ADD rozhodně není nemoc, stačí jen pochopit a máte vyhráno

Znáte to, doma se s dítětem stále dokola učíte, ono se snaží seč může, ale výsledky nepřicházejí. Nervy „rupají“, Vaše rodičovská emoce se zmítá v kotrmelcích, ale ani to výsledek nepřináší. K tomu se ještě přidá fakt, že Vaše dítě je bordelář, stále si „lítá“ někde v oblacích, jeho mysl je těžko uchopitelná a od ostatních slyšíte, že ve výchově byste měli trochu přitvrdit. Cítíte zmatek a nevíte co s tím.

Co teď?

Rodičovská láska říká „trpělivost“, Vaše nervová soustava říká „řezat“ a školní výsledky říkají „přidat“.

Tak tohle je, myslím si, obrázek mnoha domácností s dítětem, které je školou povinné.

Šťastní Ti rodiče a děti, kteří se začnou o aktuální dění, pocity a výsledky svého dítěte zajímat, aktivně s ním pracovat a po všech těch zjištěních skončí někde v poradně, kde si vyslechnou „diagnóza ADD“.

A co dál?

Máte dvě možnosti. Buď to uzavřete s tím, že učitel je povinen s „anomálií“ Vašeho dítěte dle rad z poradny pracovat (věřte, že to není ta správná cesta), anebo se sami dáte do boje s cílem zvítězit.

Jde to ztuha a ty hodiny prosezené nad učebnicemi a neustálou kontrolou Vašeho dítěte, zda má vše organizované, připravené atd., se stále nechtějí zúročit.

A co dál?

V další fázi máte dvě možnosti - buď se vzdáváte, anebo pokračujete a zjišťujete o dané „diagnóze“ více, abyste však zjistili, že problematika je širší, a i kdybyste se snažili seč Vaše „kapacity“ stačí, nikdy nevyhrajete, protože Vaše dítě prostě a jednoduše bude působit, chovat se a myslet jako „Bohém“.

Tak, a co teď?

Já sama mám dceru, která má již několik let diagnostikované silné ADD a s tím související „dys“. Z počátku to byl super boj, neboť i když jsem dodržovala všechnyty rady a metodiky, řídila se pokyny, výsledky ve škole se nedostavovaly.

A co teprve doma.

Domácí drezura také nepomáhala dceru naučit tomu, že v pokojíčku musí mít vše organizované a chaos není jejím přítelem, jsem propadala beznaději.

Až jednoho dne mi tzv. „svitlo“.

Pokud já pochopím ji a vstoupím do jejího světa, pak snáze s ní budu pracovat a výsledky se pomalu dostaví.

Věřte, nebo ne, ono se to vše opravdu pomalu začíná měnit k lepšímu a obě jsmetak klidnější.

To, co mě však mrzí, je fakt, že mi to trvalo minimálně tři roky a nemuselo. Nemuselo, kdyby se ke mně dostal níže uvedený článek.

Já sama, co je v něm uvedeno, dnes již vím a můžu se pod to podepsat, avšak pro ty, kteří jsou na začátku této cesty, jsem se rozhodla udělat krátký výpis s jediným sdělením: vše, co je tam uvedeno, je veliká pravda.

Pokud ji přijmete a Vaše dítě pochopíte, věřte, že věci se začnou neuvěřitelným způsobem posouvat k lepšímu a zavládne – klid.  

Pojďme tedy do toho jejich světa nahlédnout. Nakonec zjistíte, že jejich život je mnohem barevnější a veselejší, než náš – oni totiž nejsou „svázáni společenskými domněnkami“.

http://www.lifehack.org/articles/lifestyle/20-things-remember-you-love-person-with-add.html

Pro angličtináře si dovolím upozornit, že jsem uvedené body zkrátila a doslovně nepřekládala, snažím se je jednodušeji vysvětlit, neboť spoléhám na případný překlad každého, kdo si odkaz přečíst chce.

