asi jsem nepochopila

drápat se o dědictví, jen co rodič zavře oči je jistě hnusné,o tom žádná diskuse, ale co je šlechetného na tom, že ta paní dětem vyplatila zákonný podíl ? Od toho je to zákonný podíl, který jim náleží a jeho poskytnutí nemá se šlechetností co dělat.

Záleží na povaze a přístupu k životu

Znám člověka, kterému kdysi sdělili, že mu zbává hodně málo času, ať je na to připravený. Ten to pojal tak, že přestal spořit "na důchod", ale začal žít teď a tady. Věnoval se dětem, cestovali, žili jak to jenom šlo. Budoucnost přinesla několik recidiv nemoci, několik operací, několik chmurných předpovědí. On žije stále, stále má radost ze života a ten konec stále ještě nepřišel. Záleží na povaze každého člověka.

PS: já už taky žiju pár desítek let "přesčas", stačilo se dožít nových léků a nových postupů v léčení.

rozhodovat za druhé

není jednoduché. Ale pokud se jedná o našeho umírajícího manžela, rozhodujeme tak trochu i za sebe a o své další budoucnosti, že?

Je to VELMI individuální.

Záleží člověk od člověka. Pokud jde konkrétně o rakovinu, tak většinou stejně za chvíli nemocnému dojde co mu je (na onkologii se asi žlučník neléčí že?) a v tu chvíli by si měl dotyčný věci zemské dát do pořádku sám. Pár takových případů jsem už za svůj život kolem sebe měl a bohužel, v těch případech, kdy došlo ke smrti, tak v těch případech, kdy si pozemské majetkové záležitosti zemřelý před smrtí uspořádal, tak potom pozůstalí byli v pohodě co se pozůstalostí týče... Je to možná humus takhle o tom mluvit, nicméně v dnešní době by se o své poslední věci měli lidé již začít včas starat. Doba, kdy 95% národa mělo majetek o kterém nemělo cenu ani hovořit je již pryč.

Já to znám

ze strany maminky mé ženy. Trvalo to 4 roky. Rakovina.

Lékař má povinnost sdělit nemocnému jak na tom je, pokud si o to nemocný sám přímo požádá. V opačném případě dělá lékař všechno možné, aby se pacient nedozvěděl, že je mu souzeno za několik měsíců umřít. A to i za cenu, že lže příbuzným. Avšak tohle je individuální a navíc se nedá přesně určit, jestli člověk umře do půl roku, nebo až za pět let. Záleží na mnoha faktorech.

Je otázka, jestli je to správné, neboť jeden z těch zastíracích manévrů je to, že cpou do nemocného rakovinou jednu chemoterapii za druhou, i když je to zbytečné. Jednak ta "léčba" přijde zdravotnictví na ukrutné peníze, druhak to nemocnému nepomůže, ale spíš ublíží. Mohl by těch pár měsíců strávit v klidu a míru, splnit si pár snů, něco si užít. Takhle mu chemií totálně zničí imunitní systém a na zbytek života ho upoutají na lůžko.

Každý ať si to přebere sám, já nedokážu říci co je lepší.