Když muž hovoří v jedničkách a nulách

Původně jsem vůbec nezamýšlela o této situaci psát, kdyby se ta samá neopakovala a mě opětovně nevyloudila úsměv na rtech a vnitřní pochvalu za moji "výdrž" a utvrzení, že manželství s "ajťákem" je plné komunikačních šumů a humorných situací.

Tato sitauce nastala si tak před měsícem, kdy jsem nutně potřebovala zakoupit klasické! tužkové baterie. Nic zvláštního, kdyby jsem tento úkol nepřenesla na svého úžasného manžela, protože se právě chystal na nákupy. Informovala jsem jej, že v našem krásném osvěžovači došly baterie a je tak třeba zakoupit nové. A protože se chystal do obchodu, kde tyto baterie prodávají, tak by bylo fajn, kdyby je zakoupil. Můj úžasný muž projevil souhlas a pochopení, že ví, co potřebuji. Odjel a já spokojeně čekala na jeho příchod a následnou výměnu klasických! tužkových baterií.

To jsem se ale zmýlila. Po hodině čekání, zvoní telefon, jež hlásá, že volajícím je můj muž. Zvednu jej v domění, že se bude ptát, zda ještě náhodou není třeba něco zakoupit (on to tak dělá vždy). K mému překvapení mě informuje, že je ve specializované prodejně a je třeba abych upřesnila svůj požadavek, jaké že to potřebuji baterie. "No přeci klasické tužkové baterie, jak jsem ti říkala" odpovím. Můj manžel je ale neuvěřitelně precizní člověk, kterému nestačí tato povrchní informace a začal se dotazovat dále. "Lásko, a jaké přesně potřebuješ? Mají tu dvě áčka a tři áčka". Já chvilku přemýšlím a odpovídám. "Miláčku, potřebuji baterie do naše osvěžovače, takové ty tlusté, to je přeci jasné". Na druhé straně telefonu se rozhostilo chvilkové ticho. Za moment pokračoval hovor. "Já vím, ale potřebuji nutně vědět, zda to mají být dvě áčka, nebo tři áčka!". Hmmm, opět přemýšlím a říkám si, že je to asi vtip. Proto odpovím "Miláčku, to je úplně jednoduché, potřebuji klasické silné tužkové baterie, ne ty malé, tenké". Můj manžel se nevzdává a s asertivním povzdechem a úsměvem na rtech odpovídá. "Ano, rozumím, ale ještě je třeba upřesnit ty ÁČKA". V ten moment již ale cítím, že se přepíná do jedničkového a nulkového módu hodného úspěšného "ajťáka" a vzdávám se další diskuze se závěrem "víš co? Kup ty, které myslíš že je třeba tam dát" a urychleně končím náš telefonní rozhovor. Samozřejmě že se také pomalu vnitřně srovávám s realitou, že těch baterií, ostatně jako vždy, přiveze pro jistotu více typů, abych si vybrala ty správné...Jaké je však mé překvapení, když se večer začnu dožadovat svých baterií a je mi odvětěno, že žádné nejsou, protože jsem neupřesnila svůj dotaz a tak mě nechtěl rozzlobit tím, že by přivezl ty nesprávné a proto jejich nákup nechává na mě. Vždyť zítra jedu nakupovat a mohu si tak koupit přesně ty, které potřebuji :-). Navíc mu pak mu ukážu, co jsem tedy chtěla.

Vše dopadlo nakonec dobře, já si baterie zakoupila sama s úsměvem, že sice můj muž je někdy dokonalý prototyp "ajťáka", ale zároveň je úžasným manželem, milujícím otcem a vysoce zodpovědným živitelem. Situaci jsem tedy považovala za uzavřenou a do budoucna řešitelnou.

ALE. Dnes večer opět došly baterie v našem osvěžovači a já se na mého muže obrátila s dotazem " miláčku, prosím tě, došly nám baterie v osvěžovači, máme náhradní?" A můj drahý mi s úsměvem na rtech odvětil "a jaké potřebuješ, DVĚ áčka, nebo TŘI áčka".......