev. Nezasahujeme do toho.

Pohled na část Óm Ášram od jihu z druhého patra po jednom z přívalových dešťů 10. července 2024. Jak je vidět. uměle navršené štěrkové a písčité podloží zanechalo jen pár louží.

Samotný objekt – Óm Ášram má kolem obvodu několik studničních vrtů, které kontrolují hladinu spodní vody. Pokud voda dosáhne určité výše, asi -5m pod základy, spouští se čerpadla, která vodu odčerpávají. Vzpomeňme na Plaský klášter a jeho varování v základech: „Aedificium hoc sine aquis ruet“. Dovolil bych si toto varování trochu pozměnit: „Cum aedificaveris, cogita de natura et aqua “. Když stavíš, mysli na přírodu a na vodu.

[1] Swami Maheshwarananda