1. Jejich myšlení, je neustále aktivní

• Mozek dítěte s ADD se nikdy nezastaví, nedokáže se přepínat mezi vypnutím a zapnutím, jako to máme my. Je to břemeno, se kterým se musejí naučit žít.

2. Oni Vás poslouchají, ale nedokáží Vás plně absorbovat

• Osoba s ADD se tváří a vypadá, že Vás plně vnímá (poslouchá), pozoruje Vaše ústa, váš obličej. Skutečnost je ale taková, že po pár slovech, se jejich mysl vydá na cestu….Oni Vás stále slyší, ale jejich myšlenky jsou již někde jinde. Místo soustředěného poslechu si totž všímají toho, jak se Vaše ústa hýbou, co dělají Vaše vlasy atd. Oni vidí již něco jiného.

3. Mají potíž se soustředit na jeden úkol

• Zatímco ostatní se soustředí na právě zadaný úkol, oni si místo toho všímají barev a všeho kolem nich. Jsou jak v labyrintu. Vydají se jedním směrem, aby ten směr nakonec stále měnili s cílem najít cestu ven.

4. Velmi snadno znervózní

• Na vše, co se kolem nich děje, jsou citliví a snadno je to rozruší a odvede jejich pozornost. Nemohou za to. Je to jako kdyby jejich pobyt v restauraci se proměnil v poslech koncertu v první řadě.

5. Pokud cítí jakoukoliv emoci – nedokáží se soustředit

• Pokud se v jejich okolí děje cokoliv, co je pro ně znepokojující, či jsou naštvaní, nedokáží již myslet na nic jiného. Je jedno, zda jsou v práci, ve společnosti, nebo kdekoliv jinde. Oni prožívají pouze a jen tu svoji aktuální emoci, která je nedokáže opustit.

6. Když už se na něco soustředí, jejich soustředění je intenzivní

• Je to stejné, jako když se potápěč noří do hlubin. V tu chvíli vnímá pouze a jen ten oceán a jeho krásu. Nic víc, nic míň. Je to v ten moment jejich svět.

7. Když už se do něčeho pustí, tráví nad tím hodiny a nedokáží přestat

• Je to stejné, jako když je potápěč něčím v oceánu uchvácen. Vnímá pouze a jen to, co vidí a kde je, bez ohledu na to, že mu již dochází kyslík - ten je totiž pro něj v tu chvíli naprosto nepodstatný.

8. Jsou v pasti svých emocí

• Jejich emoce jsou divoké a pocity často těžko zpracovatelné. Často se do nich zamotávají. Pamatujte, že potřebují více času na jejich zpracování. Dýchejte, stejně jako to učte je :-).

9. Časté slovní výbuchy

• Díky emocím hůře ovládají svá slova, i když to tak často nemyslí a později toho litují. Je pro ně téměř nemožné nejdřív myslet a pak mluvit.

10. Sociální úzkost

• Je pro ně nepříjemné vědět, že jsou jiní. Oni sami vědí, že jsou jiní, ale nevědí proč a tak často mívají strach říci něco, aby to neznělo hloupě, či jejich reakce nebyla nevhodná.

11. Jsou hluboce intuitivní

• Vidí věci, které my vidět nedokážeme. Hloubka je pro ně zajímavější, než povrch. Tato vlastnost je dělá vysoce kreativními až génii. Vynálezcům, umělcům a hudebníkům, kteří mají ADD, se právě díky tomuto velice daří.

12. Jejich myšlení je nekonvenční, nezatížené dogmaty a stereotypy

• Úžasným aspektem jejich myšlení je to, že myslí jinak, než ostatní. Jejich abstrakce vidí řešení problémů tak, jak konkrétní myslitel vidět nemůže. Vidí dál. Myslí tzv. "out of the box", což je vysoce ceněné.

