Jiří Černý: Poslední gentleman, který nás učil slyšet i ticho

Většina z nás ho znala jako nekompromisní kritickou autoritu s nezaměnitelným hlasem. Petr Sedláček ho ale poznal z perspektivy, která byla většině zapovězena – ze sedadla spolujezdce.

Přečetla jsem jedním dechem fotografickou knížečku Na cestách s Jiřím Černým, což není jen biografie. Je to živý, intimní deník z cest, který mi připomněl, proč nám tento člověk v dnešní době tak citelně chybí.

Sedláček nás bere tam, kam fanoušci a fanynky nevidí. Příběh se neodehrává jen v sálech pod září reflektorů, ale v mikrokosmu auta. Právě tam, na nekonečných kilometrech dálnic, vznikal portrét muže, který byl mnohem víc než jen „pouhým“ kritikem.

• Člověk, nikoliv socha

Sedláček vykresluje Černého s neuvěřitelnou úctou, ale odmítá z něj stavět mramorový pomník. Vidíme ho jako unaveného poutníka, který i ve svých osmdesáti letech s pokorou piluje každé slovo. „…Ve výše jmenované Desné mi nabídl tykání. Bylo to o přestávce, kdy jsme chroupali pizzu. Najednou povídá: ‚Víte co, budeme si tykat.‘ ... místo uctivého pane Černý jsem neméně uctivě už říkal Jirko.“ (str. 19)

• Magie „Antidiskoték“

Autor skvěle zachycuje ten specifický fenomén: okamžik, kdy lidé v naprostém tichu poslouchali hudbu, kterou jim Jiří s láskou pouštěl. „…Jiří Černý dělal dva druhy pořadů. Jednak tzv. Antidiskotéky, později přejmenované na Ro(c)kování... O přestávce jsme mohli na papírky napsat svá přání pro druhou polovinu a dotazy….“ (str. 8)

• Humor v detailech

Dozvíte se o jeho rituálech i o tom, jak se díval na svět, který se kolem něj měnil příliš rychle. „…Glen Hansard měl zpočátku trochu jinou představu o Jiřím. Myslel si, že jako potulný disc jockey objíždí republiku s deskami na kole.“ (str. 33)

• Křehkost závěru

I přes slávu, autoritu a oblíbenost strávil Jiří Černý konec svých dní v nemocničních zařízeních, což citlivě popisuje autor knihy, profesí lékař: „...Při jedné z návštěv mě delší dobu držel za ruku se slovy: ‚Potřebuju trochu lidského tepla.‘ A po chvíli: ‚Chtěl bych tu s vámi ještě nějakou dobu být.‘“ (str. 38)

• Balzám pro uši a duši

Proč si knihu přečíst právě teď? V době, kdy je hudba často jen digitálním šumem v pozadí, působí tato kniha jako balzám. Petr Sedláček píše úsporně, ale trefně – přesně tak, jak by to nepochybně ocenil i sám Jiří Černý. Přiložené fotografie jsou silné a vypovídají samy o sobě.

Není to čtení na jeden večer. Je to knížečka, ke které se budete vracet, když vám bude chybět trocha té „starosvětské“ slušnosti, noblesy a hloubky. Jiří Černý nás totiž nenaučil jen poslouchat hudbu, ale hlavně nás učil mít ji rád a rozumět jí.

–––––––––––––––––––––––––––––––

Petr Sedláček, Na cestách s Jiřím Černým, Galén, Praha 2026