Smrt v Trojmezí

V úterý mi volali z kriminální policie, co mohu říci k ohni, o kterém jsem 27. 12. 2013 podávala oznámení na čísle 158? Uhořela v něm totiž žena. Hrklo ve mně a první moje reakce byla: „To nemohla utéci?“.

Z pátého patra, na vzdálenost asi tak půl kilometru vzdušnou čarou, vidím na ovocný sad, pole a protilehlá sídliště Košíku, Jižního Města, Chodova a Spořilova. Říká se tomu místu Trojmezí, a má svůj nesporný půvab. Jako je na Šumavě prales, tak tady máme prasad. Staré jabloně a ořešáky vysázené před lety do důmyslných alejí letních jablek, Sparťanů, Matčina, kožeňáků a dalších odrůd, jejichž názvy neznám. Stromy, které během let zestárly, a jejichž kmeny a větve vytvořily malebné pletence s výbornými jablky, ořechy, špendlíky a dalšími plody, byť lidí, kteří tam chodí, je víc, než darů přírody. Kdybyste se chtěli aspoň zprostředkovaně pokochat, tak zde: http://mariehaisova.rajce.idnes.cz/2013-08-29_Prasad_Trojmezi/.

Chodí se tam běhat, procházet, venčit psy, jezdit na koních. Vloni se začalo s komunitním plánováním, během kterého se lidé z okolí podíleli na budoucí vizi Trojmezí, aby neskončilo zaasfaltované a zabetonované developerskými projekty. Bylo počítáno i s tím, že tam budou mít v budoucnu své domovy bezdomovci, kteří  pobývají v papundeklových bydlech. Ráno je možné vidět kouře z ohníčků, večer malé plaménky.

Ten večer, kdy jsem zavolala polici, byl ohýnek podezřele velký, jakoby hořela celá chýše. Obávala jsem se, že se rozšíří, jak se stalo před léty, kdy bylo slyšet vzrušené výkřiky ze sousedních balkónů a oken: „Hoří sad, hoří sad!“. Když jsem tehdy volala na policii, tak jsem byla asi třistašedesátápátá. Teď mě brzdil i tento fakt, že nejsem jediná, kdo oheň vidí, nicméně jsem se nakonec přece jen rozhodla a 158 zavolala.

Policista potřeboval oheň lokalizovat, chtěl vědět ulici, jak se tam dostat. Odpověděla jsem, že tam není žádná ulice, jen velké pole, sdělila adresu své pozorovatelny a úhel pohledu s tím, že budou muset jít po svých, ale jak, za takové tmy, jsem nedokázala poradit.

Před zavoláním jsem se pokoušela novým foťákem situaci zdokumentovat, ale vyšla jen oranžová tečka v černém pozadí: http://www.natocvideo.cz/tv/marie-haisova/.

Dost dlouho se oheň ani nezmenšoval, ani nezvětšoval. Po nějaké době jsem zahlédla světélka policie, tak jsem pozorování nechala.

Toto jsem v úterý řekla kriminální policii, která pravila, že smrt uhořelé bezdomovkyně musí vyšetřit a že se omlouvají, že mě kontaktovali v tak nepříjemné záležitosti. Je to jejich povinnost, tak jsem to také brala.

Následně se mi však začaly hlavou honit myšlenky. To, co jsem považovala za nešťastnou náhodu, se  najednou jevilo podezřele. Volné prostranství, zima, vlhko, ta nešťastnice nebyla sama…

Kdo ví, co se tam skutečně stalo a kdo, či co za to může? Já se z toho mohu vypsat, ale ona a oni?