Ráj na zemi

Před léty jsem pracovala na projektu, který podpořila Evropská komise „Čas je život – harmonie mezi ženskými a mužskými hodnotami, mužským a ženským principem“, jehož podmínkou byla mezinárodní spolupráce.

Útvar pro rovné příležitosti MPSV ČR mi doporučil španělskou Estepu, městečko s dvanácti tisíci obyvateli, nacházející se v jihozápadní části Španělska, sto kilometrů od Sevilly, tam, kde se hraje, tančí a zpívá flamengo.  Kdysi to bylo jedno z nejsušších a nejchudších míst země.

Na letiště pro nás poslali taxi a  ubytovali nás v hotelu, vybudovaném z bývalé zemědělské usedlosti, kde ponechali uvnitř restaurace studánku a pramen vody, vytékající ven důmyslnými kaskádami, kde v minulosti napájeli dobytek, dnes tam chodí místní  lidé pro nechlórovanou vodu. Uvítali nás oficielně, v jedné z budov místní radnice  s českou a španělskou vlajkou, logem Agentury GAIA o.s. a znakem města Estepa. Estepa se rozkládá na úpatí kopce, bílá patrová architektura ladí s krajinou, nikde naši pozornost nepoutaly nevhodné reklamy či agresivní architektura supermarketů, které sice ve městečku byly, avšak skryté, zakomponované do stylu tradiční architektury.

Estepa využívala všech možných zdrojů Evropské unie, spolupracovala na různých projektech s mnoha zeměmi Evropy a zapojovala unikátním způsobem místní obyvatelstvo. Komunitní iniciativa na podporu a rozvoj zaměstnanosti různých složek obyvatelstva byla o vytváření pracovních  podmínek pro mladé lidi. Informace a nábor probíhal přímo ve škole, kde se mládež orientovala v možnostech budoucí seberealizace. Mohli si vybrat obor, ve kterém se chtějí zdokonalit a zapojit se  tak přímo do dění v městečku a tím se podílet na jeho budoucí podobě. Prohlédli jsme si řadu dílen, ve kterých se vyrábějí truhlářské výrobky, nábytek, lavice, stoly, odpadkové koše, koberce, rolety, jak z přírodních materiálů, tak z kovu. Výsledné výrobky sloužily  prvořadě samotnému městečku. Handicapovaní spoluobčané předpěstovávali  v zahradnické školce rostliny, které byly později vysazovány na veřejných prostranstvích. V kostele, pod vedením profesionální restaurátorky, restaurovala obrazy, kazatelnu, zpovědnice, zvon a vybavení kostela skupina mladých lidí, kteří se učili řemeslu a zároveň obnovovali a dávali do pořádku místní památky. Pýchou Estepy byla tradiční velkovýrobna vánočního cukroví, otevřená od září do prosince. Zaměstnané zde byly převážně ženy, které si zlepšovaly svoji ekonomickou situaci. Cukroví se distribuovalo po celém Španělsku a jeho koupě byla možná i v areálu velkopekárny.      

 Správa města dohlížela, aby veřejné zdroje, využívané soukromníky, byly pod veřejnou kontrolou, snažila se o zapojení lidí s různými sociálními či zdravotními problémy do veřejného života; podporovala projekty  za široké komunitní účasti. Snažila se o diverzifikaci výroby; prostřednictvím zdrojů z Evropské unie podporovala rozvoj regionu, vyměňovala staré technologie za nové nákupem v místě výroby. Ve městě byla zdarma centrální servisní kancelář pro různé druhy sociální pomoci: od poradenství pro rozvádějící se, ovdovělé, samoživitelky či nezaměstnané. V rámci ekologického turismu byl za spolupráce města vybudován hotel, ve kterém jsme bydleli; oplátkou jeho majitel poskytoval městu služby za režijní ceny. Za hotelem se v době naší návštěvy právě budoval rozlehlý park, na který vykoupilo město soukromé pozemky a upravovalo vlastními lidskými a řemeslnými zdroji. V přízemí jednoho z domů byla v provozu simulační fabrika na olivový olej, ve které se lidé učili chápat souvislosti provozu.  Z krátké návštěvy zůstal dojem, že Estepa je vzorové městečko, výjimečné svými projekty. Zpočátku prý šlo jen o dobrodružství hledání, tvořivost;  později místní lidé pochopili význam a smysl společné práce a postupně se k projektům městečka začali připojovat.  Co se týče tématu rovných příležitostí, se kterým jsme do Estepy přijeli, dozvěděli jsme se, že častou příčinou horšího společenského postavení žen je jejich pasivní „čekání na štěstí“. Nicméně zdejší koordinaci, při které levice věděla, co dělá pravice a žádným zdrojem se neplýtvalo, naopak, vzorově spolupracovali, přičítaly sebevědomé Španělky faktu, že ženy jsou zastoupeny v Radě města plnou polovinou. Mají tedy dostatečně silný hlas k tomu sladit  horizontální myšlení s vertikálními cíli.