Politika a erotika

Hlasatelé tradičních hodnot jsou zároveň hlasateli pokrytectví, přetvářky a lží, vyplývá z knihy „Vládnou nám donchuáni“ Patricka Girarda, vydané nakladatelstvím THEMIS.  

Již samotné názvy jednotlivých kapitol knihy stojí za věrné opsání: „Mariana neboli republika s parůžky“obsahuje příspěvky z francouzské historie „Jak krásná byla republika ovládaná smyslností!“, „Republika tajných rádkyň“, „Práce, milenka, vlast“ parafrázovaná na „červená knihovna, bílý teror, černý trh“. „Od osvobození k uvolnění mravů“, kdy do hry vstupuje přiznání volebního práva ženám, které již nemusely, pakliže se chtěly věnovat politice, kapitulovat a udržovat mimomanželské styky s tím či oním činitelem. Z francouzských hrdinů něžných citů je známý především de Gaulle, Pompidou, Pétain, Mitterand. Kniha vyšla v roce 2003, takže chybí aktuální love story současného prezidenta.

„Svět crazy love“ popisuje v kapitole „Lásky diktátorů“ milostný život Lenina, Stalina, Mao Ce-tunga, Hitlera. „Jednou nohou v hrobě, druhou v Kámasutře“ je princ waleský Charles spolu s dalšími evropskými politiky, homosexuálně orientované nevyjímaje. V Africe mají přímo založený institut „Druhý odbor“.

Pro nás je velmi aktuální třetí část „Amerika chorá sexem“. Hned v úvodu je psáno, že „Spojené státy nemají ideologii či morálku prostě proto, že jsou ztělesněním ideologie a morálky, určitou pozemskou Obcí boží, poslušnou zákazů kodifikovaných Biblí a považovanou za nejmenší společný jmenovatel milionů bytostí, které přišly z odlišných zeměpisných a kulturních oblastí. Spojené státy jsou totiž choré sexem od doby, kdy na východním pobřeží vznikly první evropské osady, sestávající původně z odpadlíků od anglikánské církve, puritánů či quakerů, kteří uprchli ze zhýralé Evropy Borgiů a papežského Říma postavené na roveň „velké nevěstce babylonské“, aby v Novém světě vybudovali království Boží. Tím se vytvořila atmosféra, vedle níž vypadá španělská inkvizice jako bašta svobodného myšlení a tolerance.“

Sondy do historie jsou v kapitole „Skvělé precedenty“, kde jdou po sobě, jak korálky na niti američtí presidenti, Georgem Washingtonem počínaje. Samostatná kapitola „Nepříliš katolický prezident“ je věnována J.F. Kennedymu a jeho otci a bratrům. Za vlády JFK se Bílý dům přeměnil v „garsoniéru“, kam byly zvány hezké mladé dívky, aby uspokojili jeho mimořádný sexuální apetit. Vedle své úřadovny dal přebudovat a zkrášlit bazén, kde hledal uvolnění ve společnosti Fiddle (Láry) a Faddle (Fáry), dvou sekretářek, o jejichž skutečné funkci věděl veškerý personál, jehož hlavním úkolem bylo bdít, aby First Lady nečekaně nepřekvapila svého manžela v bazénu. Tragická smrt JFK v Dallasu 22.11.1963 sice nezpůsobila, že by byl prohlášen za svatého, nicméně se začal budovat mýtus prezidenta pokoušejícího se uskutečnit „americký sen“. Pokrytectví, vyplývající ve schizofrenie veřejného a soukromého života, poznala na vlastní kůži vdova Jacquelina, poté, co se rozhodla provdat za Onasise, což většina Američanů považovala za zradu památky JFK. Po jeho smrti přestal být Bílý dům „garsoniérou“, rozruch přinesl až Clinton a Lewinská. Již  v době jeho nominace o něm napsala bývalá kabaretní zpěvačka Flowersová, která byla dvanáct let jeho milenkou: „V posteli je šampión, dávám mu devět bodů z deseti. Myslí jen na sex a často se mi svěřoval: Stojí mi, dokonce i když pronáším projevy.“

Velmi poučná kniha, zejména dnes, kdy z vládních míst se téma rovných šancí chápe výlučně jako podpora  tradičních rodin. Jedná se jen o imitace zvyklostí popisovaných v knize a konzervace statu quo.