Jak se bránit tyranii? DVACET POUČENÍ Z 20. STOLETÍ PRO DNEŠNÍ DOBU

Nadcházející volby nejsou jen o slibech, platech či opravených silnicích. Jsou především o tom, zda si udržíme svobodný a bezpečný prostor, ve kterém můžeme žít bez strachu.

Při pohledu na současnou politickou scénu a vzestup nejrůznějších extremistů a populistů se mi znovu dostala do rukou drobná, ale nesmírně závažná kniha amerického historika Timothyho Snydera – Tyranie: 20 lekcí z 20. století. Snyder v ní nepředkládá žádné složité akademické teorie. Nabízí stručný, věcný a velmi praktický návod, jak poznat plíživý nástup autoritářství a jak se mu jako obyčejní lidé můžeme postavit. Moderní autokraté totiž málokdy přicházejí s otevřeným násilím hned v prvním kroku. Získávají moc postupně – často právě přes demokratické volby, využitím strachu, lží a netečnosti veřejnosti.

Proč si knihu připomenout právě před volbami?

Snyder velmi trefně připomíná, že největší chybou bývá naše vlastní pasivita a ochota dělat ústupky ještě dříve, než to od nás mocní vůbec vyžadují. V první kapitole píše:

„Předem projevovaná poslušnost je zdrojem politické tragédie… Vývoj, který nastal v Německu po volbách v roce 1932, kdy Adolf Hitler získal příležitost utvořit vládu, a v Československu po volbách v roce 1946, jež vedly k vítězství komunistů, závisel na předem dané poslušnosti…“

Předběžná poslušnost je past. Jakmile začneme uvažovat ve stylu „tohle raději nebudu říkat“ nebo „stejně s tím nic nenadělám“, otevíráme dveře těm, kteří chtějí pravidla hry změnit ve svůj prospěch.

Jak extremisté ničí společnost?

Demokracie nestojí na silných vůdcích, ale na nezávislých institucích – na soudech, svobodných médiích, školství a občanské společnosti. Kdykoliv slyšíme politika zpochybňovat nezávislost médií nebo útočit na ústavní pojistky, nejde o pouhé politické hašteření. Jde o pokus zbourat zábrany, které nás chrání před zvůlí moci. Snyder k tomu výstižně dodává:

„Chraňte instituce, jako jsou soudy nebo média. Nemluvte o ‚našich institucích‘, dokud se za ně sami nepostavíte. Samy se neochrání, naopak se začnou hroutit jako domino, pokud je občané nebrání od začátku.“

Druhým osvědčeným nástrojem manipulátorů je relativizace faktů a šíření chaosu. Kdo zpochybní samotnou existenci pravdy, ten se zbaví jakékoliv odpovědnosti:

„Kdo se vzdá faktů, vzdává se svobody. Jestliže už nic není pravda, nikdo nemůže kritizovat držitele moci, protože se přitom nemá o co opřít. Pokud nic není pravda, pak je všechno jen show.“

Přesně to vidíme na sociálních sítích i v agresivních předvolebních debatách – vyvolat dojem, že všichni lžou, že se nedá věřit nikomu a ničemu. Výsledkem je rezignovaný občan, který snáze podlehne hlasitým slibům a hledání vnějších i vnitřních nepřátel.

Patriotismus versus agresivní nacionalismus

Velmi silná je také Snyderova myšlenka o tom, jaký je rozdíl mezi skutečným domovem a levným křikem populistů, kteří se ohánějí národem:

„Evropské demokracie se zhroutily ve dvacátých, třicátých a čtyřicátých letech a dnes se demokracie hroutí nejenom v podstatné části Evropy, ale i v mnoha dalších oblastech světa… Nacionalista prohlásí: ‚To se u nás nemůže stát‘ a tím vykoná první krok vstříc pohromě. Kdo miluje svou vlast, řekne: mohlo by se to stát i u nás – ale pokusíme se tomu zabránit.“

Co si z toho vzít k volebním urnám?

Knížka je mementem, že demokracie není samozřejmost, ale trvalá péče. Než vhodíme svůj hlasovací lístek do urny, zkusme si položit několik jednoduchých otázek:

• Nabízí daný kandidát skutečné řešení a budoucnost v otevřeném světě, nebo jen rozděluje společnost a láká na laciná zkratkovitá řešení?
• Respektuje pravdu a fakta, nebo staví svou kampaň na vyvolávání strachu a nenávisti?
• Chce zemi stavět a rozvíjet, nebo jen ničit instituce, které nás chrání?

Osobní svoboda začíná u odpovědnosti každého z nás. Nenechme si ji vzít ani lehkovážností, ani leností, ani strachem.

–––––––––––––––––––––––––––––––––––

Timothy Snyder: TYRANIE: 20 lekcí z 20. století, vydalo Nakladatelství Paseka v roce 2017