ŽENY VE VÁLCE – Hlasy, které nesmí utichnout

V úterý uplynulo 5 let od invaze na Ukrajinu. Zprávy se pro mnohé staly šumem, ale válka nemá jen tváře hrdinů z obrazovek. Má i tváře žen, které v troskách chrání život.

Kniha Kiry Kos z nakladatelství wo-men je syrový literární rentgen duše. Zapomeňte na statistiky, tady mluví krev, strach i neuvěřitelná síla přežít. Zatímco se média v těchto dnech ohlížela za pěti lety geopolitických změn, toto svědectví (v překladu Jekateriny Gazukiny) nás vrací k tomu nejpodstatnějšímu: k člověku v brutální současnosti.

O čem kniha vypovídá?

Autorka dává prostor těm, které v oficiálních zprávách o postupech armád často splývají do jedné anonymní masy. Jde o příběhy matek, dcer, dobrovolnic i těch, které prostě jen chtěly dál žít ve svých domovech. Mapuje okamžiky, kdy se běžný život během vteřiny roztříští na tisíc kousků.

Proč je tato kniha jiná?

• Absence patosu: Autorka se nesnaží o hrdinský epos. Zaznamenává realitu takovou, jaká je – chaotickou, nespravedlivou a špinavou.
• Dekonstrukce patriarchálního mýtu: Většina válečných příběhů, které známe, oslavuje „mužské priority“ – dobývání území, taktiku a zbraně. Kira Kos tento narativ tichým způsobem rozbíjí. Ukazuje, že zatímco oficiální historie se píše krví na mapách, ta skutečná, lidská historie se odehrává v mezilidských vztazích, solidaritě, pomoci a snaze záchránit to, co se v rámci možností ještě zachránit a opravit dá.
• Logistika přežití: Ženská perspektiva zde není doplňkem, ale středobodem. Válka v tomto podání není jen o destrukci, ale o neustálém budování zbytků normálnosti: Jak si zachovat lidskou důstojnost a jemnost v nelidských podmínkách, které vytvořil svět orientovaný na sílu?

Verdikt

Tahle kniha funguje jako protijed proti apatii. Po pěti letech konfliktu nás Kira Kos nutí se zastavit a podívat do očí konkrétním ženám. Je to drsná, ale hluboce lidská výpověď o síle, kterou v sobě najdeme, až když nemáme jinou možnost, je o ženách, které napravují v rámci svých možností zlo páchané nespravedlivě na jejich zemi a lidech.

Otázky k zamyšlení:

1. Máte pocit, že v běžném zpravodajství o válkách dostávají ženy dostatečný prostor, nebo jsou jejich příběhy odsouvány do pozadí jako „nepodstatné“?
2. Pomáhá právě osobní příběh konkrétního člověka znovu pocítit empatii, kterou strohá čísla v médiích už po pěti letech otupila?
3. Co po přečtení takových svědectví znamená slovo „hrdinství“? Je to čin se zbraní v ruce, nebo schopnost zachovat si lidskost uprostřed chaosu?

ŽENY VE VÁLCE, Kira Kos, nakladatelství wo-men, Praha 2025