Sami sobě otrokem?

Všimla jsem si mnoha diskuzí nad tématem, že na státní svátky budou obchody zavřené. No co si to zase to naše politikum dovolilo.

Já rozumím tomu, že každý chce mít možnost si svobodně vybrat, kdy pojede nakoupit a ne, že mu to bude naše vláda diktovat.

No jo, jenže. Napadlo někoho, že jsme se postupem času stali otrokáři sami sebe? Že díky našim nárokům na tzv. svobodu nákupu, jsme jiné, či vlastně sami sebe, nahnali do systému, který deformuje naši společnost jako celek, protože My jsme ta naše společnost? Nikdo jiný. Ne ten druhý. MY.

Ano, zcela jistě mnoho z Vás mi bude oponovat….“nikdo je nenutí, sami se tak rozhodli, že v onen svátek šli do práce“.

A já říkám, že NUTÍ.

Nutí je minimálně zaměstnavatel, nutíme je MY. Také je možné, že je nutí těžká životní situace a potřeba peněz.

Ano, to vše je možné a více než reálné....

Jenže, já se pak ptám, kdy má naše česká společnost čas na tvoření hodnot. Hodnot, jako je rodina, jako je spoluúčast na tvorbě hezkého okolí ve formě péče o dům, jako je tvorba či spíše učení hodnot našich dětí?

Ano, těch dětí, které z důvodu pracovní vytíženosti rodičů jsou nuceni býti u babiček, tetiček či sami doma. Těch dětí, které v daný čas mají volno ze školy. Těch dětí, které na nás denně doma večer čekají, až přijdeme z práce. Těch dětí, které se snažíme učit a, bohužel, jim pak říkat „vidíš, musíš se lépe učit, abys TY nemusel jednou do té práce o svátku jít".

Proč jim to tedy říkáme? Proč jim tak lžeme, když nakonec CHCEME, aby vše o těch svátcích fungovalo? Co si z toho mají odnést? Frustraci, že se jim to nepovedlo a tak musejí o svátku do práce?

Nebude lepší je motivovat, a zároveň s nimi těch pár dní v roce příjemně strávit a naučit je, že tyto dny lze využít k obrazu svému? Že tyto dny jim, nebo třeba i sami sobě, ve formě duševní hygieny, koníčků atd., věnujeme?

Já nevím, ale mám takový pocit, že jsme se stali otroky sami sobě.

Díky našim vysokým nárokům, v tomto případě nákupu kdykoliv, nahráváme hyper/super marketům v jejich ziskové nenažranosti. Podporujeme je v jejich umělé tvorbě našich hodnot, např. ve formě fontánek, relaxačních laviček či jiných šíleností, a podporujeme je také při realizaci destrukce základních hodnot společnosti.

Co si říci, že ten den, který NEJDU nakoupit (a já si nemyslím, že bychom umřeli či přestali fungovat, kdyby to jeden den nešlo), využijeme k jednoduché věci. Ráno vstaneme, mile se na sebe podíváme a celý den strávíme jen tak, spolu.

Vyjedeme na společný výlet, zvelebíme zahrádku, zahrajeme si hry, navštívíme příbuzné, kamarády a to vše s jediným vědomím. DNES VŠICHNI odpočívají a užívají si toho krásného dne s velikou připomínkou důležité historické události v minulosti.

Já osobně si myslím, že ona se stala proto, že byla důležitá pro naše předky... třeba i například  z hlediska tvorby právěch oněch našich budoucích hodnot.

Tak ji neznehodnocujme, ale navazujme a tvořme hodnoty další. Tvořme a učme tvořit i naše děti s velkou připomínkou minulosti, která se ten den slaví.

Nevěřím, či věřit nechci, že to vše dokážeme zahodit jen díky tomu, že nás všechny ty hyper/super markety a jejich strategie uvrhly do doby "shopové".

Vždyť přeci proto ten svátek slavíme.

Krásný večer J.