Již delší čas sleduji politickou situaci, stejně jako blogy. Přiznávám, vše mě to semlelo a ta blbá nálada dostihla i mě....jenže, mám takový pocit, že ještě (naštěstí) nejsem úplně "semletá" a v záchvatu posledních chvil mě došlo níže napsané.
Na začátku chci uvést, že jsem se zařekla, že nebudu blogovat o politické situaci. Proto tento blog nechci ani tímto směrem psát a pokud by nechtěně tak vyzníval, vězte, že záměr byl zcela jiný!
JDEME NA TO.
Denně se v tisku dočítám o korupci a jiných zvrácenostech, o poklescích našeho prezidenta, co řekl/neřekl, vykonal/nevykonal premiér, poslanec, tajemník, nedej bože EU či já nevím kdo. Nejsem úplný nýmand v těchto věcech a sakra si uvědomuji o co tady jde...bohužel...ALE. Proboha, tohle už začíná být za hranicí únosnosti.
Dnes jsem například četla v komentařích jednoho blogu, který směřoval proti Zemanovi, názor ve smyslu (diskutující promine, není účelem se jej dotknout!..jen jej využiji k dokreslení)..."zase protizemanovský blog, to zajišťuje karmu".
OK. Tak já tedy tady veřejně a upřímně říkám, NEMÁM ráda Zemana. Myslíte, že mi to zajistí karmu? Tak tomu rozhodně nevěřím. Chápu, co chtěl pisatel říci, stejně jako chápu, co diskutující. Avšak už je toho moc.
Tak nějak silně vnímám, že se tu velice rozlézá paní závist...pamatujete tu pohádku Nesmrtelná teta?....ale také paní zloba, frustrace, deprivace a další dámy, kterým se u nás tak zalíbilo a mají tak úžasné klima, že bude trvat ještě hodně dlouho a bude potřeba hodně "fištrónu", než je vyženeme, stejně jako to trvalo onomu chudému mládenci, který nakonec vyhnal závist z Mojimírova království :-(....
Já vím, je to těžké, je to náročné, ale pokud ztratíme poslední kousek víry, poslední kousek soudnosti, zravého rozumu a necháme se stále ubíjet nekončícími články o tom, jak je něco špatně....tak špatně opravdu bude. PROČ? No proto, že nám to už příjde tak nějak normální, protože už budeme zvyklí být stále ve střehu, stále čekat za každým rohem nekalost atd. ANO, politici tomu přispívají, ale pro ně je naše momentální mentální přijetí zdravým stromem, kde oni se stávají chorošem.
Choroš, nebo-li parazit, je všudypřítomný. Skrývá se za vším, jakmile to jen trochu připustíme - "přisaje se" a pak už jen parazituje a my "umíráme".....ALE TOHLE JSME PŘECI NECHTĚLI...ale co jste tedy chtěli? Vždy bude něco za něco a nikdy ta cesta nebu bez trní. Pokaždé se najde nějaká ta malá překážka, kterou bude nutné řešit a vyřešit.
Vzpomínám si na jednu rodinu v mém okolí. Ona, velice slušně vydělávající, on vlastně také. Oba si žijí svůj relativně spokojený, nalajnovaný život... přesto jsou nespokojení. Na jednu stranu chtějí více a dokonce i letět do oblak, ale na druhou stranu se jim nechce podstupovat to riziko...."co kdyby to nevyšlo?"....NO, ALE BEZ TOHO TO NEJDE. Pokud to nezkusíme, abychom poznali a následně se z případných pádů nepoučili...tak to prostě nepůjde.
Jenže já tak vnímám i dnešní situaci. Nám v celku nic nechybí...a zároveň chybí strašně moc, že zmatkujeme a upínáme se k idealizaci nesmyslného... OK. Chápu, ale takhle to přeci nejde do nekonečna. I naše děti učíme tomu, že za pád či omyl volby se nesmějí litovat...musí vstát se vztyčenou hlavou a zkoušet to dál a dál. Ale proč nám, dospělým, se tato věc nedaří? Proč ji učíme děti, ale sami to neděláme a neustále máme tendenci dělat ty samé chyby. V případě neúspěchu rychle šahat k jistotě, která se sice ukázala ne úplně výhodnou, ale je to přeci "jistota"......Jaká jistota? Kde je napsána? Jistota není ani to, že ráno vstaneme. Kde máte napsáno, že jistota je dělat tyto zvyky.....JISTOTA NEEXISTUJE. Jedinou jistotou je člověk sám sobě v daném momentu. To je vše. Vždyť ani on sám neví s "jistotou" co udělá za minutu.....Tak proč ji stále hledáme? Co kdybychom se konečně odprostili, přestali se nechat sžírat všemi těmi pseudo jistotami a začali žít......
A víte co? Já jsem ráda, že denně v tom podnikatelském prostředí riskuji, jsem ráda, že i v tom životě riskuji.....a proč?....protože prostě chci žít a věřit v lepší zítřky a nepodporovat to, čemu se teď momentálně u nás daří....frustrace...nebo již deprivace?
Já letím za sluncem a kam vy? :-)
Krásný večer :-)
Aktualizace:
Nedá mi to, abych sem nevložila názor, který mi zaslala moje maminka po přečtení mého blogu, jako reakci. A protože její názor shledávám za velice cenný a vzhledem k jejímu věku, který je již přes 65 let, musím říci: klobouk dolů. Vkládám bez úprav, prosím případné překlepy respektujte.
"možná by stálo u medií za posunem k věcem lepším,kdyby se nehonily za tím co je horší,aby naplnily už tak přeteklou nádrž,protože sud je dávno plný a mohly by třeba psát i o tom,co se povedlo.I příklady kladné lidi povzbudí,aby létali a nebáli se,že za rohem je někdo pajcne,protože noviny říkají,že špatně volili.Na jednom člověku přece nevisí slušný život,ten byl i před ním,a jestli se to nemění a jde to dál,tak je asi ta klika té druhé strany víc silnější,protože ví,jak se dá o ní víc slyšet,díky právě mediím.Cenzura -není jen vyškrtat,je to skutečně jen o tom,komu dát větší prostor.Ale tohle kdysi tady bylo.A dneska si to užívají právě ti,co sejí blbou náladu,ale jen proto,že se baví.
Vždy platilo,že nejlépe se mluví o tom druhém,co dělá a tak,jen aby zrak se posluchačů neobrátil na mě samého.Někdo holt pro to má prostor a někdo ne a v tom je právě ta sympatie těch medií a potom i lidí.
Nikdo není dokonalý,ale když za každý článek hlavně polobulvár,a ten se objevuje už i ve veřejnoprávních mediích jsou peníze a dostane přednost před vizí,povzbuzujícím či nápaditějším obsahem,tak to nevyvolá v lidech nucu,letargii,ale zájem a hned je tu čistější vzduch.
Ráda bych aby demokracie platila na všem frontách.Ale to už je na úvahu.Já si říkám taky,že když tyhle honičky na něco skončí a začnou pracovat všichni,tak je světlo na konci tunelu.Tma už se nelíbí nikomu a ještě dostávat po papule."
