Na návštěvě u Avatara

Po návratu z Indie jsem, dopravena bezpečně arabskými Emirates, přistála na ruzyňském letišti. V Indii bylo tropické počasí, v Čechách malebně zasněženo, neznámý mladík mi laskavě pomohl s kufrem.  

Vše bylo v klidu a míru až do okamžiku, kdy jsem si večer pustila televizní zprávy, abych se dozvěděla, co je doma a ve světě nového, a dokud jsem nezavolala kamarádce, kterou, stejně jako televizní zpravodajce trápily záplavy, vichřice, kalamity a další  tragédie a katastrofy na globální i lokální úrovni. Nic jiného jsem neslyšela. Je jasné, že v koloběhu přírody připadá na jeden život jedna smrt a co vzniká, to také zanikne. Proč je však smrt a zánik v médiích dominantním tématem?

V největším ašrámu Indie, kde jsem byla, se myslí, píše a mluví pozitivně a konstruktivně. Především však s duchovním přesahem. Vše, co se děje, je tam dílem Božím a Bůh je v každém z nás. Rozumím tomu tak, že se my všichni svým přístupem k životu, myšlením, slovy i skutky podílíme na díle Božím, tedy i svém a následně obecně lidském. Jak pomohu druhým a světu, budu-li převracet ve své hlavě a následně vysílat do světa negativitu, zkázu, zmar a destrukci?

Duchovní vůdce, který je v Indii považován za Avatara, Božího posla na Zemi, má ve své vizi jednotu všech náboženství vyjádřenou logem, kde je uprostřed sloup symbolizující spojení Země s vesmírem, kolem jsou symboly buddhismu, hinduismu, islámu, křesťanství, zarathustrismu. Vyjadřují, že všechny cesty vedou k jednomu cíli a že není nutné vnucovat ostatním jen jednu jedinou jako správnou.

V našem ateistickém slovníku bych Avatara označila za velmi úspěšného sociálního podnikatele. Zakládá po celém světě nemocnice, jeho školy nejsou prvoplánově náboženské, jsou civilní, učí se v nich etice, správnému jednání. Na konci každého vzdělání má být charakter, je psáno na jedné z cedulí, které lemují cestu k muzeu náboženství a universitní administrativní budově.

Příčinu depresí a dalších duševních poruch západních lidí je údajně třeba hledat v odklonu od Boha a v defektním charakteru. Mottem Avatara je „LOVE ALL – SERVE ALL“; mezi jiným nechal vybudovat rozvody pitné vody v Indii na území větším než Morava a ve svém poradním sboru má i zakladatele celosvětové sítě Rock Café.

Jak jsem se o něm dozvěděla? Zázračně a komicky. Před dvěma lety jsem v Luhačovicích zahlédla vyhozené knihy na víku popelnice. Polovina byla zastaralé počítačové manuály, další knihy byly:  Werichovo vyprávění o rybaření, Coeliho Alchymista, Promluvy k Západu od Sai Baby. Usoudila jsem, že šlo o dary, které se nesetkaly s pochopením. Knihy jsem předala dál, kromě poslední, ve které si ráda a pravidelně čítám. Její filosofie mi mluví z duše stejně jako Američanovi a Japonce, které morální poselství Avatara oslovilo tak, že přijeli do Indie a založili školu pro sirotky, aby je vzdělali a vychovali pro samostatný a soběstačný život.

V Indii je vidět plno natažených rukou žebráků; při úvodním seznámením s pravidly ašrámu se však všichni nově příchozí dozvědí, že je třeba učit lidi rybařit, ne jim dávat ryby.

Každé ráno se od osmi hodin ráno a odpoledne od půl páté zpívají védy v sanskrtu. Opatřila jsem si jejich anglický překlad, abych věděla, o čem ten monotónní zpěv je. Po védách následují mnohem melodičtější  badžany.

Sai Baba oslavil vloni 85. narozeniny a mezi lidi už nechodí, večer bývá přivážen ve zvláštním křesle. Je v Indii velkou autoritou, jeho billboardy jsou všude a za byznysem, který se v Puttaparti rozvinul, jezdí obchodníci z celé Indie.

Snažila jsem se najít analogii s naším světem a situací. Také máme billboardy politických vůdců, filmových a hudebních hvězd. Jejich prostřednictvím se však téměř výlučně prodávají jednotlivá ega. Poselstvím silně kulhají za Avatarem a to jak produktivitou, tak bezduchostí a neduchovností. Za posledních dvacet let se nám představilo mnoho lidí s ambicemi být našimi guru. Kolik z nich se však může prezentovat vizí „LOVE ALL – SERVE ALL“?