Pubertální smradi, nevychovanci…nebo ne?
Tak to jsou oni. To jsou naše ratolesti v pubertálním věku a tohle se o nich říká, tohle si mnoho lidí o nich myslí….
Jenže i přes všechna ta negativa, která společnost hlásá, jsme se s manželem se rozhodli, s jednou pubertální partou vyrazit na víkend, kde jediným rodičovským dohledem jsme byli…MY.
Asi tak před měsícem za námi přišla naše starší pubertální dcera. Byla plná nadšení, úsměvu, vtipkování a informací o tom, jak se s kámošema ze třídy dohodli oslavit závěr své povinné školní docházky. „Pojedeme na víkend do kempu a tam se pěkně zkalíme“, oznámila. Chvilku jsem přemýšlela, jak její nadšení zklidnit, ale zase na tak moc, aby se nám „nekousla“. Vždyť v jednom mají ty puberťáci velikou pravdu – končí jejich první důležitá životní etapa. Každý z nich si po prázdninách půjde svou, a často jinou , cestou a je možné, že se opět společně potkají například až po třiceti letech na svém srazu. Tohle si opravdu rozlučku zaslouží.
Jenže, máte tu bandu pátnácti a šestnácit letých „děcek“, co má pocit nesmrtelnosti, zákony vnímá jako drobnou potíž a jediné co chce, je bavit se a pořádně zakalit.
Po chvilce jsem se tedy rozhodla a naší milé puberťačce sdělila, že jejich nápad je super, plně jej podporuji s jednou podmínkou….pojedeme také. Jsme karavanisti, domeček máme s sebou, takže pro nás není problém zajet kamkoliv a tak nějak.....na ně „dohlédnou“.
První reakce byla pozitivně negativní. Dozvěděla jsem se, že jet můžeme (prý se to hodí, „co kdyby něco potřebovali“….jak mě to pobavilo :-) ), ale musíme být někde hodně daleko. Nejlépe na druhé straně kempu. Přeci jen jsme staří a nechápeme jejich touhu po „pařbě“. OK, dohodnuto. S mým malým a tichým otazníkem ve smyslu „mám pochopení, ale jsem i rodič :-)“ a tak to na místě malinko doupravíme.
Manžel zrovna nadšením neoplýval, byl trošku skeptický a již dopředu mě upozorňoval na dopady mého rozhodnutí. „Je ti jasné, že je neuhlídáme? Co chceš dělat, když se ti tam někde za stromem opijí? Jak chceš pak všem vysvětlovat, co se stalo? Jak chceš zabránit, aby si nevzali drogy atd.?“ „Nevím“, řekla jsem, „jediné co vím, že jim prostě věřím“. Věřím tak, že vím, že důvěřuji, ale prověřuji a oni nás nezklamou. Neboj, vím co dělám. Tím rozhovor skončil.
Nastal den D a my vyrážíme. My (jediní rodiče) jedeme dříve, abychom tam vše připravili, se správcem projednali. Banda nadšených deváťáků se žene za námi autobusem. Jsem plna napětí, trochu obav, ale zároveň nadšení a víry, že nás nezklamou.
Nezklamali.
Víkend byl nakonec naprosto úžasný. My (rodiče) jsme kempovali asi tak 30m od jejich chatek s přímým výhledem ( :-) ). Večer jsme společně dělali táborák, pekli buřty, poslouchali s nimi jejich muziku, nebo také písničky D. Landy, J. Schelingera či Divokýho Billa.Také jsme vyslechli jejich příběhy, dávali prostor v jejich pubertálních zájmech, vyjadřování atd. To vše se stálým uvědoměním a „hlídáním kdyby něco“. Jak se nám to velice vyplatilo. (P.S. víte jak je legrační, když Vám pouštějí "jahody zmaražený" jako svojí super písničku?)
Opravdu nezklamali.
Jediný průšvih neudělali, nic nezdemolovali a s blížící se půlnocí hlídali čas, aby ostatní v kempu nerušili, nebo se přímo s nimi dohodli, zda to nevadí. Možná i nějaké to pivko bylo, ale vše v klidu. Cítili se svobodní a plní života. Nezneužívali naší důvěry a my jejich. Za to se nám odvděčovali pohodou, spontánností a upřímnou radostí z každé jejich víkendové volné minuty. Poslouchali jsme neuvěřitelné historky, legrační hlášky, jež nás do pozdní noci bavily až bránice sotva držela :-). Také jsem po mnoha letech obula kecky, protože mě ukecali na fotbal :-). Do svého světa nás tak krásně vtáhly, že jsme si s manželem jednu chvilku začali připadat, jako by nám bylo oněch 16.
Měla jsem z toho ohromnou radost. Hlavně proto, že ty puberťáčky znám již nějaký ten rok osobně. Znám je z doslechu, či facebooku, a vím, že i oni si prošli obdobím, kdy „selfie“ či „každominutový status“ byl u nich standardem.Měla jsem radost proto, že v určitém momentu jejich života jsem o nich trochu pochybovala a viděla jen jejich sebestřednost, lenost, virtuální komunikaci, prázdnotu. Také díky tomu, že s dcerou máme vztah postavený na důvěře, jsem znala jejich poklesky a průšvihy. Ale a spletla jsem se.
