Jak nám bydlík zachránil zimní prázdniny

Tímto blogem navazuji na můj předchozí blog "Kdo, nebo co, je bydlík" a ráda bych tak chtěla dál seznamovat širší veřejnost s tímto úžasným prostředkem.

Asi jako skoro každá rodina v naší malé zemičce, jsme se i my rozhodli dětem udělat radost a vyplnit jim zimní prázdniny pobytem na horách. Rozhodnutí bylo jednoduché. Pojedeme našim bydlíkem na hory, pod sjezdovkou se pěkně zabydlíme a i když je sněhu málo, tak si zalyžujeme a užijeme si to.

Jaké však bylo naše smutné "překvapení", že i přes naší informační vybavenost se realita ukázala ještě horší. Ráno 27.12., po probuzení jsme zjistili, že teploty jdou stále více nahoru a ještě k tomu začíná pršet. Byli jsme celkem tři soupravy plné natěšených dětí a tak s ranní kávou začalo rychlé řešení situace.

"Pojedeme do Polska, třeba tam bude nějaký pěkný aquapark a pak zajedeme do nějakého pěkného městečka atd. atd.", padl první nápad od chlapů. My ženy mezitím horečnatě také přemýšlely. Minuty ubíhaly, děti nedočkavě venku v blátě pobíhaly a řešilo se co dál. Nakonec bylo rozhodnuto. Jsme plně mobilní, takže nutnost je vymyslet první cíl. Padla shoda na námi již navštívené termální lázně s aquaparkem v nedalekém Německu a tam se rozhodneme co dál. Ostatně času je dost, nikam nespěcháme, jídla také a mobilita je jasná. "Ok, domluveno, jedeme". S holkama jsme v rychlosti uvařily oběd a tradá, směr Německo.

Přejezd 250km trval asi tak 4 hodiny. Mezitím jsme si dělali hezké přestávky, kdykoliv jsme zjistili, že jedeme kolem pěkné vyhlídky, zastavilo se, pokoukalo, kávička, děti proběhnout a pořádně vyřádit a jede se dál. S večerem jsme na místě. Parkoviště úplně prázdné a tak jsme zaparkovali v rohu, abychom nikoho nerušili. Po večeři si děti zabraly jeden bydlík na hraní her, my dospělí náhodným výběrem další a všichni si večera užili dosytosti.

Ráno jsme zašli nakoupit čerstvé pečivo do nedaleké prodejny a úderem desáté hodiny jsme již s radostí vstupovali do lázní a aquaparku, kde jsme nakonec vydrželi až do úžasných 18ti hodin. Mezitím padla shoda na daším cíli našeho nečekaného putování s tím, že 31.12. musíme být na smluveném místě v Jizerských horách, kde již byla rezervována restaurace pro večerní silvestrovské oslavy. Avšak vyplnění času v mezidobí bylo jen a jen na nás. Nutno dodat, že celodenní vstupné do aquaparku pro čtyřčlenou rodinu vyšlo na 55eur včetně saun a minerálních bazénů.

Dohodnuto, další cesta bude do Drážďan. Sice již nestihneme vánoční trhy :-), ale i tak by to mohlo stát za to. A stálo! Počasí bylo krásné, našli jsme parkování přímo u řeky s výhledem na staré centrum, navštívili historické trhy s kejklířema a poslechli si nádherné vystoupení jedné ruské kapely v podloubí věže , která hrála Mozarta, Vivaldiho...prostě nádhera.

Na další den se naplánoval výlet na nedalekou zřceninu a vyhlídku, která byla po cestě, následně přejezd do Liberce a návštěva zábavního parku. Večer už jen dojezd na místo setkání. Sice jsme tam dorazili o 12 hodin dříve, než byl plánovaný sraz, avšak nikomu to nevadilo. Silvestrovský den jsme si užili celodenním ježděním na bobové dráze, výletem po okolí a pak nás čekalo už jen večerní veselí.

Ráno nikdo nikam nepospíchal, v klidu se dala kávu, popovídání s přáteli, děti se ještě na pár hodin zabavily aktivitami v okolí a jelo se domů :-).

Osobně mohu říci jedno. Nemít bydlíka a mít zaplacený pobyt někde na horách s vidinou lyžování, asi jsem hodně smutná. Ale takhle jsem opět zjistila, jakou volnost nám ten bydlík dává, co vše jsme stihli za těch pár dní zažít (pro nenechavce nás to celkem vyšlo levněji než stejná doba lyžování)....a jak se říká a psala i jedna kolegyně v mém předchozím blogu: jednou bydlík, pořád bydlík :-).

krásný večer.