13. Jsou netrpěliví, nervózní

• Snadno se rozzlobí, chtějí věci vědět hned. Pořád si s něčím musejí hrát. Pokud tak činí, je to pro ně uklidňující. Je to stejné, jako když vy, při nervozitě, si pohráváte s tužkou. Odvádí to jejich pozornost od nervozity. Nebraňte jim.

14. Jsou přecitlivělí

• Někdy to vypadá jako hypochondrie. Tužka v jejich ruce je těžší, než Vaše, vlákna, která necítíte, oni cítí, lůžko je příliš hrbolaté, jídlo je pro ně odpudivé. Jsou jak princezna na hrášku. I kdyby měli dvacet matrací – ten hrášek budou cítit.

15. Jsou neorganizovaní

• Hromada je jejich způsob organizace. Pokud mají úkol hotoví, dají ho na hromádku k ostatním a dělají to tak dlouho, dokud hromada nepřeroste. Musejí si ale dávat pozor na chamtivost, neboť rádi věci shromažďují. Nedokáží dát věci do pořádku, protože jejich mozek nefunguje v souladu s řádem.

16. Ke stimulaci potřebují prostor

• Pokud telefonují, nebo dělají jakoukoliv činnost, potřebují svůj prostor k pohybu a volnost. Pohyb jejich myšlenky zklidňuje a přináší jim srozumitelnost.

17. Vyhýbají se úkolům s rozhodováním

• Jakékoliv rozhodování je pro ně boj. Není to tím, že jsou líní a nezodpovědní. Důvodem je jejich přeplněná mysl možnostmi, jak to udělat a oni se neumějí rozhodnout. Oni jsou spíše myslitelé.

18. Nemohou si zapamatovat jednoduchý úkol

• Jsou plni paradoxu. Na jedné straně si nemohou vzpomenout na to, co měli koupit, nebo na vyzvednutí věcí z čistírny, na druhou si perfektně pamatují, s kým v průběhu dne hovořili, co během dne slyšeli atd. (emoční paměť). Viditelné věci jsou pro ně snáze splnitelné. Proto mívají i několik oken v počítači otevřeno najednou.

19. Multitasking

• Paradoxně tito lidé perfektně zvládají multitasking. Jejich mysl je neustále v pohybu a tak jsou připraveni z jednoho úkolu přejít do druhého.

20. Ze všeho, co dělají, jsou nadšení

• Emoce, osoby, doteky, to vše je pro ně silné. Když člověk s ADD něco dělá, dělá to tělem i duší, dává do toho vše. Je intenzivní, vnímavý, hluboký a přitom i roztomilý. V podstatě osoba s ADD má problém s kontrolou svých impulsů. Ale má také mnoho úžasných vlastností, které když pochopíte, budou se Vám líbit – soucit, empatie,…

Pokud se tyto osoby naučí sami sebe poslouchat a rozumět si, naleznou i dostatečné pochopení od okolí. Věřte, že jsou úžasní a v životě toho mohou mnoho dokázat. To vše ale lze pouze díky tomu, že budou v mládí pochopeni a bude se s nimi správným způsobem komunikovat a pomáhat jim najít ten jejich směr. Láska a zvyšování zdravého sebevědomí je to, co oni potřebují. Cítit teplo domova a podporu. Tak pomůžete jim a oni jednou zase Vám.

Jak? Třeba tím, že se Vám v dospělosti odvděčí svými vysokými úspěchy, které díky výše uvedeným vlastnostem mají do vínku dány. Jde jen o to je správně nasměrovat, pak už to půjde samo. Věřte, že vím, o čem mluvím. Není to nemoc, je to jen životní "styl" :-).

Hezký večer

P.S. pokud je zde odborný pedagog, uvítám i pro případné čtenáře - zájemce, v diskuzi upřesnění rozdílu mezi ADD a ADHD. Sice se o to dlouhodobě zajímám, ale odborně rozdíl popsat si netroufám :-).