Najednou před námi stanuli puberťáčci, nebo spíše mladí, skoro dospělí, kteří mají své zájmy. Cítí zodpovědnost. Mají veliké životní sny a plány, za kterými jsou rozhodnuti si jít. Přemýšlejí, jak to rodičům ulehčit a život si užít tak, jak si představují. Vyslechli jsme si také spousty životních příběhů, radostí i starostí. Dovolili nám být chvilku součástí jejich světa, věřili nám, že jim to nezkazíme a na oplátku my věřili jim, což se vyplatilo. A já za to moc děkuji.
A za co ještě děkuji? Děkuji za to, že i když to v určitou jejich životní etapu vypadalo s nimi hodně špatně, není to tak. Mají něco z nás, mají naše instinkty, návyky a zvyky. Nejsou to šmejdi, nejsou to smradi či nevychovanci. Jsou jen mladí a neklidní. Jsou plni svých ideálů a přání, které jsme měli i my. Jsou úžasní.
Zkusme jim tedy, místo toho, abychom na ně neustále jen nadávali či je podceňovali, uráželi a ponižovali, věřit. Dát jim ten prostor, který jsme koneckonců kdysi chtěli i my. Uvidíte, že ono to není zase tak horký, jak se všude píše či říká. Je plno z nich, co si tím vším musí projít, ale zase se dokáže vrátit z těch divokých let zpět a založit rodinu. Nenadávejme jim za to, věřme jim.
Mluvme s nimi, poslouchejme je a dávejme jim prostor. Dávejme jim prostor na sebe vyjadřování, bez ohledu na to, zda s tím momentálně plně souhlasíme, či je to podle našich pravidel. Vždyť kde my máme jistotu, že ty naše pravdy a pravidla jsou to správné? Mimochodem, i tato přání o naslouchání a víře, zněla z jejich úst o tomto víkendu.....
Oni se nám za to pak, až to období pomine, odvděčí péčí, plnou láskou a pochopením ke stáří. Láskou a stabilitou proto, že již nebudou mít ve svých třiceti letech pocit či potřebu něco dohnat. Oni si to v ten moment totiž již prožili a tak mají mentální i psychický prostor postoupit zase o ten stupínek výše. A tak je to správně. Každý věk potřebuje své.
Oni jsou naše budoucnost a chceme li věřit v naši dobrou budoucnost, musíme věřit i jim.
Krásný večer :-)
Klára Hájek Velinská
Sami sobě otrokem?
Všimla jsem si mnoha diskuzí nad tématem, že na státní svátky budou obchody zavřené. No co si to zase to naše politikum dovolilo.
Klára Hájek Velinská
Porody na "scestí"
V poslední době se množí blogy a obsáhlé diskuze, týkajících se dvou extrémních názorů o porodech doma a porodech v porodnici. Nedá mi to, abych na ně nereagovala (a přiznám se, že impulzem mi byl jeden dnešní blog) a tak píši i já, sama za sebe, svůj postoj k této kontroverzní otázce.
Klára Hájek Velinská
Čím to je, že se u nás najde ještě dost lidí chválících komunismus
Již delší dobu pozoruji, čtu a přemýšlím nad důvodem narůstajících pozitivních reakcí některých našich spoluobyvatel, týkajících se éry komunismu.
Klára Hájek Velinská
Taková normálně nenormální rodinka
Standardní rodina si věci PLÁNUJE. Plánuje si dopředu, kdy zajde nakupovat, kdy pojede na výlet či společná rodinná setkání. Standardní rodina se večer doma sejde a prožije si svých, standardních „pět minut“ slávy za účasti pubertálních dětí či unavených rodičů. Standardní rodina se potkává u oběda či večeře a předběžně ví, co bude následovat další den. Prostě takový ten NORMÁLNÍ standardní rodinný život.
Klára Hájek Velinská
Válka, kterou nevidíte
Již několik týdnů zde, i v jiných médiích, pročítám články, blogy a diskuze týkající se ukrajinské krize a dalších důležitých událostí ve světě. Dost jsem nad tím přemýšlela a hledala odpovědi. Odpovědi na to, proč se to opravdu děje, co vše je v pozadí a čehože jsme to součástí.
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let
Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...
Rusové hlásí průlom fronty. Ukrajinská minela jim přihrála klíčové město
Premium Jako „den průlomů“ oslavují ruští vojenští blogeři pondělní události na doněcké frontě, kde se...
To nemyslíte vážně! Soudce ostře zpražil bývalého vrchního žalobce
Emotivní závěr měl úterní jednací den v kauze údajného „podvodu století“, v němž měly přijít tisíce...
Tuleja publikoval i v pochybných vědeckých časopisech, nyní žádá o stažení článků
Kandidát TOP 09 na ministra pro vědu Pavel Tuleja požádal Slezskou univerzitu, aby stáhla z jeho...
Poslanci mají jednat o zákoníku práce, ANO chce zabránit výpovědi bez důvodu
Přímý přenos Poslanci mají začít projednávat úpravu zvyšování minimální mzdy. Novela zákoníku práce předpokládá...
V Polsku zatkli šestnáctiletého mladíka kvůli útoku na varšavskou synagogu
Polská policie zadržela šestnáctiletého mladíka, kterého podezírá z útoku na synagogu Nožykowých ve...
SPOLU paroduje heslo ANO a spojuje ho s Ruskem, premiér Fiala to hájí
V kampani před volbami do Evropského parlamentu vsadila koalice SPOLU i na antikampaň. Na sociální...
Prodej domu Lipová- Hrochov
Lipová - Hrochov, okres Prostějov
2 250 000 Kč
- Počet článků 31
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1497x